Článek
Nechystám se tady udílet rady rodičům. Je logické, že pokud dítě necháte bez dozoru a nezajištěné v nějaké výšce, může spadnout. A ono jistojistě spadne. Protože Murphyho zákony prostě platí.
Co když se ale na gauči nachází kojenec, batole, maďarský ohař a tatínek? I to se může stát. Dokonce velmi často. A kdo koho vlastně dozoruje?
Přebaloval jsem synka, starší kluk situaci komentoval a s vědeckým zaujetím zkoumal obsah bratrovy plenky. Pes nás všechny radostně švihal ocasem, v očích naději, že mu připadne vytoužená papírová plenka – jeho životní delikatesa. Co ten jich už roztrhal a pak se s blaženým výrazem vyválel v jejich obsahu…
Rozložený gauč bylo naše království. Nejmladší syn usnul v rohu, obložen polštáři a věrným ohařem, který fungoval jako živý mantinel. Starší se mu mezitím pokoušel utrhnout ocas, případně uši. Trpělivější zvíře jsem v životě neviděl. Marně jsem se syna snažil přesvědčit, že draze koupená stavebnice je lepší zábava. Kdepak. Uši jsou uši a navíc se dají i žvýkat.
Po hodině psího mučení usnul i starší syn. Tedy, aspoň myslím, protože já už podřimoval nějakou dobu. Když jsem prudce procitl, zjistil jsem, že všichni tři spí. Tak jsem v rámci dozoru pokračoval v započatém spánku.
Teleportace gaučová
Asi za dvě hodiny jsme se probudili. Do růžova vyspinkaní, veselí a samozřejmě hladoví. Začal jsem se zvedat, že půjdu něco ukuchtit. Jenže jsem vstával… ze země.
Ano, ze země. Všichni jsme leželi na rozložené dece vedle gauče.
Dodnes nevím, co se stalo. Že člověk usne na gauči a probudí se pod ním, to už jsem někdy viděl. Ale tohle? Nikdo neměl sebemenší zranění, pes byl spokojený a starší kluk měl dokonce polštář pečlivě umístěné pod hlavou.
Buď máme strážného anděla, nebo jsem náměsíčný a ve spánku jsem všechny bezpečně přestěhoval na deku. Je možné, že zapracovalo podvědomí a v nějakém polospánku jsem nás všechny teleportoval. Možná. Jenže těch možná je v tomhle příběhu nějak podezřele moc.
Od té doby jsme vegetovali na dece a u psího bráchy v pelechu. A bylo to tak lepší. Pes měl plenky přístupnější, starší kluk se mohl pohodlně batolit po pokoji a mladší pásl koníčky po celém obýváku. Samozřejmě za asistence svého bratra, který ho po něm tahal na dece. Já, pohodlně usazený v rohu místnosti, jsem korigoval všechny přítomné, abych minimalizoval škody.
Jo, jo. Chlap si to prostě umí zařídit.
