Článek
Vzhledem k tomu, že mladého Roma zabil Ukrajinec, vyvolala celá událost hysterickou reakci romské menšiny, podporovanou různými aktivisty a i neobjektivně informujícími médii.
Ta se spolehla jen na nyní už odhalené lži přímých svědků a aktérů nešťastné události. Logika celé události nikoho moc nezajímala. Proč by měl Ukrajinec sám útočit bez důvodu na skupinu romských mladíků a jednoho z nich zavraždit?
Vše nakonec vygradovalo až do protiukrajinských stávek, kterých se nejen v Brně účastnilo mnoho Romů.
Pravda za dost dlouho vyšla najevo a dala za pravdu těm, kteří veřejně poukazovali na nelogičnost celé situace a zpochybňovali svědecké výpovědi. Vyšlo najevo, že to bylo opravdu o dost jinak. Skupina romských mladíků napadla Ukrajince, který si je dovolil napomenout za neslušné chování v tramvaji.
Nyní už šlo jenom o to, jakým způsobem celou záležitost posoudí dnes soud. Byla to vražda, jak vyřvávaly novinové titulky a romští demonstranti?
Plyn musely ubrat i státní orgány. Původní obžalobu z vraždy, kdy obžalovanému hrozilo až 18 let vězení, chtěl státní zástupce změnit na zabití v nepřiměřené obraně s navrhovaným trestem do 5 let.
Jaká obrana je přiměřená a jaká ne? Celkem bych přál státnímu zástupci, aby se dostal do podobné situace jako obžalovaný Ukrajinec. Pokud by byl na jeho místě, jistě se by se určitě staral o to, aby jeho obrana nebyla moc intenzivní a útočníkům neublížil. Nebo by se jen pasivně kryl obranně batohem a modlil se, že útok nebude natolik intenzivní, aby ho ve zdraví přežil.
Tak si totiž státní zástupce představuje obranu před agresivní skupinou mladíků, kteří nemají žádné zábrany a intenzita jejich útoku se nedá předem odhadnout.
Napadený použil v momentě, kdy na něm leží útočník a v situaci, kdy se k němu mohli přidat i zatím přihlížející z agresivní tlupy, která ho již předtím napadla, nůž a z obavy o svůj život bodl.
I s tím má státní zástupce problém. Rána byla příliš hluboká a bodnutí příliš intenzivní. Asi měl v této situaci bodnout opatrněji, aby to někdo nemusel hloupě řešit.
Soudkyně se naštěstí řídila nejen zákony, ale i zdravým rozumem. A ten mluví jasně. Pokud bráníte v ohrožení svůj život, máte právo ho bránit i způsobem který je silnější než agresivní útok. Nikdo nemůže předem vědět jak daleko a v jaké intenzitě hodlají útočníci zajít.
Její verdikt zněl jasně. Zabití v nucené sebeobraně. Obžalovaný je bez viny a tak je to spravedlivé a správné.
Na rozhodnutí o nutné obraně a vyhodnocení celé situace z vašeho pohledu máte jen pár sekund. Kdo brání svůj život a zdraví, nemá se na útočníka vůbec ohlížet. Musí jednat a to hned a s intenzitou, která odvrátí další útok.
To se také povedlo. Útok byl odvrácen a k další agresi od ostatních už nedošlo.
Rozsudek, který zbavil obžalovaného viny, je důležitý pro všechny podobné situace. Nikdo se nesmí bát toho, že v situaci, při které je přinucen bránit svůj život a zdraví, nebude potrestán. A to ani v případě, že ho bude bránit intenzivně a se zbraní v ruce.
Jediný potrestanými jsou v tomto případě skuteční útočníci. Dva z nich dostali za napadení podmínku a budou obžalováni i z křivého svědectví.
Pokud si protestující Romové před soudem dali přes ústa lepící pásky s nápisem “ Na lidských životech záleží", tak bych jim vzkázal jedno. Máte pravdu. Pokud bych jsem se teoreticky dostal do stejné situace jako osvobozený Ukrajinec, tak bych si svůj život bránil bez ohledu na životy a zdraví útočníků.
I na mém životě záleží…
