Článek
Osobní test
Položte si ruku na srdce. Co uděláte, když v obchodě potkáte třináctiletého kluka, který vykřikuje, dělá divné zvuky, vyhazuje věci z regálu, nebo je dokonce rozbaluje a pojídá?
Jsou dvě možnosti. Buď to přejdete, hledíte si svého a neřešíte to, nebo jako většina Čechů děláte znechucené obličeje, kluka okřiknete, voláte ostrahu nebo hledáte rodiče, kterému to vmetete do obličeje.
Nepříjemný pocit, se kterým se musíte naučit žít
Problém je v tom, že dítě, potažmo jeho rodiče, odsoudíte dříve, než byste si stačili uvědomit, že nic nevíte. Nesmíte všechny házet do jednoho pytle, dítě může být nemocné, mít poruchu chování, být autista nebo mít jiné postižení. Rodič si je všeho vědom, ale ten mu neumí domluvit. Nic nepomáhá, dítě dělá ostudu, ale nedá se nic dělat. Už tak jste z toho nervózní, ale více právě z lidí, kteří vám to dávají sežrat, aniž by cokoli věděli.
Lidé, zejména ti starší, za vším vidí nevychovanost, drzost a neomalenost. Vždycky to tak ale být nemusí. Není nic horšího, než když jako rodič slyšíte, že máte opilé dítě nebo že jste ho špatně vychovali, přitom vy víte, že je nemocné.
Na začátku je to pro rodiče velice těžké, a tak mají na výběr. Buď budou už do konce života s dítětem zavření doma, nebo zkrátka budou čelit takovým situacím. Samozřejmě si zvolí druhou možnost. Jakmile si na negativní reakce přivyknou, přestanou mít potřebu cokoliv komukoliv vysvětlovat.
„Mám syna s těžkým autismem. Jakmile někdo, kdo ho nezná, na veřejnosti zbystří, jak se chová, nesetkává se to s pozitivní reakcí. Naopak. Na začátku jsem to hodně řešila a snažila se edukovat a vysvětlovat, ale nemá to smysl. Už mě to nebaví a myslím si svoje. Ale kdyby si každý všímal sám sebe a hned ho nepovažoval za nevychovaného, určitě by to mnoha lidem ulehčilo život,“ říká maminka Eva.
Jednou jsem takhle byla v obchodě, kde byla maminka s postiženým dítětem, které vydávalo zvláštní zvuky a viditelně děsilo lidi. Pán vytáhl telefon, začal natáčet a veřejně nehezky komentovat, co to je za nevychovaního fracka. Najednou maminka taky vytáhla telefon a začala natáčet pána. Prohlásila: „Podívejte se na toho pána, jak se směje postiženému dítěti a ještě si ho natáčí, asi je na sebe pyšný.“
Pán okamžitě přestal natáčet, zrudl a zmizel z obchodu. Kdyby věděli i jiní lidí…