Článek
Vyrazili jsme do dětské herny v jednom obchodním centru v Praze, kde jsme do té doby nebyli. Byla skvělá, ale její jméno pro tyto účely netřeba zmiňovat. Dostala jsem se do situace, která byla v tu chvíli velmi nepříjemná a nevěděla jsem, jak zareagovat. Jak se „pacifikují“ cizí děti?
Jídlo na stole
Měli jsem na stole hranolky, nugetky, nějaké křupky, zmrzlinu. Dítě si hrálo na klouzačce s tatínkem, já jsem u stolu krmila mladší ratolest. Najednou přiběhl cizí kluk a sedl si ke mně. Koukal na mě a nic neříkal. Usmála jsem se a dál jsem se věnovala miminku.
Dítě nemluvilo, jen koukalo. Už to bylo samo o sobě divné, ale děti jsou děti. Netřeba u nich analyzovat situace, které by u dospělého byly nepatřičné. Úskalí přišlo, když si kluk začal brát hranolky ze stolu, olizovat je a vracet na stůl. Ohradila jsem se, ať s tím okamžitě přestane a on nerozuměl. Nemluvil. Jen se smál a dělal to dál. Začal se semnou prát o křupky, tak jsem mu je vytrhla z ruky a dala je do batohu. Tak vzal dcery zmrzlinu a olíznul jí také a hodil na stůl. Chvíli jsem byla jako opařená, protože i v takové situaci mi nepřišlo vhodné křičet na cizí dítě. Zvýšila jsem hlas a poprosila ho, ať toho nechá, ale chlapec se jen smál.
Rodiče měli večírek
Začala jsem se rozhlížet, kde má rodiče. Probíhala tam oslava, několik lahví prosecca na stole a dámy byly evidentně uprostřed zajímavého rozhovoru. Nemluvily česky, nikdo tam. Ani personál, který si k nim za chvíli přisednul. Všechny u stolu chlapce viděly - a žádná nic neřekla. Když jsem důrazně poprosila, zda by si klučinu mohly zavolat zpátky, začaly se smát. Nerozuměly, ani jedna z nich zřejmě nemluvila česky. Nebo nechtěla, kdo ví.
A kluk to dělal dál. Bylo mu tak šest let, víc určitě ne. Přiběhnul, něco olíznul, něco vzal do kapsy a utekl. Personál nereagoval, takové věci prý neřeší. Jak reagovat v situaci, která je vám krajně nepříjemná, a stojí vás spoustu peněz, protože jídlo, které olízlo cizí dítě, už sotva dáte tomu svému? Šla jsem k nim ke stolu a oni se smály. Kdybych to dítě chytila nebo na něj zakřičela, bude oheň na střeše. Nedokázala jsem takhle reagovat, možná jsem měla. Nic česky neřekly, jen se smály a šuškaly si. Připadala jsem si jako hlupák. Opakovalo se to několikrát za sebou, až jsme byli my ti, kteří se sebrali, nechali tam jídlo za několik stovek a odešli s hořkým pocitem.
A tak mi teď vrtá hlavou, jak reagovat, když se cizí dítě evidentně chová nepatřičně, vytáčí vás doběla, ale jeho rodičům je to jedno. Na první pohled to bylo tak malicherné, ale vše, co jsme tam koupili, skončilo v koši a několik stovek za odpoledne jsme vyhodili oknem.
