Článek
Tak jsem zase někde četl, jaké je rodičovství namáhavé. Pořízením potomka vám vlastně končí život. Nic nejde stíhat, nikam nemůžete, a když ano, tak zase musíte pryč, protože ratolesti řvou jako paviáni. Někam na výlet? Tak ještě s jedním, ale dvě děti najednou? A dokonce pouze sám tatínek? To fakt ne! A když drahá polovička navrhne i psa, máte chuť na rozvod.
Odpoledne jdu s dcerou na hřiště a jsem nucen vyslechnout hromadu stížností na jednu či druhou stranu manželského páru. Jeden nic neumí, druhá je líná, třetí kouká do mobilu místo na děti. Získávám z toho dojem, že neexistují normální rodiče, kteří si svůj „úděl“ užívají.
Řekl bych, že tím není vinna žádná „generační teorie“. Určité procento fňukalů a kňouralek je v každé z nich. Jen mi není jasné proč. Chápu, že když někomu „ujely nohy“, jak se tomu za nás říkalo, tak nadšený rodič nebude, ale proč si stěžují i ti, kteří se snažili?
Je zajímavé, že mezi trempíky, sportovci, skauty a dalšími podobnými typy lidí procento stěžovatelů rapidně klesá. Možná dokonce mizí. Jedná se pouze o mé pozorování, nikoliv vědeckou studii. Takže pro přírodou netrénované jedince jsem se pokusil napsat inspirační článek s velkou porcí nadsázky, jak si lze rodičovství u malých dětí usnadnit. Někdy až do té míry, že vás začne dokonce bavit.
Je fakt, že jsem se otcovství úspěšně bránil několik let. Naháněla mi hrůzu představa řvoucího mimina, o které se musím postarat, i když vůbec nevím jak. Nakonec jsem bitvu prohrál a několik kusů hlučných spolubydlících pořídil.
Tak v první řadě. Proč dětem kupovat drahé hotovky, či — nedej bože — vařit? Stačí je napást v lese.
Borůvková pastva
Nemáte po ruce les? Vypusťte je na zahradu. Maliny, jahody, rybíz… No a když vyhrabou zapomenutou bramboru od loňska, nic se neděje. I syrová jde konzumovat. Dokonce neloupaná. Otestujete tím kvalitu chrupu svého hladového potomka. Kurděje poznáte podle zubů, zanechaných v napůl ohlodané bramboře. V tom případě doporučuji záhon vedle, který obsahuje čerstvou zeleninu, kterou namáhavě pěstuje vaše tchyně.
Jdu babičce na jahody. I když trošku brzy.
Nechce se vám na dětském hřišti poslouchat strašidelné pohádky ostatních rodičů? Vezměte děti na daleko lepší prolézačky.
Hop na kládu.
Jen musíte dohlížet. Příslušným orgánům totiž nejde dostatečně vysvětlit, proč je vaše dítě vklíněno mezi dvě kulatiny.
Brácho?
Vy i pes si při těchto činnostech určitě najdete chvilku na zasloužený odpočinek.
Nerušit!
Jak vidíte, jde to. Ale musí se chtít. Doporučuji přestat si stěžovat a něco dělat.
