Článek
Nedávno jsem psal o jednom z předpokladů, který čeká nejstarší děti. Myslí se v době povinné školní docházky. Jaký se tu ukazuje kámen úrazu?
Jako zajímavé vypadá nahlédnutí na fakt, co říkají žáci a žákyně, když se připravují na přijímací zkoušky na SŠ. Na blíže neuvedené škole velmi velkého města se zjistilo, jaká je příčina neúspěšnosti dětí ve slovních úlohách z matematiky. Jestliže je jejich zadání delší než tři řádky, už se jim nedaří orientovat v textu. Je totiž moc „dlouhý“. Na třetím řádku nevědí, co přečetli v úvodním. Obsah se jim „nějak smazává“ a nepůsobí na ně srozumitelně. Paměť jim neslouží, jak by měla? Mají přece svěží mozky. K jejich věku patří vysoká funkčnost. Dokonce lze psát o lehkosti! Navíc se sem přidružuje nízká duševní odolnost. Dostanou se do stresu a nic už nespočítají.
Dost nevýhodná konstelace. Následně si stěžují, že zadání je opravdu moc dlouhé a „nedá se zvládnout“. Co kdyby se zamysleli opačně? Mám na mysli, že by je napadlo, jak chabě funguje jejich hlava - navzdory výzkumně ověřenému faktu, že v jejich věku vykazuje takřka nejvyšší funkčnost v celém lidském životě. Mimochodem - jak budou jako mladí, středně staří a staří plnit úkoly a povinnosti v práci? Jak budou denně fungovat po 8, 10, 12 a někdy i více hodin? A ještě bez elektronických prostředků. A do skoro sedmdesáti let věku!
Pozor - leckdo z nich si pomyslí, že jakmile půjde o finanční prostředky, situace se rázem změní. Ano, mají pravdu, ekonomické nástroje působí obvykle jako kouzelný proutek. Jenže kde není natrénováno a kde je relativně prázdná hlava a celkově nepřipravené tělo, tam se výkon nedostaví. Je libo údernou analogii? Zkuste vytáhnout fotbalistu z okresního přeboru a se slovy „teď se musíš hodně snažit“ ho strčte do prvoligového zápasu! Podoba jeho vývoje a samotný výsledek jsou velmi očekávatelnými položkami a snad je ani nemusím popisovat. Ostatně ani příčinu neustálého poklesu dětí není obtížné uhodnout. Jednoduchá nápověda zní - stačí se podívat, na čem a jak dlouho děti trénují a na čem nikoli. Spoléhají snad, že „vše půjde samo?“. Ano, někdy z obětavého počínání rodičů onen dojem mohou opravdu získat. Děti leží a hrají si a matky a otcové kmitají… Vše jde automaticky!
Občas se ve škole dostaví velmi nečekané výpadky. Přesněji by se dalo napsat, že kdo je u zdroje, nebude tolik překvapen. Část dětí se přece jen zadáním prokouše a vzpomene si, že „kdysi něco brali“. Převážně se jedná o náhodu, když v mladých hlavách cosi uvízne. Pochválil bych pár čestných výjimek, kde se dají registrovat mírné známky vytrvalejší přípravy. Jenže jak se příliš soustřeďují, přičemž i vyšší úroveň je ve srovnání s předchůdci viditelně slabší, nezbývají jim síly na základní elementy a procesy. Kupříkladu na malou násobilku a vyjmenovaná slova. Já vždy slýchával, že je máme umět, jako když bičem mrská. Je pravda, že skoro všichni se sem kdysi dostali. Ovšem ne vždy je dokázali správně používat. Především nikoli pod tlakem. Přesto by někdejší trojkaři dnešní dvojkaře v poklidu převálcovali. Byli donuceni systémem pravidelně pracovat, snažit se, dařilo se nastolovat kritické ovzduší atd. Kdo měl špatnou známku, styděl se. Ale dnes? Je spíše za hrdinu, že vzdoruje systému! Navíc průměr stačí. Na co se honit? Studium na SŠ je zajištěno!
Dnešním problémem je, že děti se o probíranou látku zajímají málo, spíše vůbec. Na testy se připravují z důvodu, aby nějak prošly a neměly potíže ve škole a doma. Nejlepší známky vlastně nepotřebují a leckdy ani nechtějí. Příště bych si dovolil pohled na diktáty z rodného jazyka. Cosi se s nimi plíživě děje a podle mého názoru má cenu na danou skutečnost upozornit. A ne pouze z jednoho úhlu pohledu.
