Článek
Blíží se ,,slepičí cyklus“
Tak tenhle pojem, řekla bych, celé období dost trefně vystihuje. Jen ty slepičky asi nikde nemají pupínky, nebolí je jejich výbava a další záležitosti, které my ženy zaznamenáváme. A jestli to mají, tak to aspoň ve své zvířecí říši nemusí tolik řešit, kohouti budou mít jiné starosti. Ale když se žena, které se blíží její dny, podívá do zrcadla a uvidí tu hromadu pupínků okolo pusy a nosu, rozhodně nebude v klidu. Nebo při nejmenším valná většina se pokusí tenhle kosmetický nedostatek alespoň nějak zamaskovat.
No, zamaskovat. Trochu zapudrovat a snad to bude dobré. Ale stačí pak jen zavadit prstem o místo a fakt, že ucítíte pod prstem pupínek, se vám prostě nebude líbit. Takže ven s tím. Ale pokud možno co nejšetrněji. Dle nejrůznějších internetových rad se doporučuje alespoň obličej očistit teplou vodou, napařit obličej, aby se pupínky otevřely a lehce zmáčknout, ale ne ,,nípat“. Ovšem, kdo by na tohle měl náladu, když ví, že dva nehty k sobě přiblížit, v prostředku ona ,,kožní vada“, zmáčknout a v ,,technickém průkazu“ na tělo je rázem o jeden problém méně. Že to později možná bude potřebovat servisní prohlídku se zmírněním následných škod v podobě možných jizviček, to zmiňovat nebudu.
Dobře, pupínky by byly vyřešené. Co tam máme dál? Citlivé poprsí. No, to přichází na řadu dobrá a pohodlná podprsenka. Bez dobré kapoty to zkrátka nepůjde. Případně promazat olejem a doufat, že to bude stačit.
Citlivá prsa
Sbíječka v plném provozu
Ne, do stavařiny jsme opravdu neodbočili. To jenom některé z žen můžou cítit při menstruaci bolesti v podbřišku tak, že to přirovnávají ke sbíječce. Lidské tělo dokáže potrápit. Anebo si představte natahovací ostnatý drát, který ještě ideálně lze v podbřišku zkroutit. S nádechem se roztahuje, s výdechem smrskává, úplně ideálně se ještě točí. A vy máte chuť zalézt do tepla, nebo minimálně vzít kuchyňský nůž a celý podbřišek rozřezat. Tedy hned poté, co překročíte doporučenou denní dávku utišujících léků, protože je vám jasné, že na toto už jsou i léky krátké.
Takže, podvozek zlobí, ,,provozní kapalina“ odtéká a vy se jen modlíte, aby už tomu všemu byl konec. Ovšem několik dní to trvá, než si vaše tělo odtrpí svoje. Můžou zabrat teplé obklady, ale na každou ženu funguje něco jiného. Některé se spoléhají na tlumící léky, jiné hledají záchranu u bylin, další v extrému přemýšlí nad ,,kastrací“.
Osobně se zatím hlásím k tišícím lékům, naštěstí ne vždy jsou potřeba a celé období se dá překonat. No, někdy s proklínáním celého procesu a příslibem čarodějného soudu, jindy s pláčem a přísahou k nejvyššímu, že budete praktikovat cokoliv, když už to přestane. A někdy kromě několika málo pupínků třeba zvládnete celé období, že ani nevíte, ž něco bylo.
Ovšem i fakt, že celé dny protrpí žena v bolestech, jsou zkrátka známkou toho, že se něco děje. A je to buď něco, co nelze řešit, anebo něco, kde můžeme i malou troškou přispět ke zmírnění příznaků. Takže čemu vlastně můžeme poděkovat za to, že občas některé z nás zvažují příslušnost k ďáblu výměnou za tělesný klid? Jsou to buď rozbouřené hormony, které patrně jednou za čas hodlají rozvířit pořádné tornádo, psychika, která nám nehodlá dát pokoj (a opravdu se v bolestech nejde soustředit na klid a zkoušet dechové meditace? Ne, to fakt nejde), tělesná závada v konstrukci dělohy, popř. myomy a endometrióza. Takže stanici technické kontroly v podobě gynekologické ordinace se nejspíš nevyhnete.
Anketa
Zdroje:
