Článek
Šavlozubý zabiják v proměnlivém klimatu
Představte si planetu zhruba před 4 miliony lety. Evropa, Asie a Afrika už tehdy byly spojeny do jednoho velkého kontinentu, zvaného Eurasie. Afrika a Asie mezi sebou měly přechodový ,,můstek“, kterým byl Sinajský poloostrov. Díky tomu mohla nejrůznější zvířata migrovat mezi oběma pevninami a rozšířit se tak do větší části světa. Tohoto přechodu využil i Megantereon, jehož fosilie byly nalezeny jak ve východní Africe, tak i ve větší části Asie a Evropy. Ačkoliv Evropu a Ameriku tehdy spojoval pevninský most, jinak byly tyto dva kontinenty odděleny oceánem, do Ameriky se Megantereon nedostal. Ovšem tam zase vládli jiní šavlozubí tvorové.
Na začátku doby, ve které Megantereonžil, tedy raný pliocén, byla planeta stále ještě více teplá jak dnes. Ovšem klima se postupně začínalo měnit, tepla více ubývalo a podnebí se začalo stávat čím dál tím chladnějším. Alespoň na evropském území. V krajinách byly prořídlé lesy, travnaté stepi, savany, říční oblasti. Životní podmínky byly tak akorát ideální pro život velkých býložravců, kteří dominovali na jídelníčku Megantereona. Oproti Afrika byla teplejší, suchá, savany začaly nahrazovat tropickou vegetaci. Hodně se tu objevovaly prořídlé lesy, vysoká tráva a křoví. Ideální pro lovce, který by se chtěl schovat a útočit ze zálohy.
Ilustrační obrázek
Ačkoliv Megantereon nepatřil mezi největší predátory, stejně jako Smilodon, u kterého byl pravděpodobně evolučně předchůdcem, si vydobyl respekt. Byl silný, měl mohutné a silné končetiny a k tomu nebezpečně vypadající šavlovité zuby. Nic, k čemu byste se chtěli v tehdejší době přiblížit. A kdo se přiblížil, měl pořádnou smůlu. Svět s Megantereonemsdíleli ještě mamuti, nosorožci, jeleni a ranní koně, takže fauna tu byla opravdu pestrá. Tedy po stránce jídelníčku určitě. Ovšem ani Megantereonnebyl jediný, kdo o tuto potravu stál.
Mehantereon se ale dokázal o svou kořist poprat. Tato, až dva metry dlouhá zabijácká šelma mohla dosahovat hmotnosti až 160 kg, byla hodně svalnatá a měla silné přední končetiny. Těmi kořist vždy strhla a přitlačila k zemi. Jasným poznávacím znamením byly šavlovité špičáky, které mohly být dlouhé až 12 cm, byly ostré a primárně sloužily e smrtícímu kousnutí. Kořist nijak dlouho nepronásledoval, spíš byl specialista na krátké výpady z houští, odkud sledoval svou kořist. Tu po rychlém doběhnutí srazil tlapami na zem a svými zuby jí způsobil rychlou smrt. Nejčastěji lovil mladé koně, jeleny, antilopy nebo mláďata ostatních zvířat.
Nebyl jediný, kdo dělal těmto zvířatům ze života noční můru. Mimo něj v tomto prostředí žily také pravěké hyeny, Pachycrocuta. Byly o dost větší než dnes a patřily mezi významné konkurenty. Pokud už tedy ,,nevyfoukly“ Megantereonovikořist před nosem, neměly problém mu ulovenou kořist klidně ukrást. Dalším konkurentem byl šavlozubý predátor Homotherium, který byl štíhlejší a s delšíma nohama mohl vyvinout větší rychlost a běžet na větší dálku.
Ilustrační obrázek
Výchova další generace a setkání s lidmi
I když nejsou dochovány přímé záznamy o tom, že tato šelma pečovala o mladé, je pravděpodobné, že stejně jako u jiných velkých koček dnes i tehdy vychovávala mláďata především matka. Ta si našla nejdříve bezpečné útočiště, kde měla klid, ať už se jednalo o hustější křoví, malou jeskyni, popř. údolí s říčkou. Obvykle mohla porodit až 3 mláďata. Ta byla po narození bezbranná, Neviděla, zůstávala ukrytá s matkou, která je pravidelně kojila. Když povyrostla, začala je brát ke kořisti, kde se učila, jak si obstarat potravu.
Mimo predátory pro Megantereonapředstavovali hrozbu i zástupci rodu Homo. První lidé tehdy měli jednoduché nástroje, i tak ale představovali riziko pro Megantereona, stejně jako on představoval riziko pro ně. Navzájem se mohli odhánět od kořisti, ovšem s plynoucím časem měli lidé větší vliv na ekosystém, lovili ve skupinách, obstarávali si větší zbraně. Byli tak jedním z několika faktorů, které měly na svědomí vyhynutí Megantereona. Dalším faktorem byla změna klimatu, kdy se podnebí stávalo chladnějším a lesy čím dál víc ustupovaly savanám. Takže lovec ze zálohy měl poněkud smůlu. Se změnou prostředí také ubývala fauna, která představovala významnou část jídelníčku Megantereona. A samozřejmě i výše zmíněná konkurence v lovu měla čím dál větší vliv.
I když Megantereon vyhynul, něco po něm nám zůstalo dodnes. K jeho vzdáleným příbuzným se řadí lev, jaguár, levhart a tygr.
Zdroje:
