Článek
I přes veškerou snahu médií v průběhu uplynulých 3 let podporovat kult několika dříve anonymních politiků, se zdůrazňováním jejich titulů a předstíraných vlastností, se ukázalo, že česká veřejnost médiím až tolik nepodléhá.
Vládu nechtějí jen tihle: „dezoláti“
Nálepkování lidí odmítajících diletantismus vlády, vydrželo sotva rok a půl. Situace je dnes taková, že 85 % veřejnosti Fialu a jeho strůjce chudoby a zmaru nepodporuje, ale naopak, razantně odmítá a volá po demisi či usilovně žádá její odvolání.
Zároveň se velmi případně ukázalo, kdo stál na straně pětikoalice jednotlivě nevolitelných stran, s anonymními lidmi ve svém pozadí. Nikdo dříve neznal paní Adamovou-Pekarovou, nikdo neznal pana Fialu, a některé politiky garnitury nezná nikdo až dodnes, jak vyšlo najevo po odvolání ministryně pro vědu. (Jak ona se jmenuje?).
Sytý hladovým nevěřil
Zabezpečení lidé nasycení, jak plyne z úsloví, že sytý hladovému nevěří, tvoří stále ještě oněch o málo více než 10 % voličů ODS, strany založené Václavem Klausem a současně vedené Petrem Fialou. Více nasycených tato pětikoalice „nevytvořila“, zato vytvořila nesčetné desetitisíce hladovějících hned z několika vrstev společnosti, postihující i střední – dříve dobře zabezpečenou – třídu pracujících a živnostníků. Zprvu na krachující podnikatele veřejnost nahlížela s poklidem, někteří s povděkem, než došlo i na ně a začalo být zle!
Úspěchem vlády se stal zmar a Petr Fiala jeho hlavním symbolem. Útoky médií i řady lidí v komentářích nad dezoláty a dezinformátory, kteří si stěžovali na inflaci v nárůstu cen všech potravin, přišly vniveč. A mediální propagace češtináře toužícího po poctách v Bruselu, se nesetkaly s úspěchem.
Nedůvěra k médiím rostla
Česká veřejnost najednou média nebrala vážně - čím to? Vláda vytvořila nálepky, systém jakési polocenzury, odsuzovačnosti těch druhých a dala jí jasný směr: plno nálepek a odstrkování těch, kdo jsou proti vládě - odstrkování na okraj společnosti.
To se však nesetkalo s dlouhodobým úspěchem, a odezvou veřejnosti se stala nenávist.
Lidé prohlédli a uvědomili si, že servilita k vládě a provládním prohlášením v médiích, jim břicha nenaplní. „Jste na okraji společnosti - jste lidské dno“, dalo se leckde číst, a člověk si musel klást otázku, proč je v demokratické společnosti tolik pohoršení nad přirozenou kritikou zhoršující se ekonomiky, a těch, kteří tohle neštěstí přinesli? Na okraj společnosti přece nelze přesunout 85 % lidí, „dezolátů“.
Lidem to kupodivu neuniklo a zamysleli se nad otázkou, proč média podporují vládu, o níž i sám pan Kalousek píše, že je nekompetentní? - Těžko říct, pravděpodobně někteří píšící provládní propagátoři a politologové nestudovali ekonomiku. Nelze se proto divit, že podporovali něco, čemu nerozuměli. A ejhle, ono je tu stále, a dokonce teď o něco více dalších nevoličů Fialovy kliky.
Z 85 % se stalo 90 % odpůrců, Fiala a koalice však stále hlásá, že vyhraje volby. Jsou přece spolu.
V komentářích na taková prohlášení začaly zaznívat příspěvky, podezírající pana premiéra z nezpůsobilosti chápat realitu. I Kalousek přitvrdil. Někteří prozíravější ve vládě však pochopili, že obranou je útok, že hraná gesta mají sílu i nadále ovlivňovat média. A tak jsme se záhy setkali ve veřejném sdělovacím prostoru s pochvalou v televizních novinách, na pana premiéra, že je stále klidný a že jeho klid je pověstný. Psychiatři možná mají ale jiný názor, klid není vždycky tím, čím vypadá. Variant je více. Klid může sobeckému člověku se skrývanou sociopatií přinášet ujištění o vlastním dokonalém finančním zabezpečení, a to i tehdy, způsobí-li ostatním deprese z nedostatku finančních prostředků na základní přežití.
Inflace kontra sebestřednost
Rostoucí ceny potravin premiéra a pětikoalici osobně netrápí, dokonce vůbec netrápí, zatímco trápí a přímo týrají všechny okolo.
Vyjevilo se však, že tohle není ani zdaleka všechno. Schválení odchodu do důchodu ve věku 67 let je v dlouhé řadě předchozích hrůz asi poslední projev vládní sociopatie než v červnu lidé v prvních protivládních volbách, dají této vládě klidných, své první sbohem. Při druhém sbohem, v říjnu příštího roku, bude ale parta klidných pořád v pohodičce; peněz nemají nastřádáno málo.
Už se těší na traktor
Mohou se živit různě, pan Jurečka má svůj traktor pořád pod střechou šopy, pan učitel Fiala může zase učit češtinu a inženýrka z Prahy, paní Pekarová, jít prodávat mobily, tudíž obavy z platební neschopnosti mít nemusejí.
Jenomže možná poprvé potom pochopí, že z těchto dříve platově postačujících profesí už nebudou žít tak spokojeně, jako v době před svým nástupem do vlády. Inflace roste dál, a zůstane vysoká - i přes stále lživější a hranější přetvářku a výroky, že se máme všichni dobře.
Perspektiva trvalé chudoby
Kdepak, nemáme a nebudeme se mít, tím spíš, že zadluženost státu je hazardní, a hlavně chudoba národa decimující. Tuto situaci blížící se budoucnosti nevyřeší nikdo žádnou formou vedení ekonomiky. To už snadno nepůjde. A to ani kdyby nám vládl Elon Musk a nacpal do nás miliardy.
