Článek
ÚVOD
Autor článku prezentuje vlastní myšlenky poté, co získal zkušenosti z praxe, když 20 let pracoval jako fyziolog, biochemik a dietolog profesionálního sportu, napsal řadu vědecko-populárních knih o sportovní výživě a léta doprovázel řadu repre-týmů při tréninku a závodech. Přitom měl mezi sportovci a trenéry řadu přátel. Donedávna se věnoval mladému zahraničnímu hráči ledního hokeje. Autor se nikdy neangažoval ve státem před desítkami let řízeného dopingu.
Profesionální sport aktuálně
Rozšiřuje se portfolio disciplín o sporty, které mohou být rizikové. Konkrétně proto, že vyžadují vrcholovou akrobacii na straně jedné nebo výkon, který není bez rizika pádu a zranění. Samozřejmě je to právě riziko, nutnost maximální koncentrace a dokonalého provedení je tím, co dělá profesionální sport do jisté míry rizikový. Na této olympiádě zranění byla řada. Stejně tak na všech předchozích a pravděpodobně i na těch budoucích. Každý pohyb může být příčinou zranění. Zranit se můžete fatálně i při rekreačním lyžování. Nebo se utopit v moři při plavání na dovolené.
Zamyšlení nad názvem Olympijských her
Nejde o dehonestaci! Co se týče výrazu „hry“, je to tradice, protože většina disciplín zůstává mimo obsah pojmu „hra“. Nemyslím to jako „hru o medaili“.
Zajímavost, která logicky souvisí s děním po ukončení Olympiády?
Po skončení ZOH se v médiích objevily články o problematice dopingu. To je logické. Je to dáno dlouhými zkušenostmi. Zatím nevíme, zda vůbec, nebo kolik sportovců se provinilo tentokrát. Zato víme, díky výsledkům kontrol z minulých Olympiád, že k dopingu se anonymně přihlásí někdy víc než 50 % z nich. (Zdroj: Seznam zprávy 23.2.2025 Olympiáda a podvody: Kolik medailí z Milána se bude nakonec vracet?)
Doping v profesionálním sportu
Vděčné téma pro média už víc než 60 let. Marný boj antidopingových agentur a jejich komisařů. Vývoj nelegálních prostředků a postupů je vždy o krůček napřed před analytickými technologiemi. Brát či nebrat, to je dilema. Proč? Systém přípravy i závodů je stále náročnější. Myslím tím komplet život profesionálních sportovců. Už jen fakt, že hlavní problém je včas a dobře se zregenerovat. Možní si řeknete - co je tohle za život? Psychické přetížení nonstop. Například cestování tenistů po celém světě. Život po hotelech. Stále s kufry. Stále na cestách. Jde to něco, co bychom sportovcům měli závidět?
Profesionální sport vyžaduje systematickou péči odborníků
Není divu, že se v profesionálním sportu angažují špičkoví odborníci. Bez nich by to opravdu nešlo. Lékaři, sportovní fyziologové, rehabilitační specialisté, fyziatři, psychologové, výživáři, „ordinující“ (legální) doplňky stravy. Vím, o čem píšu (osobní praxe). Přesto někdy stačí málo, náhoda, nepoznané fyzické poškození, nevolnost, viróza, a je problém nebo dokonce konec. Často to znamená riziko startu v nedoléčeném stavu nebo je důsledek nekritické snahy sportovce závodit navzdory nepříznivému fyzickému nebo psychickému stavu. Ale co když kariéra, třeba po deseti letech, skončí právě proto?
Doping? Opravdu žhavé téma.
Záměrně jsem zmínil realitu profesionálního sportu. Protože je to vysvětlení. Protože špičkového manažera dopingový komisař nekontroluje. Zakouřil sis, pár šálků kávy, sem tam alkohol, sedativa, prostě bez problémů. Tudíž není divu, že se v posledních letech objevují kontroverzní názory na doping z úst odborníků, kteří s profesionálními sportovci přicházejí do profesního kontaktu. Na druhé straně je jasné, že vám je jasné, že ani profesionální sportovci někdy nejsou bez hříchu. Hlavně po vítězství.
Jak to vnímat nebo dokonce chápat?
Nechci vám napovídat ani ovlivňovat, co si myslíte. Já mám jasno. Doping nikdy neskončí. Proč? Profesionální sport, to je válka o medaile, o prestiž, slávu a respekt veřejnosti, o peníze. Jiná verze boje o místo na slunci. Opravdu velká sláva a velké peníze pro špičky, stejná dřina a stejně zvláštní život pro „peloton“, pro tzv. nosiče vody. Pro ty, kteří většinou bývají poraženi. Také oni jsou (dobře) placeni – je to jejich zaměstnání. Ale je v nich touha. Dostat se na špičku. Nedřít bez slávy, jen jako jakýsi nýmand. To je život. Všichni nemohou být stejně výkonní, i když se snaží úplně stejně. Tak co když to zkusím? Když budu šikovný, snad mi to projde, vždyť takových už bylo…
Ale co když toho většinově poraženého nenapadlo, že možná tomu nedal všechno? Nejenom v tréninku, ale ve způsobu života. Nedbal na životosprávu. To je totiž častý jev, především v případě kolektivních sportů. Moje osobní zkušenosti jmi dovolí konstatovat, že životní styl profesionálního sportovce musí být odlišný od běžného jedince. Dokonce existuje řada postupů a prostředků, které jsou efektivní v přípravě i před výkonem, aniž by to byl doping.
Průběžná kontrola stavu organismu, zdravotní péče, systematická regenerace, psychologie. To všechno je součást přípravy. Nemluvě o tom, že o úspěšnosti rozhoduje osobnost.
Co dodat? Co si myslet o plánované provokaci v podobě tzv. Enhanced Games letos v květnu v Las Vegas? O co jde? O sportovní soutěže ve třech sportech bez dopinkové kontroly. Jedním z nich je – tomu neuvěříte – vzpírání! Umíte si to představit? Já ano. Budou to gladiátorské hry. Možná půjde o život soutěžících. A to se ještě můžeme v blízké budoucnosti „těšit“ na sportovce geneticky upravené. To není vtip. Nemluvě o sci-fi v podobě „her AI robotů“.
Snad ani nepřipomínat, co se děje v rámci národních i světových mistrovství v kopané. Bitky fanoušků, jejichž výsledkem nejsou jen materiální škody, způsobené veřejným násilím.
