Článek
ÚVOD
Tento článek reaguje na článek o „ne-čtení“ na Seznam zprávy od šéfkomentátora Jan Lipolda
Zamýšlím se nad obsahem článku (viz citace níže). Předpokládám, že čtenáři tohoto článku původní zdroj nečetli. Níže proto uvádím citaci. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-komentar-cist-mezi-radky-neni-potreba-staci-cist-vubec-266396#..
Klíčová myšlenka citovaného článku?
Autor tvrdí, že Češi nečtou a když dojde ke zvýšení zájmu veřejnosti o čtení, bude to v pohodě. Prý stačí číst vůbec. Myslí se tím čtení čehokoliv. Aniž by se nabídlo řešení. Autor pokračuje zmínkou o vzdělanosti populace, asi ho inspirovala jeho úvaha o tom, že umět číst neznamená rozumět textu. Poté autor zmínil statistiku vysokoškolsky vzdělaných spoluobčanů, jichž je podle jakési studie, v Česku významně méně než v EU.
Zamyslel jsem se nad realitou a souvislostmi zmíněných tvrzení
Nemohu se zbavit pocitu, že článek je jen směsí informací z jediného zdroje, doplněná neověřenými osobními názory autora. Začnu jeho tvrzením, že veřejnost nečte. Nemám tušení, jak k tomu dospěl, protože to se v citované studii nepíše. Kdyby to byla pravda, chybí doporučení, CO by (podle autora) veřejnost měla číst a kdo by mohl nabídnout kurzy „porozumění textu“. Autor poté sdělí, že se nelze divit, když veřejnost (prý) nečte volební programy politických stran.
Až sem to byly jen spekulace, v případě volebních programů je pravděpodobnost tvrzení vysoká. To však neznamená, že veřejnost nečte nic! Tvrdím opak! Veřejnost čte hodně! Problém je s tím, co.
Doba se změnila
To je konstatování reality, nemělo by to znít nostalgicky nebo katastroficky. Současnost? Doba je zrychlená. Populace žije v době internetové, která je plná dezinformací a je cíleně manipulativní. Je zahlcená tsunami reklam. Zaplať nám, čtenáři, pokud je v textu nechceš. Veřejnost je pod vlivem podvodníků všeho druhu.
Otázka na vás? Myslíte, že někdo nebo něco dokáže zkrotit dezinformátory a hackery? Jak poznat, co je pravda a co lež? Jak rozeznat „lidskou produkci“ od díla AI?
Obávám se, že už v základní škole je nutné děti učit sebeobraně před podvodníky.
To, co považuji za „strašidelné“ je zjištění, že nová doba produkuje zvýšené množství jedinců chamtivých, líných, egocentrických a egoistických, jejichž cílem je blahobyt za každou cenu. Ideálně bez potřeby trvalého zaměstnání. Idoly se stávají zbohatlíci a influenceři.
Jak žije a co dělá téměř celý národ?
Všichni mají mobil nebo dva. Tudíž je jasné, co dělají. Téměř všichni mají automobil, někteří dva. Výsledkem je, že nevnímají okolí, non-stop zírají do telefonu, dokonce i za volantem. „Mobilování“ začíná už od 1.třídy ZŠ. Nutně to končí to diskuzí o zákazu použití mobilů při vyučování.
Co dělají všichni „zírající“ konkrétně? Zabíjí čas, ti starší tlachají. Když jedu MHD, nenápadně se dívám, co sedící, realitu nevnímající jedinec, sleduje (nijak ho neomezuji). Je těžké to nedělat, když má mobil kousek od vás. Mládež většinou nečte, zírá na cosi. Sleduje manipulativní výpotky influencerů všeho druhu, pohlaví a vyznání. Také hraje hry. Přestože nefetuje v pravém slova smyslu, stává se totálně závislou. Dospělí, především dospělé však především komunikují.
Nejsem misogyn, přinejmenším ne v případě vnímání, jak se projevují děti a mládež. Mám je rád pro jejich bezprostřednost a nezkorumpovanost. Mohou být nadějí lepších zítřků.
Cítím, že vzniká vážný problém
Mládež žije ve virtuální realitě, ne-li rovnou v matrixu. Přitom je vystavena stresu, plynoucímu z životní reality, kterou doma prezentují rodiče. Občas se podívají na TV, kde dávají „katastrofiny“. Dospěláci jsou v jiném módu. Ti čtou. Zprávy, bulvár a „vševědoucí poradny“ na různých webech.
V reálném životě je ještě jedna okolnost, vyžadující pozornost a soustředění se na text. Vrchnost (stát) požaduje povinnou četbu vyhlášek, pravidel, nařízení a zákonů.
Neznalost zákonů, vyhlášek, nařízení, termínů a požadavků státu směrem k občanům prý (?) neomlouvá!
Pokud je to pravda, stát si neuvědomuje, že 90 % občanů je v tomto ohledu částečně negramotná. Když to transponujeme do řeči „státních ajťáků“, tipnu, že minimálně 50 % veřejnosti nemá nárok. Podobně s elektronickou komunikací se státem. Většina seniorů nad 70 let je bezradná a brzy bude hůř!
Proč? Protože ajťáci žijí v jiném světě a úředníci jsou to samé v bledě modrém. Nikdo je neseznámil s realitou života „podřízených“. Neuvědomují si, že pro většinu lidí je jejich logika nesrozumitelná.
Jak to je v dalších ohledech se čtením?
Doba je neuvěřitelně zrychlená, je třeba rychle reagovat na události a změny pravidel. Je to doba neurotická, protože přetížená mysl ohrožuje zdraví. Podnětů, generovaných současným životem je moc!
Výsledkem je fakt, že lidé jsou netrpěliví, nedokáží se soustředit na vnímavé čtení textu, dokonce ani na čtení, které nezabere víc než 5 minut. Nechce se jí číst složitější text, nad nímž je třeba se zamyslet. Důsledkem je čtení titulků a krátkých, většinou tragických a poplašných zpráv. Lidem tudíž uniká mnoho důležitých, v životě využitelných informací. Jednou z příčin je, že většina zajímavých webů (stejně jako „populárních“ časopisů) je především přehlídkou reklam. Nemluvě o tom, že články píší laické mladé opisovačky originálních textů, tzv. copywriterky. Vlastně recyklují stále stejné texty. Je to styl „tichá pošta“. Zkuste porovnat obsah článků, které se objeví na mnoha webech současně poté, co dojde k nějaké zajímavé události nebo se v zahraničních médiích objeví atraktivní téma. Třeba diety a hubnutí….budete zírat, co z toho některé weby udělají.
Až doposud jsem psal o tom, co rozhodně není beletrie!
Je to totiž informační bulvár. Jeho zdrojem jsou také „lidové“ časopisy. Proto jsou články psané tak, aby nevyžadovaly (za)myšlení. Problém je v tom, že většina čtenářů jejich obsah vnímá jako pravdu.
BELETRIE
Knihy = beletrie. Četba knih není o tom, že by čtenář měl přečtené analyzovat. Není to učebnice. Je to zábava a koníček a zájem. Je to tradice.
REALITA? Češi jsou výjimeční čtenáři beletrie.
Jak je to s vysokoškolsky erudovanými lidmi v Česku?
V textu níže se krátce věnuji dalšímu tématu, zmíněnému autorem, jímž je nedostatek vysokoškoláků v Česku
Chybí Česku vysokoškolsky vzdělaní občané? (u nichŽ se očekává „sečtělost“).
Autor cituje prezidenta, který zmínil nedostatek absolventů VŠ v Česku (v porovnání s EU údajně o jednu třetinu méně). Mohu to číst mezi řádky tak, že prezident měl na mysli podprůměrné IQ populace? Přitom dalším politikem, který se zmínil o tom samém, je premiér Fiala.
Jsme hloupí? Rozhodně se nemáme za co stydět. Kromě toho jsem prověřil zdroje, uvádějící počet, lokalitu a studijní zaměření VŠ všech typů v Česku. Doporučuji čtenářům níže citovaný zdroj dohledat a pročíst. Ten údiv stojí za to!
Opravdu lze tvrdit, že v Česku je výrazně (?) méně absolventů VŠ než ve většině zemí EU?
To připomíná autor článku aby toto téma tím ukončil bez další analýzy. Mělo to smysl? Ani náhodou. Viz připojené zdroje.
Co si o tom myslím?
V diskutovaném článku autor konstatoval, že výsledky jisté studie prokázaly, že absolventi VŠ jsou na tom se čtením a pochopením obsahu (a tím tedy svým intelektem) dobře až výborně, ale také připomíná, že cca 6 % vysokoškoláků je na úrovni nedovzdělaných učňů.
No a co? Mnozí mladí, tvořící oněch 6 %, studují (často na soukromých VŠ) proto, že měli větší šanci se na ni dostat a jejich movití rodiče jim to umožnili když zjistili, že se vzpěčují jít do praktického života. Vím co píšu a nehodlám být konkrétní, nechci čelit problémům.
Jednoduchá úvaha? Proč bychom měli považovat o několik % nižší počet absolventů VŠ v porovnání s jinými zeměmi za ostudu nebo hendikep? V první řadě bychom měli porovnat rating VŠ oněch států a těch našich.
Mezi námi, problém je sehnat dostatek kvalitních pedagogů. Ještě větší je s uplatněním absolventů, především těch, kteří studovali humanitní a teoretické obory. Je také jasné, že v technických oborech je absolventů nedostatek. Dovolím si napsat svůj názor:
zvýšení počtu absolventů VŠ si vyžádá obrovské investice včetně zázemí -ubytování a stravování, podporu motivace ke studiu technických oborů, kvalitní pedagogy a v rámci studia větší objem praxe (!). Myslím, že je nesmysl chtít na mládeži, která absolvovala střední školy, aby se hlásila na VŠ, když ji to nezajímá.
