Článek
1. dubna a mám narozky. Letos udělám maturu a pak konečně vypadnu z tohohle strašnýho města. Na dva měsíce pojedeme s kámošem do Států. Pak se přihlásím na pracák a uvidím, co dál.
25. května přišel dopis. Prý „mobilizace“ a „povolávací rozkaz“. Vo co go, kámo? Mobil už mám a rozkazovat mi nikdo nemůže. Máma brečí, táta kouká do stropu a prudí.
26. května řeším s kámošema tu mobilizaci. Dostali to taky. Porovnáváme si mobily a hledáme novinky na webu. Když to stát platí, tak si pořídíme pořádný děla. Holky jsou naštvaný. Žádný dopis nedostaly. Prý genderová diskriminace.
27. května nám ve škole učitel říkal něco o Ukrajině. Plácal o nějaké válce a že to Rusáci přepískli. Kašlu na ně, co je mi do toho? Odpoledne jdeme omrknout ty mobily.
28. května jsme si šli stěžovat na úřad, že matou občany. Žádné mobily jsme nedostali a ještě nám nadávali. Úředník někam zavolal a přišli nás vyhodit měšťáci. Plánujeme stávku za naše práva. Máme právo na nový mobil!
17. června u nás zazvonili týpci v maskáčích a odvlekli mě do barbershopu, kde pošahanej chlápek všechny stříhal dohola. Bylo nás tam hodně. I kámoši. Pak nás nahnali do nějaký tělocvičny.
19. června pořád sedíme v tělocvičně. Už mi dochází baterka v mobilu. Nemají tu Wi-Fi. To už je trochu moc, ne?
20. června nás navlékli do maskáčů a říkají nám vojáci. What? Kamarád povídá něco o mobilizaci, tak se hlásím, kdy dostaneme ty telefony. Hustý! Dostal jsem po hubě.
28. června Boletice. Já jsem na vojně! No to je úlet. Normálně mám samopal. To je cool! Nějaká guma nám ukazuje, jak se střílí. Všichni to známe z her, takže ho nikdo neposlouchá. Pak nám vysvětlil tu „mobilizaci“. Cože? Co naše práva? Ne, já nikam nejdu! Nic nemusím!
15. července dupeme na buzeráku. Už to nezní jako rozsypané kuličky. Poslední kamarádi se vrátili z basy. Došlo nám to!
17. srpna jdeme na další střelby. Už se občas i trefím. Bolí mě rameno od pažby, smrdím jak vyhořelá prskavka a ty špunty do uší jsou k ničemu. Ve spacáku na bidle večer brečím. Mami!
2. září sedíme v osmikole a vezou nás k Ostravě. Budeme tam cvičit s Polákama. Včera jsem v kasínu potkal tátu. Taky ho odvedli. Brečel. Po dlouhé době jsem si nechal dát pusu a obejmout.
28. října při oslavě vzniku Československa nám oznámí umístění. Jdeme na ně. A bez mobilů. Do háje, mami, já chci domů…
Doplňující informace:
Snad jste všichni pochopili, že jde o satiru. V této vypjaté době je legrace jedním z mála způsobů, jak si udržet zdravý rozum. Já si zábavu užívám při psaní podobných „ptákovin“. Vám ostatním přeji veselé čtení a čistou mysl.
A pamatujte: „Hlavně se nepodělat!“
Autor
