Článek
Když něco chci, tak si na to vydělám a nebudu žebrat o peníze. Maturitní plesy neboli maturáky jsou běžnou součástí studentského života. A také něco stojí. Třeboňští studenti sklářských oborů se k tomu postavili čelem. Na maturák si vydělali prodejem svých výrobků na tradiční výstavě Skleněné Vánoce, které se každoročně konají v půlce prosince v třeboňské Zámecké galerii.
To je správná cesta, dojít za rodiči s prosíkem, dejte nám peníze na maturák, to dokáže každý nýmand. Je však dobře, že tito mladí lidé si zvolili lepší přístup. Mladí třeboňští skláři umějí vyrobit opravdu nádherné věci, skleněné ozdoby, malované sklo, designy, malují i obrazy, a mnoho dalších předmětů. Lidé si jejich výrobky rádi kupují a mladí tak mají na zábavu.
Existuje více přístupů, zásluhový a nárokový. Já jsem pro ten první, když něco chci, musím si to zasloužit a vydělat si na to. Zdá se, že mnozí mladí to už pochopili a chovají se podle toho. Pouhé brání peněz od druhých lidí je k ničemu, protože si pak si takoví příjemci neuvědomují jejich skutečnou cenu. Naopak, když si je aktivní jedinci sami vydělají vlastní činností, pochopí, že to není zas tak jednoduché, a začnou se podle toho chovat a vážit si peněz.
Nárokový přístup, bezpracné přijímání peněz, je cestou do pekel. Bohužel k pasivnímu přístupu vedl lidi i bývalý komunistický režim, který lidi ubezpečoval na co všechno mají nárok a vedl k nezdravému spoléhání se na někoho jiného. Například na imaginární stát, který se o mne postará. To je špatně, to vede k životní katastrofě. Podle mých zkušeností mnoho současných mladých lidí už chápe, že když něco chtějí, tak se o to musí sami přičinit. Štěstí si musí každý zasloužit sám. Myslet si, že mně jej bezpracně zařídí druzí, je hloupost a chucpe.
