Článek
Potřeboval jsem něco udělat s recenzemi na knihu. Jasně, osobní ohlasy jsou pěkné a potěší, jenže v době, kdy online prostor a algoritmy umělé inteligence (UI) rozhodují o tom, co se čtenářům zobrazí, vyžadují potravu, aby mohly knihomolům, kteří vyhledávají ohlasy na méně věhlasné knižní tituly, vydávit alespoň nějaké informace.
Recenze chtějí všichni. Psát je nechce nikdo
Jde ale přimět čtenáře, neřkuli lidi, k úkonu tak složitému, jako je napsání krátkého hodnocení či zaškrtnutí hvězdiček u hodnocení produktu? Blbě.
Už reklamní kampaň byl velmi drahý a inteligenčně náročný porod. Vnucování, podlézání a vychvalování není zrovna mojí silnou stránkou. Styl „ber, nebo nech být“ není příliš úspěšný. Hlavně pro začínajícího autora, který se nechce dočkat nálezu svého dílka na veřejném WC, kam jej umístil provozovatel jako mírně dražší toaletní papír.
Nakonec jsem to nějak dal. Stejně jako knihu i reklamu na ni jsem pojal v humorném až recesivním stylu. Ohlasy slušné, ale tvrdá čísla od vydavatele dostanu až za dva měsíce. Kazí mi to ty proklaté recenze! Respektive jejich absence.
Ano, kniha vyšla v listopadu a já jsem netrpělivý, ale aspoň slovíčko. Z milosti patrona všech autorů a nějakého stejně netrpělivého čtenáře a recenzenta se vyskytla první vlaštovka na Databázi knih. Hurá. Dokonce jsem byl pochopen a vychválen. Dvakrát hurá. Jenže ouha. Jedno hodnocení, a ještě k tomu pozitivní, je podezřelé. „Však mu to tam napsal nějaký kámoš! Dá se to zařídit i za pár stovek. To je nějaká levota.“ Jako bych slyšel všechny ty knižní trolly, kteří nenapsali ani řádek a jen mlátí autory do hlavy kladivem dehonestující kritiky.
Ten humor a rejpání do mě samotného mi celkem jde, tak proč neudělat srandaupoutávku (reklamu) na recenze? Něco v duchu: „Klidně si do mě kopněte, hlavně něco řekněte.“ Dal jsem se do toho s vervou sobě vlastní.
Photoshop jsem zavařil, počítač sotva popadal dech a já dopil páté kafe. Povedlo se.
„Táto, vezmi holku na procházku. Už to oba potřebujete jako sůl!“ ukončila můj záblesk umělecké invence manželka. Nepochybně jí šlo o zdraví. Čtrnáct dní vánoční dovolené zanechá stopy i na silné povaze, jakou ona je. Takže nevím, o čí zdraví vlastně šlo.
Vyrazil jsem s dcerou do lesů a strání okolních parků. Po dvaceti minutách pokusů o zimní hrátky, třech ulomených rampouších a dvou k obličeji přimrzlých kapesníků jsme zakotvili v dětské herně. Dcera chvatně odkvačila rozmrzat na trampolínu a zanechala mě na pospas okolním maminkám.
Využil jsem cloudových služeb internetového giganta a otevřel v telefonu rozpracovanou koláž, kriticky posoudil dílko a v duchu tajně zadoufal: „Kdybych se na té fotce alespoň trochu usmíval.“
Když UI začne prodávat jako Horst
Pak mě osvítil duch inteligence umělé. Zkusím nahrát fotokoláž do UI a třeba pomůže. Synátor si tak mění pozadí u fotek a vypadá to velmi slušně. Rychle jsem tak učinil. Zadání znělo: „Ať se mužský obličej na fotokoláži usmívá.“ Chvilku nic a pak vyskočilo: „Video se vytváří.“
V tom chvatu jsem překliknul na generování videí. A tak jsem dvě minuty čekal. Výsledek mě zaskočil. Pořád jsem to byl já, ale fotka ožila. Slova, mimiku a nadšeně úchylný výraz by mi záviděl i věhlasný Horst z teleshoppingu devadesátých let. No nazdar!
„To nejde použít,“ blesklo mi hlavou, ale vzpomněl jsem si na TikTok. Čím praštěnější video, tím více zhlédnutí a tím více případných recenzentů. Mám tuto aplikaci z reklamních důvodů, tak proč toho nevyužít. Jen drobná recese, třeba se někdo zasměje. Klaplo to s knížkou, tak teď by mohlo taky.
Ekologická stopa jednoho úsměvu
Virální video to nebylo, ale názorů a hodnocení jsem měl přehršel. Jen ne ty, co jsem potřeboval. „Devastuješ planetu. Víš, jakou uhlíkovou stopu zanechala tahle UI slátanina? Tohle spotřebovalo proudu jako malá pekárna ve Vietnamu.“ Na moje praktické upozornění, že datacentra TikToku jistě spotřebují proudu neméně, nikdo nereagoval. Tak jsem se nejzavilejší ochránkyně zeptal, jestli se náhodou nejmenuje Gréta. Nejmenuje, zato já jsem sudokopytník a mnoho další pozemské fauny.
Jako tvůrce UI videí jsem totálně zklamal, avšak teleshoppingovou UI slátaninu jsem si nechal. Pro vás. Snad pobaví a odstraší zároveň.
A odkaz na knížku nebo recenze? Ten sem nedám. Přece si nebudu kazit pověst komercí. Vždyť přece: „Ber, nebo nech být.“ Kdo chce autora potěšit (nebo dorazit), si cestu k rodinnému chaosu na internetu najde sám.
Díky, že se bavíte se mnou!
