Článek
Pořád dokola se řeší, že se rodí málo dětí, ale není přece povinnost každé ženy mít děti. Proč si někdo myslí opak a snaží se vnucovat, že by to mělo být jinak? Já mám prostě jasno a nic se na tom nezmění.
Kdysi jako mladá jsem ještě přemýšlela, že bych dítě chtěla. Postupem času se tato myšlenka začala stávat opakem. Předně na to mělo vliv okolí. Když pracujete v obchodě a vidíte okolo sebe všechny ty maminky, které jsou mnohdy tak pohlceny svým dítětem, že jsou mimo realitu, tak už se myšlenky posouvají trochu jiným směrem. Pak začnete vnímat samotné děti a najednou zjistíte, že to prostě není úplně to, co chcete.
Kamarádky, které děti mají, vždycky používaly jednu větu: „hormony to všechno změní“. Jenže proč bych měla jít do něčeho, co nechci, a čekat, že to hormony vyřeší? Postupně jsem si začala uvědomovat, že do světa, který není úplně super, prostě dítě přivést nechci. A od jistého věku už jsem byla zcela rozhodnutá. Někdo by mohl říct, že je to svým způsobem sobecké. A možná třeba i je, ale já to tak prostě cítím.
Pak jsem poznala svého současného muže a hned na začátku i v tomto přišla shoda. Pak zase posloucháte, že když máte o něco mladšího muže, že nám to nevydrží, protože on přece určitě bude chtít děti. Proč si všichni myslí něco, co tak vůbec nemusí být? To je to tak nenormální i u mužů, že nechtějí dítě? Já bych třeba řekla, že u nich je to více pochopitelné, než u žen. Přišla svatba a najednou si každý začal myslet „áá svatba, tak to budou chtít rodinu.“ Proč by měla být svatba důvodem k tomu, že budeme plodit děti? Co je divného na tom, že chcete sdílet stejné jméno a vše ostatní jako manželé, ale bez dětí?
A za pár týdnů začala zase hromada otázek. Už? Nepovedlo se? Ne, nepovedlo se a do budoucna se také nepovede. Máme s manželem každý své koníčky a nejsme ochotni se jich vzdát. A není na tom nic sobeckého. Proč by si člověk měl sám něco upírat? Jsem spíš toho názoru, že je nás na planetě už takhle dost. A u některých bych naopak zakázala se dál množit. Občas se podíváme na velmi známou reality show, kde se objevují různé rodiny.
A to je přesně ten moment, kdy si řeknete, proč takový lidi mají děti? Nejsou schopni je zabezpečit a doslova živoří. Co je na tom v tu chvíli skvělého, že mají děti? Ano, každý se někdy může dostat do finanční tísně, ale mnohdy jsou to lidi, kteří tak žijí od počátku, ještě než děti přišly. Co pak takové lidi vede k tomu, si pořídit rodinu? Je to jen proto, že se to očekává? Nebo je tam nějaká vidina, že na ně budou brát různé příspěvky, a tím je vlastně zabezpečí?
Já bych tohle nikdy nechtěla. Ano, někdo řekne: „A kdo se o tebe bude na stará kolena starat?“ No, prostě nikdo. Nebudu mít děti přece jen kvůli tomu, aby se o nás někdo na naše stáří postaral. Sama mám rodiče a manžel také. A počítáme s tím, že nenecháme naše rodiče někde samotné. Vždy se budeme snažit se o ně maximálně postarat. A že se nikdo nepostará o nás, je jen naše věc. Dokud to půjde, tak se postaráme s manželem navzájem. A když to nepůjde, tak to prostě nepůjde.
