Článek
Když jsme spolu začínali chodit, byli jsme tak nějak finančně nastejno. Kuba tehdy vydělával asi 20 tisíc, byli jsme oba krátce po škole. Já jsem nastoupila do své první práce a nabídli mi asi 24 tisíc. Myslela jsem, že jsem milionář.
Na začátku podnikání se mi nedařilo
S nadšením jsme si pronajali svůj první byt v Praze, za který jsme platili 18 tisíc. Byla to tehdy úplná šílenost a na konci měsíce jsme často neměli na jídlo. Ale připadali jsme si jako bozi. Bylo to skvělé.
Já jsem za pár let vystudovala vysokou školu, a brzy jsem se vrhla do podnikání. Nebylo to vždy růžové a byly měsíce, kdy jsem neměla vůbec nic. Kuba mě podporoval, posílal mi peníze, nakupoval jídlo. I když sám neměl tolik. Každý den mi opakoval, že to zvládnu a trvalo několik let, než se mi začalo opravdu dařit.
Finančně jsem ho přeskočila
Pak přišel nějaký zlom, ani vlastně nevím jak, a moje příjmy se přehouply přes 100 tisíc. Najednou jsem si mohla dovolit dovolené, dražší byt, kvalitní oblečení, kvalitní jídlo. Jenže ten můj milovaný Kuba pořád zůstal v roli zaměstnance, kde se během těch let vyšplhal zhruba na 40 tisíc čistého. Krásná suma, ale vilu za ní nepostavíte - a najednou jsme byli ve velkém nepoměru.
Nechtěla jsem, aby Kuba měl pocit, že ho vysokým výdělkem ponižuju, a tak jsem vlastě začala vše nakupovat pro oba - když jsem si kupovala nový iPhone, vzala jsem i pro něj, jen tak, jako dárek. Boty, trička, čepice, dovolené. Vše jsem hradila ze svého, aby neměl pocit, že mi musí poníženě říct, že si tohle nebo tamto nemůže dovolit.
Asi jsem ho rozmazlila
No jo, jenže Kuba si zvykl. A tak jsme teď v situaci, že platím bydlení, dárky pro rodinu, dovolené, jídlo. Vše, co si představíte. Přiznám si, že takový model už mi vlastně není příjemný. Je to vlastně fér?
Kuba často argumentuje tím, že přeci vydělávám víc. Dva tisíce pro mě nejsou to, co pro něj. Ale já se nějak nemůžu ubránit tomu, že jsem se z milované partnerky stala spíše sponzorem jeho pohodlného života. Co má prý dělat, v práci si nevydělá tolik jako já a na podnikání prý buňky nemá. Asi jsem ho rozmazlila. Ale nevím, jak z toho ven. Opustit ho nechci. A nejhorší je, že vím, že i kdybychom měli děti, tak se nic nezmění. Protože moje podnikání dneska už může fungovat i s malým dítětem a Kuba - dle svých slov - předpokládá, že moje příjmy nevypadnou…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Klárou Z.
