Článek
Jeho firma prosperovala, Petr byl na vrcholu „potravního řetězce“. Kamarádi ho měli za borce, ženy mu padaly k nohám. Faktem je, že měl charisma a s lidmi to uměl. Nakonec, postavil na tom byznys. „Už ale nikdo neviděl, jak se choval doma. Úplně jiný člověk, nepříjemný, někdy dokonce i agresivní. A já to snášela osm let s tím, že se to snad někdy změní. To se ale nestalo,“ vzpomíná Anna.
Přitom i ona měla své plány a sny, které si chtěla plnit. „Bez šancí. Vždycky byl na prvním místě, jeho zájmy a potřeby byly nad vším ostatním. Dokonce i když se nám narodila dcera, byla jsem na ni v podstatě sama. On měl svou práci a okruh přátel, kam jsem navíc ani nesměla.“
O peníze jsem musela škemrat
Stalo se tedy to, co asi muselo. Manželé se začali odcizovat a nakonec si v podstatě dělali věci každý po svém. „Dalo by se říct, že jsme se doma sešli jen večer. Někdy jsme dali večeři, někdy se spolu vyspali. Ale vše víceméně bez emocí. On žil prací, já naší dcerou a brigádou, kterou jsem si na večery vzala, abych ho neustále nemusela prosit o peníze. I v tom byl totiž pěkný zmetek.“
Anna se starala o dceru, tudíž by se dalo předpokládat, že od manžela bude dostávat automaticky nějaké peníze. Tím spíš ve chvíli, kdy jí skončila mateřská a Petr trval na tom, aby byla v domácnosti. „Dával mi mizerných pár tisíc, to nestačilo malé ani na základní výbavu a život. Další peníze pak „přiděloval“ až po mém škemrání, vždycky si to neuvěřitelně vychutnával.“
Nikdo se nemůže příliš divit, že jí to začalo po nějaké době štvát. „Čekala jsem na svoji šanci udělat mu ze života peklo. Věděla jsem, že to jednou přijde, protože v podnikání nadělal spoustu leváren a měl dost nepřátel. Trvalo to roky, ale pak jsem si ho opravdu vychutnala.“
Vzala jsem mu vše, co miloval
Její manžel se totiž dostal do sporu s jinou společností. Šlo o používání některých sloganů, později si vzájemně přetahovali zaměstnance. „Potřebovali nějaké dokumenty, tak jsem jim je zajistila. A přidala ještě náhled do jeho účetnictví s tím, aby si poradili, jak nejlépe dokáží. No, zvládli to velmi dobře. Netrvalo to dlouho a Petrova firma byla v troskách. Dodnes neví, kdo na něj ušil boudu.“
Aby to Anna dotáhla k „dokonalosti“, tak ho měsíce povzbuzovala, aby se firmu pokoušel zachránit. „Napumpoval do ní všechny svoje úspory, pak si i půjčil. Na firmu, mě do toho naštěstí nezatáhl. Nakonec mu nezůstalo vůbec nic. A v té chvíli jsem požádala o rozvod. Vzala jsem mu to jediné, o co kdy stál - milovanou práci. Vůbec ničeho nelituji. Za to, jak se choval, si všechno zasloužil. Musel si najít podnájem v takovém krcálku, jedna místnost. Docela sešup z dvoupatrového domu.“
