Článek
Drahý Ježíšku, omlouvám se…
Každý rodič to zná. Shánění dárků na Vánoce je někdy jako boj o poslední rohlík před svátky. Letos jsem se rozhodl jít na jistotu. Synové už měsíce básnili o VR brýlích. „Tati, představ si, můžeš být kdekoli na světě, zahrát si hry nebo se naučit řídit auto!“ znělo nadšeně. A tak jsem se podvolil: objednal jsem dvě z těch moderních hračiček.
Dorazily. A teď přišlo dilema. Nastavit je předem, aby chlapci pod stromečkem nečekali, nebo je nechat originálně zabalené? Rozhodl jsem se, že budu praktický. „Jen to nastavím,“ říkal jsem si. Jak naivní…
Vítejte v jiném světě!
S nasazením brýlí jsem přestal vnímat realitu. Najednou jsem stál na okraji Grand Canyonu. A sakra, mám závratě! V dalším momentu jsem seděl za volantem sportovního auta a o pár minut později jsem už střílel lukem na nepřátele v lese. Moje obývákové parkety se staly bitevním polem. Bylo to fascinující a neuvěřitelně návykové.
Synáčkové, váš dárek je skvělý. Ale budu muset pořídit ještě jeden. Tenhle jsem si totiž už „rezervoval“.
Více než jen hračka
Po pár hodinách (dobře, dnech) testování jsem zjistil, že VR brýle nejsou jen o hrách a zábavě. Existují aplikace, které vám umožní procvičit si jazyky, cestovat po světě nebo se dokonce učit chirurgické zákroky. Kdo by tušil, že mě jednou bude bavit sledovat, jak mi virtuální profesor ukazuje anatomii lidského těla? Ještě chvíli a pořídím si VR skalpel.
Ale nejvíce mě nadchlo něco nečekaného. Relaxační aplikace. Procházet se po pláži, poslouchat šum moře nebo meditovat na vrcholcích hor je s VR neskutečně uklidňující. Uvažuju, že to budu používat místo kafe.
Jak zareagují synové?
A teď si představte ten chaos, až na Štědrý den synové rozbalí dárky. „Tati, proč je to už nastavené?“ To ještě není ta nejhorší otázka. Víc se bojím momentu, kdy je nadšeně pošlu „vyzkoušet to virtuální safari“, zatímco já číhám v přítmí virtuálního lesa, připravený je přepadnout ze zálohy jako VR válečník. Tohle budou Vánoce, na které nezapomenou.
A co já?
Já jsem si vysloužil lekci, že se dárky nepůjčují. Možná, že nakonec budu psát dopis Ježíškovi sám. „Ježíšku, dík za skvělý nápad. Jenom příště pošli rovnou dvoje! Manželka by ráda do Himálaje.“
Zdroje a další informace:
