Hlavní obsah
Rodina a děti

Babičky už nejsou to, co bývaly? Vnoučata nehlídají, ale můžeme si za to sami

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Pixabay

Moje babička byla báječná žena. Uměla dokonale vařit, pro každého měla laskavé slovo (až na dědu, na toho věčně křičela a všichni se tomu smáli) a vnoučata pro ni byla život. Jenže teď je vše jinak.

Článek

Babičkami se v poslední době stávají ženy, které se narodily v 60.- 70. letech minulého století. Krásné ženy kolem padesátky. Emancipované, odvážné dámy, které mají své koníčky, přátelé a touhu se rozvíjet, protože to jim umožňuje doba. Ženy, které vědí, že jejich místo není u sporáku ani žehlícího prkna. Je jen málo těch, které by za vrchol své soboty považovaly pečení buchet a zadělávání na rajskou. Přitom co si vybavíme, když se řekne babička?

Vždy otevřené dveře. Voňavá kuchyň. Laskavost. Domov. Hřejivá slova… Ale doba se mění.

Děti mi nikdo nehlídá

Nepamatuju si, že by mi jedna z babiček kdy hlídala děti, nabídla se, že je vezme do ZOO. Rády jsou, když jim posílám na Whatsapp fotky, protože v takovém případě si je dají na svůj Facebook a chlubí se dalším děvčatům, jak mají krásnou rodinu. Nezazlívám jim to, vím, že vnoučata milují. Ale někdy bych si přála, aby to byly ty babičky, které se o děti „perou“, touží je vzít každý víkend někam, kupují jim šílená trička, nad kterými mi zůstává rozum stát a přijedou do pěti minut ve chvíli, kdy se vnoučátko dožaduje spaní u babičky. Snad ještě víc bych si to přála kvůli těm dětem, než kvůli sobě.

Já jsem sice na vše sama, ale neznám vůbec nic jiného. Nikdy jsem nepřestala pracovat, lítám jako fretka, nestěžuju si. Byla to moje volba, to já jsem nechtěla žít jenom z rodičovského příspěvku. Nikdo nemá povinnost mě zachraňovat ve chvílích, kdy nad ránem usínám u počítače a vím, že za pár hodin se děti vzbudí, musím udělat snídani, vymyslet oběd, jít ven, zavolat k lékaři… Ten seznam je nekonečný, mámy vědí. Ale my jsme si to vybraly, pro nás je ten život v pořádku. To řekne každá žena, která večer vidí své dítě spokojeně spát. Protože to je koneckonců nejvíc.

Co se změnilo?

Ale přesto mi to nedá spát. Co je tak jiné, je to doba? Proč dnes už „babička“ není ta babička, jako byla ta moje? Proč dnes není babička člověk, který tajně dovolí čokoládu večer, zmrzlinu k snídani a pustí vás ven i ve tmě? Proč dneska nemají babičky dvorky plné slepic, koček a nepořádají zabijačky, kde se sejde celá vesnice?

Proč je dneska všechno tak jiné, anonymní? Můžeme si za to „my mladí“ sami? Chtěli jsme toho tolik, že svoboda a volba nám berou tradiční přesvědčení? No, možná je to dobře. My přece nechceme být holky u sporáku a vysavače, my máme donáškovou službu, paní na úklid, na nádobí myčku, na prádlo sušičku, na vysávání robota. Tak jak to vlastně můžeme chtít po těch babičkách, aby přikládaly pod to teplo rodinného krbu. Ale stejně to teplo od něj chybí…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz