Článek
Jsem jedináček, odmala mě moji rodiče vedli k tomu, že bych měla dobře vypadat, nosit značkové věci, abych dávala najevo, že patřím k té lepší společnosti a mám nějakou úroveň. Je mi jasné, že teď by mě asi spousta lidí ukamenovala, že štíhlost není ukazatelem lepší, či horší společnosti. Na druhou stranu, já se snažím pouze vypadat tak, aby na mě bylo hezké pohledět.
Když vidím jít po ulici své vrstevnice, které jsou napasované do úzkých džín takovým způsobem, že to vypadá, že jim u kalhot každou chvíli odletí knoflík a ty ,,faldíky“ přetékají, jsem moc ráda za to, že mám takovou figuru, jakou mám. Hodně mě těší ty lichotky, že mám postavu snů a co by za to jiné ženské daly. No jasně, když člověk sportuje a zdravě se stravuje, tak by to snad mohlo přinést nějaké ovoce. Tu figuru nemám danou od pánaboha, musím na ní zapracovat, takže si ocenění zasloužím. A jestli by jiné ženské za takovou figuru daly kdovíco, tak jim v tom přeci nic nebrání – mohou se snažit úplně stejně jako já a budou vypadat lépe. Všechno něco stojí, i ta krása. Jenže většina lidí, v tomto případě žen, je příliš pohodlná na to, aby na sobě zapracovaly. Často to omlouvají tím, že nemají dost času, že se musí věnovat dětem, práci, manželovi, domácnosti… To chápu. Ale i já mám řadu povinností a přesto si čas na cvičení a péči o sebe najdu.
Rodiče si na figuře hodně zakládají. Zdravá strava a sport je pro ně základem všeho. A pro mě začíná být taky. Čokoládu jsem měla naposledy jako malá, když mi ji prarodiče tajně podstrčili, protože naši o čokoládě nechtěli slyšet. Stejně tak pro ně bylo téměř vulgární slovo chipsy a fastfood. Žádné sladké a slané, hezky zeleninu, ovoce, maso, mléčné výrobky a sportovat. Sem tam jsme se zúčastnili i nějakých veřejných sportovních akcí (např. běh), kdy jsme si v klidu a s lehkostí zaběhli požadovanou trasu a v cíli jsem poté sledovala, jak jiní, co mají nějaké to kilo navíc, funí ještě před cílem a pak působí dojmem astmatiků. Nedokázala jsem si představit, že bych se s touto tělesnou zátěží někde veřejně promenádovala. Pominu-li zdravotní problémy, přijde mi nechutné, jak se s těmi špíčky natřásají při běhu. Kdyby radši zůstali doma, nebo cvičili někde, kde není moc lidí. Musí si přeci uvědomovat, že na ně není úplně nejhezčí pohled. Ale na druhou stranu oceňuji, že vynaložili alespoň nějaké úsilí a aktivitu.
Dost často jsem sledovala i přenosy z přehlídkových mol, bylo to nádherné dívat se na ty dámy, co se prošly několik metrů v těch úžasných šatech, ve světle reflektorů. Tisíce fotek, oblečení z nejnovější kolekce, cestování do různých koutů světa. To musí být povolání snů. V podpatkách chodím často, takže bych klidně mohla být adeptkou na to, abych se na molo také někdy dostala. Ještě trochu přidat na líčení a bude to super. Třeba bych mohla být i někde na obálce módního časopisu. Jo, když se dře, tak se člověk i proslaví. Bohužel ale dnes je zřejmě v módě i prosazování žen, které se do této branže nehodí. Ano, mluvím o těch tzv. plus size modelkách. Pokud by to byla ukázka toho, jak by člověk neměl vypadat, když chce předvádět, tak potom ano, beru to. Ale když vidím fotky, kde jsou ženy, které jsou již vyložené obézní a jsou narvané do modýlků, říkám si, zda to mají zapotřebí a je mi z toho nanic. Opravdu chtějí poukazovat na to, že je zdravé vypadat právě takhle? Přece si nemůžou myslet, že za tohle sklidí obdiv. Já bych se studem někde zavřela. Na molo dle mého zkrátka patří ženy, které mají určité proporce. A ty, které je nemají, by se tam vůbec neměly dostat. Nejde o to, že bych je chtěla někde zavřít, aby nebyly vidět. Ale propagovat nadváhu jako něco, co je v pořádku, mi nepřijde správné.
Taky mě fascinují případy, kdy čtu, že lidé s nadváhou si zaplatí letenku, ale na místě zjistí, že jim jedno sedadlo nestačí a mají nesmyslné požadavky, aby měli svůj komfort. Uvolnit další sedačku, aby se měli kam ,,roztéct“? Já si sednu na sedadlo a ještě tam mám něco málo místa. Rozhodně bych nebyla pro, aby se takovým lidem ustupovalo. Pokud by hodlali někam letět a vypadají tak, jak vypadají, ať si přikoupí sedadlo, anebo se smíří s tím, že holt se budou v letadlo několik hodin mačkat. Představa, že bych seděla vedle někoho takového, se mi tedy absolutně příčí. Tělo, valící se do všech stran proto, že majitelka není schopna se svou hmotností něco udělat. A ještě se potom diví, když si další spolucestující odmítne přesednout a dopřát jí trochu prostoru, aby se jí cestovalo pohodlně. Tak si tam neměla sedat, příště ať si koupí místo někde v zadní řadě, kde nikdo nebude. Do toho občas poznámka od případných zvídavých dětí, které dotyčnou vidí a ptají se svých rodičů: ,,Mami, proč je ta paní tak tlustá? Ona čeká miminko?“ Nebo jiné tomuhle podobné otázky. Na jednu stranu lituju dotyčného rodiče, který musí zvídavému dítku odpovědět podle situace a možností. Na druhou stranu si v duchu pomyslím vůči spolucestující: ,,Tak a máš to. Jak vysvětlíš tomu dítěti, proč vypadáš tak, jak vypadáš?“ Jediné, co bych v této oblasti ještě chápala, by bylo to, že dotyčná trpí nemocí a nemůže zhubnout. Jinak mi to přijde naprosto odpuzující.
Někomu by se možná mohlo zdát, že působím arogantně a dívám se hlavně na postavu člověka. Ale jsem zvyklá na to, že v mém okolí jsou všichni štíhlí, nikdo nemá nadváhu. Vedeme spokojený život, díky svým postavám si můžeme dovolit koupit přesně to oblečení, které chceme, stísněný prostor pro nás není problém. A já doufám, že to tak i zůstane.
Anketa
Zdroj
Životní postoj mé drahé sousedky, zveřejněno s jejím souhlasem
Ačkoliv jsem autorka, musím upozornit, že ne ve všem se sousedkou souhlasím. Jsem za jedno s tím, že pokud si člověk větších rozměrů zakoupí letenku na jedno místo, musí počítat s tím, že se bude zkrátka nějakou dobu mačkat, pokud si nezakoupí ještě jedno sedadlo. Rozhodně by mi ale nevadilo, když bych např. při závodech viděla jiné lidi, jak s problémovějším dechem dobíhají do cíle a natřásá se na nich kůže. Podstatné je, že do toho šli, doběhli a snad si to i užili. A co se týče zmíněných plus size modelek, osobně bych řekla, že když má modelka nějaké to kilo navíc (ale není vyloženě obézní), tak to není nic proti ničemu. Lepší mít kilo navíc a mít tepelnou ochranu těla a chráněné orgány, než aby vám při jakémkoliv pohybu byly vidět kosti a sebemenší úder by znamenal barevný design na kůži. Taky není o co stát.
