Článek
BUDOUCNOST?
Vědecké predikce, věcné a střízlivé analýzy ekonomů a politologů a diplomatů. Nic a nikdo nehýří optimismem.
Věštby? Dávno jsme měli být my, lidstvo „out“. Seznam věšteb konce světa překračuje za celou historii lidstva stovku! Politické a ekonomické věštby mají formu státnických projevů. Důstojný projev, který nikoho neurazí, neodsoudí, který „nic nezkazí ani nikomu nic neslíbí“. Hlavně to nesmí být pesimistické. Co třeba asi takto s černým humorem?
Vážení spoluobčané (poddaní), zaznamenali jsme „blbou náladu“. Je to pochopitelné, geopolitická situace není stabilní. V důsledku toho naneštěstí příští rok stoupne inflace a klesne HDP. Pevně doufáme (my, jeho veličenstvo nebo my, vláda), že nestoupne počet sebevražd.
Analýza obsahu „vánočních politických show-time“ je záležitost pro politology a psychology, ale také šance pro opozici a možnost zviditelnit se pro „neviditelné“ politiky.
Zaznamenal jsem také jeden apolitický nešvar. Mnozí významní světoví vědci se veřejně zamýšlejí nad stavem světa a prezentují svoje předpovědi dalšího vývoje. Další se zamýšlejí nad „osudem lidstva“. No uznejte, tihle nám jen kazí náladu!
Text níže je věnován principům, jejichž realizace musí proběhnout v několika následujících letech, jinak bude zle. Inspiroval jsem se odbornou analýzou jednoho z amerických expertů, viz citace níže. Nejde o přepis, je to motiv úvah autora článku.
Roku 2018 vydal IPCC (mezivládní panel pro změnu klimatu) zprávu o nutnosti udržet globální oteplování do 1,5 C. Média jako vždy dramatizovala titulky. Tak třeba: „Svět má jen něco přes deset let, aby dostal klimatické změny pod kontrolu,“ (prý to říkají vědci OSN).
Základní úvaha? Připomeňme si, že obrovské rozsahy teplot a srážek charakterizují zemské klima odjakživa. Lidé na Sibiři se přizpůsobili extrémním mrazům. Jiným se daří na vyprahlém Středním východě. Historie dokazuje, že lidé jsou schopni se přizpůsobit (viz např. život v podzemí, když se zvýšila radiace). Je to současně motiv pro vědce: plánují vodní a podvodní města (!) pro případ kritického zvýšení hladiny oceánů.
Díky tomu lze optimisticky očekávat, že Země bude roku 2100 obyvatelná. Až na to, že ve hře jsou okolnosti, související s lidským charakterem, které připomenu v dalším textu.
Na druhé straně, přestože se lidská populace dokázala adaptovat, vždy to znamenalo kritické snížení populace. Paradoxně moderní doba je pravým opakem. Populace je blízko hranici udržitelnosti. Nejvášnivější diskuze jsou na téma „kolik lidí může planeta uživit“? Ještě žhavější je toto: kolik % populace bude mít přístup k technologickým „zázrakům“ typu plovoucí města? Nebo se snad větší část populace opět „zahrabe pod zem“?
Má lidský druh už dnes schopnost realizovat udržitelnou infrastrukturu, podporující planetu? Nelze vyloučit, že zažijeme extrémy. Klimatická budoucnost může být ponurá.
Kolik lidí může planeta uživit? Kolik z nich bude mít přístup k technologickým adaptačním strategiím jako jsou plovoucí města? Má lidský druh schopnost udržet infrastrukturu, podporující život?
Průměrná povrchová teplota Země se v příštích několika desetiletích zvýší. Led bude tát a hladina moří se zvedne. Lidé budou utíkat před záplavami a nehostinným pobřežím, zatímco jiní zažijí rozsáhlé a silné sucho. Teploty budou na více místech nebezpečně vysoké. Méně povrchu Země bude stejně příjemně obyvatelné jako dosud. Navzdory zvýšené hladině oceánů bude kritický nedostatek pitné vody. Bude třeba budovat odsolovací stanice. Dojde k obrovské migraci.
Osobně jsem nejvíc zneklidněn migrací
Další neodvratitelný důsledek?
Ekosystémy a vztah lidské populace k ekosystémům se budou měnit, což způsobí ještě větší existenční nejistotu. Snížení emisí je podle IPCC zásadní, abychom se vyhnuli nejhorším dopadům globálního oteplování. Jak se klima změní, bude to lidská reakce, která buď ochrání, nebo ohrozí obyvatelnost planety.
Zpráva IPCC neříká, že pokud lidé nebudou mít kontrolu nad emisemi oxidu uhličitého, za deset let bude vše ztraceno. Uvádí, že do roku 2030 musí být emise o určitá procenta pod úrovní roku 2010, aby byl splněn cíl omezit oteplení na 1,5 °C až 2,0 °C. To je zásadní.
Neexistuje důkaz, že tyto cíle splníme, naopak, už jsme ho nedodrželi. Problém není vyřešen. V případě, že se nepodaří dosáhnout účinného efektu zmíněných opatření, lze očekávat nejpozději do roku 2050 kritický stav.
Závěr? Jsme „na hraně udržení lidské populace ne Zemi“. Dojde ke ztrátám na životech.
Mimo jiné musíme vyvinout systematičtější a předvídavější sebeobranné mechanismy v kontextu s extrémními bouřemi, požáry, suchu a záplavám.
JAK snížit riziko fatálního konce civilizace, přinejmenším nezvladatelných změn stavu společnosti?
Lze uvažovat optimisticky, můžeme doufat, že uvidíme světlo na konci tunelu? Jako vždy část odborníků je pesimistická, ta druhá produkuje optimistická řešení. Přitom obě varianty nenabízí realistické (trvale udržitelné) řešení.
Ve hře jsou protichůdné zájmy. Je tu „mediální ekosystém“, kterému dominuje hrstka vlastníků – miliardářů. Nelze nevidět důsledky činnosti jedinců, šířících dezinformace s cílem „přilít olej do ohně nesnášenlivosti“.
Týmy právníků bohatých a mocných se snaží zastavit zveřejňování příběhů, burcujících veřejnost k aktivitě. Přitom existují možnosti zakládání „neziskovek“, které by dokázaly aktivizovat veřejnost správným způsobem. Samozřejmě za předpokladu etického jednání, nikoliv vysávání státní pokladny.
Reálně existují lobbystické skupiny, znevažující fakta o klimatické nouzi a popírající efektivitu nejnovějších vědeckých a technologických poznatků.
Aktuální stav vnímání situace médii, jejichž roli autor článku vidí především v „probuzení zájmu veřejnosti“ o vlastní osud!
Možná vás v dalším textu zaujme pokus autora tohoto článku o zamyšlení nad osobitým způsobem chápání situace, jak ho popisuje autorka knihy „Není to konec světa“, od Hannah Ritchie.
Otázka? Nestačilo už to strašení, uvedené v textu výše? Odpověď? Recenzovaná publikace je jiného druhu! Je to statistika vědeckých dat, následovaná analýzou a návrhy konkrétních řešení!
Recenze „Není to konec světa“ (Not the End of the World) aneb jak se stát první generací, která vytvoří udržitelnou planetu, od Hannah Ritchie (vyd. Jan Melvil, 2024)
Na první dobrou je to optimistický průvodce klimatickou krizí. Nadupaný reálnými daty. Kniha, která mne fascinovala. Důvod?
Nezdolná víra autorky v lepší zítřky. Kniha, která by se měla stát povinnou četbou v první řadě pro politiky a ve druhé pro průmyslníky. Bude-li zdrojem vědění a téhož optimismu také pro zvídavou inteligentní část veřejnosti, uvidím budoucnost růžovými brýlemi. Toto rčení jsem použil záměrně. Důvod vám představím v dalším textu.
Kniha, kterou naléhavě potřebujeme. Nabízí optimismus a víru v úspěch autorčiných myšlenek a reálných návrhů a opatření. No ano, kniha prezentuje konkrétní procesy.
Na druhou stranu ta kniha potřebuje oponenty – klimatické pesimisty, kteří nesouzní s „přehnaně optimistickým viděním světa“. Je důležité zachovat si naději, ale musíme mít na paměti také nejhorší možnosti. Nesmíme se vyhýbat nepříjemným faktům, musíme aktivovat mladou generaci, samozřejmě nemyslím ekoteroristy!
Tato kniha má vadu, kterou nelze popsat jednou větou
Navzdory tomu, že autorka nabízí řešení konkrétních problémů, zapomněla na podstatné okolnosti. Těmi jsou lokální (uzemní a státní) politika a zájmy světových mocností. Nezanedbatelný vliv má chybějící povědomí laické veřejnosti o konkrétních rizicích, o tom, jak každý z nás může přispět ke zvýšení šance přežít svým osobním jednáním. Je nutné upozornit veřejnost na nepříznivý vliv životních zvyklostí a obav ze zchudnutí.
Přitom žijeme v přesně opačné atmosféře osobního přesvědčení, že se musíme mít stále lépe, což se projevuje hmotným majetkem.
Totéž platí pro světové lídry a špičkové manažery. Bohužel lze očekávat, že šéfové společností vyrábějících fosilní paliva, produkujících ropu a plyn, nebudou vstřícní k omezením. To je zcela jiný „svět“ stejně jako ten další – politický, přesněji velmocenský.
Překvapivě autorka knihy nezmiňuje riziko, dané tím, že porušíme hranice, za nimiž už je nezvratná změna klimatu. Některé rekordy počasí roku 2024 překvapily i klimatology. Nevíme, jak dopadnou obrovské změny, které stále v atmosféře děláme.
Konkrétně?
Autorka není profesí přírodovědkyně, ani etoložka (odborník na chování zvířat) ani agrotechnička a potravinářská technoložka. Co do jejího osobního způsobu stravování je pescetariánka (vegetarián, který občas konzumuje ryby). Sama přiznává, že „vaří jen v mikrovlnce“. Z toho logicky plyne, že nevaří ze základních surovin a to znamená použití průmyslově ultrazpracovaných potravin! To je protimluv, protože ona doma šetří energií, ale zapomíná, kolik jich vydal producent za přípravu jejího pokrmu nebo polotovaru. Dokonce dojde až do propagace „umělého masa“. V tu chvíli mám problém, protože postrádám komplexitu analýzy, když autorka nekonzultovala některé aspekty a vlastní názory a doporučení se specialisty.
Právě pasáže, autorkou věnované opatřením do zajištění výživy světové populace, mohou narazit na (oprávněnou) kritiku ze strany producentů základních potravin, stejně jako těch zpracovaných.
Četba knihy je přitom strhující tak, jak jsou řazeny jednotlivé kapitoly, postupně analyzující ovzduší, změnu klimatu, odlesňování, zajištěním výživy globální populace, ztrátou biologické rozmanitosti, oceánskými plasty a nadměrným rybolovem.
To vše je mimořádně precizní, popisné, ilustrující realitu, čte se to jedním dechem. Tak například v kapitole o potravinách a problémech, způsobených farmařením, je autorka jako doma (specializuje se právě na tuto oblast) zmiňuje, že svět s největší pravděpodobností brzy projde vrcholem využívání půdy pro zemědělství. Vysvětluje nutnost přechodu na veganství nebo pescetariánství, případně na tzv. flexitariánství (když je nejhůř jím, co je). Odmítá chov hospodářských zvířat na maso a mléko. Na druhé straně propaguje umělá hnojiva, GM (genetickou manipulaci), buněčné kultury, mořské řasy, vegetariánskou výživu mořských ryb v komerčních farmách, aniž by si uvědomila rizika provozování toho, co je zde uvedeno.
Evidentně je autorka blízko „zapálené naivitě“, když do své precizní práce opomenula začlenit praktické okolnosti života populace a politiku a technologický vývoj.
Nicméně kniha je nesmírně užitečná, protože společnost potřebuje optimisty, kteří řeknou: víš co, můžeme situaci obrátit k lepšímu. Podívejte se na statistiky, data, zamyslete se nad navrhovaným řešením.
Další recenze?
Margaret Atwoodová, TED23: Inspirativní datový důl nabízí řešení a současně naději.
Rutger Bregman: Kniha je plná praktičnosti a pozitivity. Zažene obavy ze zkázy, inspiruje k řešení. Dejme ji do rukou co největšímu počtu politiků a vědců a osvícených spoluobčanů.
Bill Gates: Doufám, že když si lidé na celém světě knihu přečtou pochopí, že planeta není ztracený případ a budou inspirování přispět k nápravě.
Johan Norberg: Někteří popírají, že existují ekologické problémy, jiní popírají, že je dokážeme vyřešit. Hannah Ritchie odhaluje, že se oba mýlí.
