Článek
Zkoušel se zde experiment v podobě zkrácené osmileté školní docházky a prvňáčci se začínali učit množiny. V letech 1972 až 1980 jsem se jako pokusný školák nedobrovolně účastnil tohoto experimentu. A jak se později ukázalo, soudruzi vyhodnotili tento pokus jako neúspěšný. Základní školní docházka se všeobecně nezkrátila a zůstala stále devítiletá. Škoda.
A jak tento pokus vnímali tehdejší pokusní školáci? Ti se při každé možné příležitosti mohli pochlubit, že nejsou nějací obyčejní žáci. Jsou ze ZEŠ. Experimentální! To znělo dobře. Skoro neobyčejní vyvolení geniové. Realita byla pochopitelně úplně obyčejná.
Měl jsem štěstí, nebo smůlu, že jsem se v určitý čas ocitnul ve vybrané škole, a přišel tak o jeden rok základního učiva? S takovým odstupem se to už špatně hodnotí a tehdy jsem to moc neřešil. Pochopitelně nemám pocit, že mi rok základního vzdělání chybí.
Na střední školu jsem nastupoval spolu s deváťáky z jiných škol a pokud jde o základní vzdělání, byli jsme všichni studenti na stejné startovní čáře. S věkem už to bylo jiné. Za mých školních časů moc odkladů nebylo, a tak jsem i já nastupoval do školy jako šestiletý a na střední školu jsem nastupoval jako čtrnáctiletý. Maturitu, zkoušku z dospělosti jsem skutečně skládal ve svých dospělých 18 letech. A za pár dní už jsem nastupoval do svého prvního zaměstnání budovat socialismus. Žádné zdržování.
Nyní si začínám připadat jako jakýsi vzorový příklad pro staronové úvahy o zkrácení základní školní docházky a tím i dřívější nástup do zaměstnání. A můj hodně starý příklad jen ukazuje, jak jsou tyto už dávno vyzkoušené plány a úvahy letité.
Devátá třída je opravdu zbytečná. Tím spíš v dnešní době informačních technologií. Jak dlouho se bude uvažovat o změně?
Dalších padesát let?
Při psaní těchto řádků si uvědomuji, jak moc se doba proměnila a jak to dnes mají školáci jednodušší. Chceš najít nějakou informaci? Stačí pár vteřin a na internetu najdeš úplně vše. A co my tenkrát? Kolik času zabralo cokoliv najít. Jak jsme to tenkrát mohli přežít? Pokaždé muset jít do knihovny, nebo si různé encyklopedie zapůjčit jinde a dlouho hledat a listovat, než jsme našli vše, co jsme potřebovali. To pak bylo pochopitelně dobré toho co nejvíce nosit v hlavě.
Tolik je toho jinak a ne vždy to je ku prospěchu zdravého vývoje dnešních dětí. Začíná se mluvit i o degeneraci. Co nejméně odkladů do první třídy a zkrácená školní docházka by dětem jistě prospěly.
A taky jít brzy makat. Jako budoucí důchodce bych pochopitelně rád co nejvíce mladých viděl co nejdříve pracovat a vydělávat. Na můj důchod. Tak žádné zdržování už ve zbytečné deváté třídě.
