Článek
Trpíme syndromem uschlé žáby. Je to stejný jev, jako když hodíte žábu do studené vody a pod hrncem pomalu zatopíte. Ona si zvyká, zvyká, až se nakonec uvaří. Snad to nemusím dál vysvětlovat.
My se sice aktuálně sušíme, ale všichni jsou zdánlivě v klidu. Pravda, mnozí vodohospodáři, klimatologové a přírodovědci už propadají panice. Ale v Česku zatím žádný „státní“ poplach nevyhlásili. Navzdory tomu, že sousedním Maďarům podle všeho došla voda na chlazení jaderné elektrárny.
Moudří mezi námi doporučují osvědčené: „Neřeš, co nevyřešíš. Nějak bylo, nějak bude.“ Sluníčkáři se hned přidají: „V pohodě, vždycky to dobře dopadne!“ S úsměvem na rtech tak všichni společně směřujeme do stavu sušené ryby nebo mumie.
Betonová Sahara našich měst
Proč to zmiňuji? Protože naše města se proměnila v betonovou Saharu. V Písku téměř vyschla Otava a město má vážný problém se zásobením vodou. Orlík po letech odhaluje svou minulost – zpod ustupující hladiny vylézají základy domů, které měly zůstat navždy zatopené.
A Lipno? To má momentálně barvu i konzistenci špenátové polévky. Ta aspoň voní… Zato z té lipenské se napijí žízniví psi a hynou. Vítejte v nejdražší české rekreační oblasti, která je sice plná Holanďanů a „restauračních turistů“ z Rakouska, ale rozhodně se v ní nekoupejte.
Výhoda? Můžete utéct na blízké vrcholky hor, tam naštěstí není téměř 40 stupňů. Jen si cestou musíte dát pozor na polonahé motorkáře, kteří se prohánějí po silnicích okolo vody. Aktuální varování pro turisty na Šumavě? Přes den pozor na přehřátí, k ránu pozor na omrzliny. Inu, lipenská Sahara.
A co Labe? O tom raději ani nepsat. Člověk se bojí domyslet, co to vlastně za tekutinu momentálně teče přes hranice do Německa.
Morava na suchu, veřejnost v bazénech
Na Moravě zbyly v říčních korytech jen smutné potůčky. V Moravském krasu prakticky vyschnul potok Bílá voda a ve velkém tam hynou raci i ryby. Dyje? Škoda mluvit. Krásné lužní jihomoravské lesy v oblasti Soutoku vysychají před očima.
Už si toho konečně všimla i vláda a úředníci. Média se sice baví jejich dosavadní ignorancí, ale veřejnost to nechává klidnou. Lidé dál vesele myjí svá auta v moderních myčkách, kropí anglické trávníky a koupou se ve svých zahradních bazénech – ty jsou dneska v akcích za babku. No nekup to, když je venku padnutí.
Zažíváme přitom naprostý fenomén. Usychá celá západní, střední a jižní Evropa. Vyprahlá říční koryta odhalují historické poklady, až z toho mrazí. Válečné lodě, středověké mosty, a dokonce i mamutí kly! Pro archeology a historiky je to hotový ráj.
Evropská karma?
Pohled amatérského klimatologa je jasný: Tak o co vlastně jde? Klimatická změna? Důsledek oblohy vyčištěné od smogu, jak tvrdí některé nové studie? Nebo jen standardní rozmary pozemského počasí? Pamětníci vytáhnou trumfy: v roce 1947 bylo historicky nejhorší sucho! Potom přišla suchá léta 2015–2019.
Jenže Evropa teď sedí pod masivní tepelnou kupolí a to je úplně jiná písnička. Jako by nikdo neměl tu starou dobrou Evropu rád. Západní ani východní velmoci. Dokonce ani samotná Gaia.
„Tak mě napadá… Není to nakonec nějaká evropská karma? Není to odveta matičky Země za to, jak bezohledně s ní na našem starém kontinentu už po staletí zacházíme? Jako by nám Gaia chtěla ukázat, kdo je tu skutečným pánem…“
Přehřáté procesory a klimatizace na dluh
Fakta a tvrdá realita: Je neděle 16. srpna 2026. Je mi šílené horko, můj vlastní biologický procesor je přehřátý a životní síla se pomalu vaří. Na obloze se sice začíná tvořit jakási oblačnost, ale televizní meteorologové (třeba ta vysoká Dagmar, co má každý večer jiný outfit) jen vyhrožují. Nejdřív nás straší padesátkami (možná myslela Saharu nebo Velkou solnou poušť?), teď zase hroznými bouřkami. Ale prý to bude jen krátké osvěžení a pak šup zpátky do teplíčka.
Už jsem z toho na palici. Stále dokola čtu doporučení odborníků, kteří nabízejí „jednoduchá“ opatření a domácí „tepelné štíty“. Kdo na to má, pořídí si klimatizaci. Ale prosím vás, tu opravdu funkční! Že má velkou spotřebu elektřiny? Lepší platit účty než se uvařit ve vlastní šťávě.
Televizní lékaři moudře radí: „Hodně pijte!“ (no jasně že vodu, co jiného). K tomu větrák na strop – ale pozor, průměr přesně jeden metr! A venkovní žaluzie. No fajn. Spolu s hypotékou je to balík peněz. A to se ještě držím zpátky a záměrně nezačínám brečet nad tím, co tohle sucho udělá s podzimními cenami potravin. No, snad bude aspoň mírná zima.
Záhada vitálních seniorek
Na závěr jedna opravdová zajímavost. V minulosti jsem několikrát psal o demografickém růstu populace seniorů a o tom, že jsou to téměř výhradně ženy, kdo si ve vysokém věku udržuje neuvěřitelnou vitalitu. Dopoledne je jich plná městská doprava i centra měst. Dobře, jezdí k lékařům, to dává smysl.
Jenže nedávno jsem musel použít MHD i večer, kdy teploměry venku stále ukazovaly tropické hodnoty. A hádejte co? Ty seniorky tam byly zase (doufám, že tam nejely v kuse od rána). Možná je to jejich recept na přežití: v klimatizovaných vozech moderní dopravy prostě úspěšně unikají syndromu uschlé žáby. Na rozdíl od nás ostatních.
