Článek
Kamarádka Marta se za války narodila německým rodičům, kteří bydleli v pohraničí. Po jejich tragickém skonu zůstala sama, a tak se jí na druhé straně hranice, v Československu, ujala teta, která ji vychovala. Vyrůstala v Chebu, ale na vysokou už musela do Prahy. Na studiu potkala Radka, a hned po promoci se vzali. Nastoupila do prvního zaměstnání, kde měla tu čest podílet se na plnění stranických cílů páté pětiletky. Jak ona ty komunisty nesnášela!
Když jednou s přáteli remcali nad režimem, napadlo Martu s Radkem něco, s čím se svým nejbližším svěřili až později. Utéct za kopečky jen tak nechtěli a vlastně ani nemohli. Německá národnost Marty posloužila jako podklad k žádosti o vystěhování z ČSSR. Když přišla z výboru zamítavá odpověď, nevzdala se. Napotřetí se to povedlo, a přišly i instrukce: Do tří měsíců odevzdáte klíče od bytu, vzdáte se dobrovolně stranické legitimace a zaplatíte Československé socialistické republice 40.000 korun za studium na vysoké škole. Neváhali ani chvíli.
Tady příběh Marty a Radka končí, protože to hlavní už bylo řečeno - zaplatíte Československé socialistické republice 40.000 korun za studium na vysoké škole.
Dnes je vysokoškolské studium zdarma a jsou to jedny z nejvyšších položek, které stát do vzdělání dává. Studovat může každý, včetně zahraničních zájemců. Již při studiu se ale mnozí netají tím, že odejdou do zahraničí za lepším výdělkem. A ti, co zůstanou, často nasadí ceny, které si rodina s průměrným platem a dvěma dětmi nemůže dovolit. Přitom stát dnes po studentech nežádá nic. Ani platbu školného, ani úvazek za studium. Jen tak nějak předpokládá, že mu to studenti v budoucnu vrátí.
Jedno z mých posledních ošetření u zubaře trvalo hodinu a půl. Zaplatil jsem 43.000 za práci, s materiálem padesát. Účet jsem dostal. Přesto, že nepracuji za minimální plat, přišlo mi to drahé. Vím, že se vše zdražuje, ale až tak? Ze své zkušenosti soudím, že požadavky některých lékařů jsou přemrštěné. Těm ostatním, kterých je naštěstí stále dost, i když ne dostatek, fandím.
Ani nevím, proč jsem se tak rozepsal. Vlastně by stačily jen dvě krátké věty. Když už stát zaplatil studia, mohli by být předražení absolventi vděčnější. Třeba přiměřenými cenami za svoje poskytované služby.
