Článek
JAK ŽÍT? CO ČÍST? TO JE OČ TU BĚŽÍ!
V lidech je dobro, soucit a ohleduplnost. Příklad? Sociální sbírky. Říká se tomu empatie. Myslím, že funguje, jen když ji nemusí prezentovat na veřejnosti. Ale to je jen můj názor. Těžko říct, jaká je realita. Problém je, že tyto pozitivní osobnostní rysy (téměř) všichni skrývají. Lidé si myslí, že to oslabuje jejich konkurenceschopnost a v očích druhých je to dělá slabými. Připomenu maličkost – ten, kdo je zahnán okolnostmi „do kouta“ se v touze přežít stává agresivním.
Pojďme dál do života. Technologie všude, kam se podíváš. Digitalizace, která v případě státních institucí neakceptuje schopnosti komunikace průměrné populace. Natož té, která musí v zájmu svého přežití komunikovat s úřady nejvíce.
Musíme se podívat na zoubek (do svědomí) všem lidem bez rozdílu v intelektu. Ti nejméně obdaření rozumem totiž nejsou největšími škůdci a podvodníky. Samozřejmě v případě gangů to neplatí. Stejně tak když se z nich stanou „bílí koně“. Těmi, kdo jsou nejnebezpečnější jsou ti nejbohatší a nejmocnější. Politici, podnikatelé v oblasti zbrojení, investoři v oblasti zdravotnictví a bydlení. To proto, že jsou obdařeni talentem v kombinaci s mimořádnou bezohledností a nulovou empatií a uzamčeným svědomím. Trpím frustrací z poznání, že podléháme vlivu chamtivosti a bezohlednosti. Když si myslíme, že nás nikdo „nevidí“, jsou z nás podvodníci a vyžírkové. Nebo ten, kdo je natolik CHARAKTEROVĚ omezený, že si neuvědomuje, co dělá. Překvapivě to mohou být inteligentní lidé. Jedinci, kteří cílevědomě páchají a šíří zlo. Ano, řeč o je o „hekrech“ (hacker).
Proč to píšu?
Protože psaní článků na blog Médium.cz je můj koníček. Už nepíšu vědecko-populární knihy o výživě. Díky tomu jsem si uvědomil realitu, která plyne z nesouladu mezi kvalitou článku a jeho atraktivitou pro čtenáře. Po téměř třech letech psaní (téměř 200 článků) jsem si udělal statistiku. Současně jsem se naučil hodnotit mediální konkurenci všeho druhu.
Myslím, že vás zaujme fakt, který si většina veřejnosti na první dobrou neuvědomuje. V oblasti veřejné informatiky (média nejenom mainstreamová) vládnou ženy. Dokonce ženy (velmi) mladé. Možná si řeknete, to přece není překvapení, vždyť ženy jsou tvorové upovídaní, komunikativní a vybavení „fantazií. Snad vám došlo, jak to myslím a když ne, tak asi tolik: neřeší dilemata typu „pravda nebo lež“. Pracují stylem „pošli dál, ale něco přidej, přibarvi, zdramatizuj“. Úspěšná je jen ta, která tohle umí nejlépe. Proč existují osobní žaloby na média? K nim dojde, když médii vláčená osobnost zkonstatuje, že: tak teď už jste to přehnali, miláčkové. Už to neprospívá mému image.
Muži jako autoři v médiích? Faktografie, politika, války, AI, věda. Závěr? Muži jsou „suchaři“ a ženy „drbny“?
Nebudu si brát servítky při formulaci toho, co mi (už dávno, bohužel) docvaklo! Veřejnost je natolik „zblblá“ záplavou manipulativních, zlých a zavádějících a zneužívajících dezinformací, je tak závislá na neodůvodněné důvěře k autoritám (například praktickým lékařům s jejich systémem polyterapie (předepisování mnoha léků) a tak mentálně zmanipulovaná slepou důvěrou v ony autority, že se stává obětí bezcharakterních jedinců typu hackerů, alternativců všeho druhu a poradců v oborech všeho druhu (hlavně finance, zdraví a výživa). Výše popsaná situace eskaluje. Možná jste si to neuvědomili, ale faktem je existence „průmyslu podvodníků“, proti nimž není sebeobrana. Stane se z Chat GPT dezinformátor a manipulátor?
A to není všechno. Ve hře médií je totiž vždy samotný editor. Vyšší moc tudíž rozhoduje, co budete číst a jakou to bude mít formu. Nemluvě o tom, že většina článků se prezentuje cíleně zavádějícími titulky a vyžívá se v negacích. Nemáte z tohoto konstatování husí kůži? Já ano. Konečně mi to došlo.
Tak jsem se dostal až k jádru pudla. Veřejnost na jedné straně přitahují dramata, ale přitom nechce být frustrována realitou vlastního života, tak vítá úlevu od vlastních životních potíží čtením problémů „těch druhých“.
A co je na tom všem nejhorší? Veřejnost nechce být „poučována“. Chce se bavit, nikoliv vzdělávat, přemýšlet o faktech, tvořících realitu ani se snažit využít získané informace ve vlastním životě. Jak to mám nastavené já? Baví mne sledovat opravdu zajímavá témata, týkající se reality života celé veřejnosti nebo specifických skupin, například seniorů, také lidí, trpících obezitou, sleduji vědu i medicínu. Makám na rešerších, protože chci vědět co nejvíc, než z toho udělám článek. Takže to je objektivní, analytické a zakončené praktickými doporučeními do života.
Zmíním sedm případů neúspěchu svých článků, kdy mne nezájem veřejnosti zaskočil
1. Kritika šíření dezinformací a podnikatelské zneužívání neznalosti veřejnosti v oblasti tzv. detoxikace (alternativní medicína a léčitelství).
2. Problematika hubnutí s užitím GLP-1 agonistů (Ozempic aj.). Rešerše nejnovějších vědeckých informací o rizicích a nových příznivých efektech mimo diabetes a obezitu.
3. Analýza objektivity informací, popisujících rostoucí výskyt nadváhy dětí a mladistvých a nárůst případů poškození jejich psychiky. Připomenutí, že asi jde o snahu udělat z komára velblouda.
4. Senioři, mýty o jejich životě, růst početnosti této populační skupiny. Na jedné straně traumata, na druhé připomenutí vzájemné intolerance generací. Jak je realita prezentována „seniorskými“ časopisy a jak mainstreamovými médii a jak je to pro seniory k ničemu.
5. Dlouhověkost (longevity) po vědecké stránce a rostoucí nabídka odborných služeb, z nichž významná část postrádá logiku a efektivitu. Byznys nového druhu. Konkrétní postupy, o nichž později napíšu článek.
6. Možnosti individualizace způsobu stravování a upozornění na neoprávněné pomluvy efektivity jejich rutinního použití v podpoře zdraví. O tom, jak „obvoďáci a nutriční terapeutky“ kritizují to, o čem neví téměř nic.
7. Historie a budoucnost lidstva. O tom, že oboje souvisí se současností. Neuvěřitelné objevy archeologie. V podstatě připomenutí dávno vydané vědecké publikace „zakázaná archeologie“. Blízká budoucnost je téma, které veřejnost důsledně ignoruje. Není divu.
