Nebojte se tuku na talíři, říká vědecká nutriční novinářka Nina Teicholz

Nina Teicholz (v dalším textu jen zkratkou NT) v jednom ze svých tiskových materiálů před několika lety prohlásila, že strava s vyšším obsahem tuku, tzv. HFLC (HFLC je zkratka anglického high fat, low carb) je téměř jistě zdravější (navzdory neustávajícím odborným diskuzím), než strava bez tuku, zato s velkým množstvím sacharidů, tzv. LFHC (LFHC je zkratka anglického low fat, high carborhydrates).

NT připomíná, že strava s vyšším podílem tuků je odborníky vnímána jako účinná součást prevence chronických neinfekčních (též tzv. civilizačních) onemocnění počínaje diabetem až k obezitě a rakovině.

NT tvrdí, že současně platný model výživové pyramidy a její varianty v podobě zdravého talíře manipuluje s veřejností, protože v nich prezentovaná výživová doporučení jsou vlastně intenzivní, přitom skrytě donucovací kampaní za změnu výživových návyků k vegetariánství až veganství, v lepším případě k tzv. pescetariánství (strava je v podstatě vegetariánská, občas, např. 1 x týdně sníte nějakou rybu). Tento model výživy v podstatě odpovídá složením tzv. Středomořské stravě.

Oficiální odborné instituce potvrdily zmíněnou stravu jako rozumný kompromis. Problém ovšem je, že v mnoha zemích světa není veřejností akceptován. Nejenom to. U nás je obrovský problém přesvědčit veřejnost, aby investovala do konzumace mořských ryb. Brání tomu vžité stravovací tradice spolu s vysokou cenou. Oslavované ryby nedávno dostaly přes žábry od několika uznávaných odborníků, kteří popsali tristní situaci v chovech ryb, kde je to v podstatě to samé jako ve velkochovech hospodářských zvířat.

Šok dostanete poté, co ony údajně zdravé ryby vám ti odborníci doporučí konzumovat jen velmi zřídka. Něco jiného jsou ryby z otevřeného moře.

NT se ptá: „Jak je možné, že tolik vědeckých autorit mohlo udělat tak zásadní chybu, když prosadilo výše zmíněný model zdravého stravování, aniž by akceptovalo realitu v podobě kritického vzestupu výskytu obezity. Konkrétně zmiňuje tzv. sarkopenickou obezitu, to je fyzický stav, charakteristický nadbytkem tělesného tuku podkožního i viscerálního (útrobního), ovšem současně spolu s nedostatkem svalové hmoty. Příčina je nejprve v nevhodné stravě a absenci pohybové aktivity (d jisté míry v tom hraje roli i genetika) a  když už dojde k silné obezitě, tak jejími důsledky včetně nemožností zdravé fyzické aktivity a tím osobní pohodlnosti.

NT pokračuje nemilosrdným odhalením situace, když připomene, že do výzkumu jdou miliardy dolarů a výsledkem je jen zmatek a neschopnost akceptace geografických a společensko-ekonomických podmínek způsobu stravování v různých zemích světa.

Nejde jen o hádky odborníků a jejich interní zájmy, kdy pokrytectví vítězí nad vědeckou objektivitou, ale také o fakt, že hlavními hráči jsou producenti základních potravin, potravinářské zpracovatelské firmy, obchodní řetězce, a v neposlední řadě zájmy farmaceutických koncernů. Konkrétně se jde o vývoj nových účinných léků na obezitu.

Pokrytectví a podvody jsou nepěknou tváří vědy, a netýká se to jen výživy.

V reálném životě je obrovský problém manipulace s veřejností v podobě reklam a šíření dezinformací, odporujících deklamacím odborníků, varujícím před důsledky konzumace slazených nápojů, cukrovinek a cereálních sladkostí.

Deklamace v médiích – příklad: Zdravá výživa nemusí být nutně drahá.

To je fakt jen v případě, kdy veřejnost pochopí, že varování odborníků před systematickou konzumací vysoce průmyslově zpracovaných potravin je ve vlastním zájmu nutné akceptovat. Znamená to změnu životního stylu, domácí vaření, návrat k základním potravinám. V podstatě začít používat mnohé z opravdu dobrých kuchařských knih.

To podstatné ještě nebylo zmíněno:

Základní potraviny musí být kvalitní. Veřejnost musí být permanentně informována o tom, že zdraví je – doslova – osobní záležitost. Musí být jasné, že všechno začíná u systematicky dodržovaného zdravého životního stylu.