Článek
Bylo mi sotva dvacet, když jsem se rozhodl odejít na zkušenou do Irska. Jednoduše jsem sbalil kufr a odjel. Ze začátku to nebyl žádný zázrak, umýval jsem v restauracích nádobí a peníze nic moc. Bylo to časově a hlavně fyzicky dost náročné. Bohužel jsem nikde nevydržel moc dlouho, protože jsem většinou dělal tu nejhorší práci bez možnosti nějakého postupu.
Zhruba po dvou letech jsem byl rozhodnutý, že se vrátím domů. Dal jsem tomu ale poslední šanci a začal pracovat v jedné dost luxusní restauraci jako číšník. Tady jsem byl konečně spokojený a hlavně jsem tady poznal Petru, která tu dělala šéfkuchařku. Zjistil jsem, že pocházíme ze stejného kraje a protože jsem široko daleko žádného Čecha nepotkal, byl jsem rád, že si mám s kým popovídat česky. Trávili jsme spolu veškerý čas nejen v práci, ale i potom ve volnu. Po pár týdnech jsme byli zamilovaní až po uši.
Vydrželo nám to asi dva roky, když jsme se rozhodli, že se vrátíme do Čech a otevřeme si vlastní restauraci. Nějaké peníze jsme si našetřili v Irsku, ale to nám samozřejmě nestačilo, přišel tedy na řadu úvěr, a to dost vysoký. Plánovali jsme, že restaurace musí mít nějakou úroveň a splňovat vysoké nároky, takové na jaké jsme byli zvyklí z Irska. Ze začátku to bylo samozřejmě velmi náročné, ale postupně jsme se vypracovali a začínalo se nám dařit. Prostředí, servis i jídlo bylo vynikající a brzo se to rozkřiklo široko daleko a my jsme měli téměř pořád plno. Měli jsme několik zaměstnanců a všechno fungovalo jako na drátkách. Postupně jsme provoz rozšířili a já už neměl zapotřebí běhat po place, takže jsem nepohrdnul funkcí provozního. Petra si udržovala v chodu kuchyň opět jako šéfkuchařka a dá se říci, že nám nic nechybělo. Děti jsme zatím neplánovali, protože teď byla hlavní restaurace a splácení úvěru.
Práce přibývala a bylo zapotřebí sehnat na plac další sílu
Podal jsem tedy inzerát a netrvalo dlouho a začali se ozývat uchazeči. Po několika schůzkách jsem měl jasno a přijal jsem Alexandru, slečnu, která byla sice krátce po škole, ale měla zkušenosti již ze zahraničí, kde studovala. Mluvila obstojně několika jazyky, měla skvělé vystupování a byla velmi sympatická.
Od začátku byla neuvěřitelně pracovitá a učenlivá. Já i Petra jsme s ní byli moc spokojení a myslím, že i ona si užívala nové příležitosti. Stále měla dobrou náladu a pořád se usmívala. Byla moc krásná a ještě k tomu i trochu exotická, měla totiž otce z Afriky. Přistihl jsem se, jak se vlastně každé ráno těším do práce na to, až uvidím Alexandru a její krásný úsměv. Měřila asi sto šedesát centimetrů, byla drobné postavy a vždy tak krásně voněla. Vzhlížela ke mně jako ke svému idolu a to mi samozřejmě lichotilo. Nějaký čas jsem odolával, ale nakonec jsem v sobě cítil, že jsem se do ní zamiloval. Marně jsem si opakoval, „jsi zadaný, nemůžeš, nebo co je v domě, není pro mě,“ ale nebylo to nic platné.
Zamiloval jsem se až po uši
Začal jsem jí nadbíhat, ale ona mě dlouho odmítala. Trvalo to asi měsíc, až jsem nakonec skončil u ní v podnájmu. Začal jsem s ní trávit čím dál víc času a byl jsem jí opravdu posedlý. Hodně jsem samozřejmě riskoval, že na to Petra přijde, ale naštěstí měla s kuchyní hodně práce a já mohl tedy s Alex trávit celé dny jejího volna pod záminkou nákupu zboží.
Z andílka se vyklubal ďábel
Užíval jsem si a ani si nevšiml, že se Alex změnila. Začala našeho vztahu zneužívat ve svůj prospěch. Stále chtěla vyšší plat a víc volného času. Zaplatil jsem jí dovolenou u moře, koupil nové kolo, telefon, notebook a další, ale stále jí to nestačilo a chtěla svůj byt a následně i nové auto. Nemohl jsem odmítnout, protože mi vyhrožovala, že vše poví Petře. Byl jsem v pasti a úplně v koncích. Nemohl jsem riskovat, že to praskne a o všechno, co jsem doteď budoval, bych mohl přijít. Nakonec to dospělo do poslední fáze krachu, když chtěla, abych s ní začal žít a rozešel se s Petrou. Razantně jsem odmítl a jasně jí dal najevo, že se musíme rozejít!
Přestala chodit do práce a vůbec se mnou nekomunikovala
Vypadalo to, že se můj život vrátil do starých kolejí a vše bylo zase v pořádku, tedy až do té doby než přikráčela slečna Alexandra a sdělila mi, že je těhotná. Do toho všeho nelenila a vše řekla i Petře.
Jaké to všechno může mít pokračování?
Opět pracuju v Irsku. Petra se se mnou rozešla. U soudu se při dělení majetku přihlédlo ke zpronevěřeným penězům, kterými jsem sponzoroval slečnu Alexandru. Teď nemám nic a z platu hradím alimenty Alexandře, která mě nakonec stejně odkopla, protože jsem zůstal bez peněz.
