Článek
Ve své slavné, avšak dosud nezveřejněné práci „Topografie geniality: Studie tvarových abnormalit v mozkové oblasti“ se Jára Cimrman věnuje otázce takzvaného pahrbku geniality. Malé, avšak významné boule, která prý zdobí lebky největších géniů historie. Ať už se může zdát, že jde o recesi, Cimrman předložil teorii, která podle některých moderních vědeckých poznatků nemusí být tak zcestná, jak by se mohlo zdát.
Téma poprvé zaznělo z úst doktora Svěráka při legendární přednášce „Geniální boule“ v rámci sympozia Duchaplné jádro civilizace (DJC). Svěrák svými slovy zažehl touhu mnoha Cimrmanových obdivovatelů ponořit se hlouběji do tajemství této podivuhodné abnormality.
Pahrbek geniality: Cimrmanova vědecká revoluce
Podle Cimrmana je existence pahrbku nejen důkazem výjimečné intelektuální kapacity, ale také symbolem propojení géniů napříč historií. Tento specifický výčnělek údajně zdobil hlavy velikánů jako Archiméda, Newtona či Einsteina – a samozřejmě Cimrmana samotného.
Boule se však nenachází ledaskde. Cimrman přesně lokalizoval její místo na lebce a pojmenoval tuto oblast Corpus Cerebellum Genialitatis.
Corpus Cerebellum Genialitatis
Ve svých experimentech tvrdil, že jemné poklepání na pahrbek může stimulovat vyšší mentální procesy. To podle něj vysvětlovalo, proč mnozí géniové často přicházeli na své převratné myšlenky při zdánlivě banálních činnostech, jako bylo drbání hlavy. „Dobíjení génia“ tak mělo být podle Cimrmana klíčem k převratným objevům.
Ačkoli vědecká obec tehdy tuto teorii přijímala spíše s úsměvem, Cimrman údajně zaznamenal slibné výsledky. „Boule dává směr, boule dává moc,“ napsal ve svých záznamech.
Myšlenková transplantace: Budoucnost geniality?
Související praktickou aplikací byla Cimrmanova myšlenková transplantace, kterou geniálně zkombinoval s poznatky o pahrbku geniality. Transplantace měla umožnit přenášení brilantních myšlenek z jednoho jedince na druhého, a to poklepáním na správné místo lebky během přímého očního kontaktu. Jak tvrdil Cimrman, „i ta nejméně osvícená mysl může dočasně zářit, pokud je propojena s geniální boulí“.
Bohužel praktické testy této metody byly přerušeny, když se ukázalo, že ne každá mysl je schopna nové myšlenky dlouhodobě uchovat, což Cimrman nazval „mentální refluxem“.
Boule a mentální inhalátor: Dva klíče k pokroku
Podle Cimrmana není pahrbek geniality jen důkazem výjimečné intelektuální kapacity, ale také energetickým centrem, které lze aktivovat. Právě na tomto principu postavil Cimrman svůj další převratný objev: mentální inhalátor.
Tento přístroj, přezdívaný také „duchovní dýchátko“, měl pomocí směsi esenciálních olejů stimulovat kreativní procesy. „Dýchat musí každý, ale ne každému to myslí,“ napsal Cimrman ve svém zápisníku. Mozkový inhalátor měl tento problém řešit tím, že inhalované výpary aktivovaly pahrbek geniality a podporovaly mentální činnost.
Při pokusech Cimrman údajně zaznamenal, že účinnost inhalátoru se zvyšuje při souběžném poklepávání na pahrbek. „Tento postup nejen že zlepšuje koncentraci, ale také urychluje proudění myšlenek. Geniální nápady doslova vylétávají z hlavy,“ popisuje Cimrman ve své studii.
Jak inhalátor fungoval?
Cimrman navrhl tři základní směsi, z nichž každá měla jiný účel:
- Kompozice Heuréka – Pro hledání převratných řešení. Obsahovala výtažky z mateřídoušky, meduňky a cannabisu.
- Mentální rekonstruktor – Pro obnovu unavené mysli, s přísadou levandule a chmelu.
- Inspirační nádech – Pro kreativní blokády, se základem z borovice a máku.
Cimrman tvrdil, že správné použití inhalátoru dokáže nahradit celé hodiny přemýšlení. Například při řešení svého známého experimentu s nulovou gravitací v plynárenském balónu údajně „dýchal Heuréku“ téměř nepřetržitě.
Boule jako odkaz géniů
Mezi lidmi se dlouho spekulovalo, že Zdeněk Svěrák, současný génius českého humoru a dramatiky, má na lebce onu legendární „bouli geniality“. Někteří tvrdí, že toto „topografické“ znamení je dědičným znakem rodu Cimrmanů, což by mohlo vysvětlovat souvislosti mezi Cimrmanem a Svěrákem. Cimrmanovi totiž podle všeho nebylo dáno mít potomky v běžném slova smyslu, a tak si géniové předávají „bouli“ jako jakýsi „rodový znak“, který značí intelektuální nadání.
Doktor Svěrák na otázky o pahrbku geniality odpovídá s úsměvem: „No, já o žádné bouli nevím, ale když se poškrábu na hlavě v určitém místě, velmi často mě něco napadne. Tak možná na tom Cimrmanovi něco bude.“
Není boule jako boule: Varování pro všechny
Ale pozor! Jak upozorňuje Cimrman ve své práci, ne každá boule je znakem geniality. Tato vědecká boule musí splňovat určité parametry. „Pokud je boule příliš velká, může to značit nejen genialitu, ale i určité nepředvídatelné tendence,“ píše Cimrman. Někteří lidé mají boule, které jsou spíše důsledkem jiných faktorů. Například pádu ze žebříku (časté v Cimrmanově době) nebo častého nošení těžkých klobouků. Taková boule, ač působí impozantně, zdaleka nedosahuje významu pahrbku geniality.
Jak poznat pravý pahrbek?
Cimrman vypracoval jednoduchý test, jak zjistit, zda máte onu bouli geniality. Stačí vám k tomu jen tři kroky:
- Jemně si poklepejte na lebku v oblasti mezi uchem a vrcholem hlavy. Cítíte-li nepatrnou bolest nebo elektrizující pocit, máte správné místo.
- Zkuste si v ten moment vzpomenout na nějakou geniální myšlenku. Pokud vás něco napadne, máte pahrbek.
- Opakujte každý den. Pokud každý den přijdete s nějakou skvělou myšlenkou, je to jasný důkaz geniality.
Boule ve společnosti: Tradice a budoucnost
Vědci a filozofové stále debatují o tom, co přesně boule geniality znamená. Moderní neurověda se však pomalu otevírá myšlence, že by tvar a struktura lebky mohly nějakým způsobem ovlivňovat schopnosti člověka. Ať už je to jakkoli, Cimrmanova topografická teorie zůstává fascinující sondou do světa vědy, kde není „boule jako boule“.
Na závěr si dovolím Cimrmanovo motto, které pronesl při jednom z nespočtu svých objevů: „Bouli má každý, ale jen génius ji umí použít.“
Zdroje:
- Přednáška doktora Svěráka na sympoziu DJC.
- Vědecká práce Topografie geniality: Studie tvarových abnormalit v mozkové oblasti.
