Článek
Na stará kolena jsem si předepsal kurz použití MHD. Nemusím platit, potkám spoustu lidí, které bych jinak nikdy neviděl (zatím nevím, zda je to pro mne přínos), koukám na ně a přemýšlím, co jsou zač. Asi proto, že jsem se v poslední době „zakoukal“ do lidské psycho typologie.
Proč (také) používám MHD? Protože jezdit autem relativně krátké vzdálenosti po městě a nejbližším okolí, to je na nervy a ztráta času. Kromě toho to stojí 2× tolik benzínu než klidná jízda mimo obec. Město se počínaje 13:00 nedá projet, není to jízda! Kromě toho tady všichni jezdí přes křižovatky přinejmenším na oranžovou. Místní supermani předjíždí za každou cenu, když na to mají 200 m a následuje semafor. Inu tak.
Píšu o MHD v krajském městě České Budějovice. Paráda střídá nádheru. Jak město, tak blízké i vzdálenější okolí, tak hustota dopravní sítě MHD a její intervaly. Pro mne až neuvěřitelné. To proto, že to je po desítkách let. V Praze jsem MHD používal do roku 1994.Tady žiju téměř 20 let. Rád.
Zpět k MHD. Neuvěřitelný systém návěstí přímo na zastávkách – svítí to tam! Tak třeba linka č.XY příjezd za 3 minuty. Linka č.XX za 5 minut. Jezdí tady trolejbusy. Parádní.
Ještě jsem vám neřekl, proč MHD. Zmínil nehospodárné použití auta. Teď zkouším, co se mnou MHD udělá, dejme tomu za jeden rok použití. Ne že bych prodal auto. To mám na výlety, hlavně od té doby, co jsem před 2 roky prodal motorku, na které jsem seděl snad každý den v celé sezóně po 5 let. Bez nehod 25 tisíc km. Komplet jižní Čechy a poslední rok Praha a celé střední Čechy. A také proto, že po těžkém úrazu před 18 měsíci hůř chodím.
Mohl jsem pokračovat na motorce, ale poté, co se mi podařilo mít 75. narozeniny, se mi nechtělo umřít za jízdy (nerad jezdím pomalu, i když také se chci kochat) a rozmáznout tělesnou schránku po silnici. Já vím, může to dopadnout stejně, když půjdu po městě a zapomenu se pořádně rozhlédnout.
Také píšu články o důchodcích, pardon, o seniorech, vlastně o starších dospělých. Jako jeden z nich. Čtu diskuze pod články, také články dalších autorů na stejné téma (Seznam Médium). Není mi z toho dobře. Celospolečenské téma. Dokonce jedno z klíčových. Aby bylo co řešit. Evidentně se do diskuze zapojují všichni, bez rozdílu věku a pohlaví. Kdyby jen to. Překvapivě to je téma také pro vědce. Tím nemyslím lékaře, ale odborníky, kteří studují detaily problému „co to je starý organismus a proč je starý“. A také pro řadu dalších, kteří se pokouší jim to kazit, protože studují možnosti oddálení stárnutí a zachování zdraví a aktivního života do vysokého věku. To, když se podaří, tak nás seniorů tady bude…no, opravdu hodně. Poslední dobou věnuji hodně času vědě o stárnutí, tzv. longevity. Nikoliv že bych doufal, že objevím elixír mládí. Na rozdíl od několika světově proslulých seriózních vědců. Mne to prostě baví. Vědu jsem ještě nevzdal.
Jak to souvisí s MHD? Těsně! Jak tak jezdím sockou, pardon, MHD, pozoruji spoluobčany seniory a poslouchám cvrkot. Nedivím se (ne)zaujatým pozorovatelům středního věku, že jsou nespokojení. Dělají, že nás, seniory, nevidí. Chápu - vidí sebe ve stáří. To se děje od ranních hodin až do řekněme 14:00. Vypadá to jako zájezd do…to, kdybych věděl kam, no. Zatím jsem spolubojovníky nezačal obcházet s dotazem „kam jedete“ babi, dědo. Ale je to dobrý nápad, udělat jakousi sociologickou studii, třeba i pro Dopravní podnik.
Možná by senioři neodpověděli a zeptali se, kam jedu já. To jsem vám ještě neřekl? Kam jezdím MHD? Nakoupit, protože musím obskákat víc obchodů, abych dostal to, co konzumuji doma poté, co si to ukuchtím. Nebo mířím do parádní městské vědecké knihovny (tak se oficiálně jmenuje!). To mne baví. Ostatně, i tam vidím dost seniorů. Také jezdím do fitcentra. Cože? No fakt, nekecám! Dvakrát týdně, někdy až 3×. Jen díky tomu se stále nezávisle pohybuji, no…znáte to. Abych nezapomněl, jezdím také do divadla. Později večer domů, to se mi moc nelíbí, přece jenom je tu riziko, že potkáte nějakého „vstřícného“ spoluobčana. Naštěstí zatím (?) neobjíždím doktory. O sestřičkách nemluvě.
Ještě něco v souvislosti s MHD? No jistě. Bezohlední prskavci. Značné riziko respiračního infektu. Dříve covid, teď černý kašel. Proč? Abychom se báli. Ale to sem teď nepatří.
Tak hurá do sociologické studie v MHD. Až do asi 13. hodiny je to pro nás seniory pohodička. Posezeníčko. Jeden pozoruje druhého, jen v případě, kdy nastoupí dvě seniorky spolu, tak – znáte to, já tomu říkám štěbetání, no dobře, je to nadsázka, nechci číst nějaké diskuzní hejty. Tak kam směřují jejich myšlenky? Jak to, že to vím? No, nevím, ale tuším.
Možná díky tomu, že mám dlouholetou praxi s (individuálními) klienty všeho věku, dokonce jsem ještě vloni učil mladé štěbetalky na jedné VŠ. Ale zpět k pravděpodobným myšlenkám. Jsou to hodnotící pohledy typu „sakra, to fakt vypadám tak blbě jako ten (ta) na sedadle naproti?“ To jsou myšlenky starých pánů, prostě machové do smrti. Seniorky to mají jinak, třeba „hele, co to má ta naproti na sobě?“ To vypadá dobře, asi to bylo drahé. No, však se tváří nafoukaně. Jo, tahle je na tom ještě hůř než já. Vystoupí-li náhodou společně, často se dají do řeči. No nedivte se, samota je demoralizující. Ostatně, tento syndrom seniorů se projevuje dokonce u pánů staršího věku tím, že zkouší oslovit někoho okolo sebe pod banální záminkou. Všimnul jsem si, že někteří z nich jsou dokonce vtipní (z vlastního pohledu tedy, no) nebo dokonce hubatí. Ovšem řada je nepříjemných či dokonce slovně agresivních. Pochopte, třeba mají bolestivou dnu, kolena, co já vím, tudíž jim není do zpěvu.
Tak vidím tu smečku seniorů obojího pohlaví. Na první pohled to vypadá jako stav, kdy ve městě jsou rozmístěni výhradně senioři. A že jich je! Díky té MHD se dokonce zdá, že opravdu je nás seniorů, významně mnoho. Z toho plynou všechny ty „starosti“ co s námi.
Ale já o tom takto nepřemýšlím, prostě pozoruji, jak se vrstevníci chovají k ostatním a jak se „ostatní“ chovají k nim. Netušil jsem. Tak do toho, stojí to za to.
Cestující v MHD dělají, že ti, co jsou nutně blízko nich, jako by nebyli. Je to stav, plynoucí z nezbytnosti nepříjemného porušování tzv. komfortní zóny. Věřte mi, že všichni dobře vědí, že ke konfliktu je blízko. Setkal jsem se v nějakých článcích s pohoršením nad chováním dětí a mládeže v MHD. Už to také sleduji a hodnotím. Ale já se přitom „usmívám pod fousy“, netvářím se jako většina, převážně celá v černém a obličeje jako morous. Opravdu jako na pohřbu.
Ano, fakta mluví jasně. Mládež se nahrne do MHD, je rychlá, a když se dá, šup na sedadlo. Bez rozhlédnutí, zda tam nestojí těhotná maminka nebo senior(-ka) o berličkách apod. Proč? Není divu, že v mnoha článcích o tom jejich autoři píší s despektem. Prý je mládež sobecká a nevychovaná. Víte co? Do jisté míry ano. Možná to je praktická výuka boje o místo na slunci. Ale především to je boj o sezení, protože to je pohodlné pro sledování mobilu. Nevědět o světě. Nevnímat tlačenici. Ale já si nemyslím, že to jsou „zlé“ děti. Ony jsou především dobře adaptované na současný život. A buďte si jistí, že nesledují zprávy z bojišť. Ještě že tak. Pokud by to dělaly, za krátkou dobu by skončily v depresích všechny!
Já vám to řeknu tak: bez problému jezdím MHD v časech, kdy v ní jezdí především mládež. Klid, není to úchylka! Mám rád (asi jen relativní) bezstarostnost mládí. Pozoruji, jak se chovají puberťáci (-čky), jak si čechrají peříčka, jak ignorují ty, kdo nejsou v jejich věku.
Přemýšlím o tom a říkám si: možná by stačilo, abychom my senioři zkusili být milejší, vstřícnější a chápající. I za cenu toho, že se nad tím puberťáci ušklíbnou, nereagují, nebo jsou ironičtí. Když to „dobře podáme“, mnozí zareagují příznivě! Už jsem to namátkově zkusil.
Nakonec dobrá rada. Nikdy nevstupujte do hovoru (zábavy) skupiny puberťáků! Také musíte dát pozor, abyste nevypadali jako pedofilové. Děti už jsou dobře instruované. Ale myslím si, že (možná) vycítí, že jste milí, pozorní a komunikativní staříci a stařenky.
