Článek
Po náročném dni v práci toužím jen po jednom. Klidném večeru u televize. Místo toho se ale ocitám v křesle, s fixovaným úsměvem a zavřenýma očima, zatímco mé tříleté zlatíčko s vervou přetváří můj obličej v bizarní umělecké dílo. Šminky od maminky, kdysi nástroj krásy, se v jejích rukou stávají nástrojem dětské fantazie a já jsem jejím nevinným, nebo možná spíše bezmocným, plátnem.
Nejdřív jsem se bránil, snažil se utéct, nabízel alternativní aktivity. Marně. Štětec mé dcery a zářivé barvy v její paletě mi nedávají šanci. Zelené oční stíny sahající až k obočí, fialové rty s nedefinovaným okrajem a modrá tvářenka s nádechem oranžové. To je jen malá ochutnávka mé večerní vizáže.
Zpočátku jsem z toho byl nervózní. Co si pomyslí sousedé, když mě takhle uvidí na balkóně? Jak se s tímhle ukážu v obchodě? Ale pak jsem si uvědomil, že tohle není o mně. Je to o mé dceři. A tak jsem se s tím smířil. Stal jsem se jejím modelem. Plátnem, na které promítá svoji fantazii. A víte co? Je to vlastně docela legrace a relax. Ano, možná vypadám spíš jako obraz z galerie moderního umění než jako spořádaný otec od rodiny, ale co? V téhle chvíli je to to nejlepší, co můžu a chci mít.
Takže děkuji, moje malá potvůrko, za to, že mi ukazuješ svět v jiných barvách. Za to, že mi dáváš možnost na chvíli zapomenout na starosti a prostě se bavit. A za to, že mi připomínáš, že i v obyčejném večeru se skrývá kouzlo a krása. A i když se z tatínka stává princezna, je to ta nejkrásnější proměna ze všech.
A maminka? Ta se se škodolibostí ve tváři baví naší hrou. Možná si vzpomíná na své vlastní dětství a na radost z tvoření bez hranic. Možná v naší dceři vidí kus sebe a je šťastná, že se s ní může podělit o svou kreativitu. A možná se jen baví tím, jak směšně vypadám.
A tak se náš večer proměňuje v oslavu fantazie a smíchu. A i když se z tatínka stává surrealistický obraz a z obývacího pokoje galerie moderního umění, je to ten nejkrásnější večer ze všech.
Maminka mi slíbila, že mi ráno pomůže s odlíčením. Doufám, že se jí to povede.
