Článek
Stalo se takovým standardem, že těžká dřina je málo placená, typicky učitelky, zdravotní sestry nebo právě prodavačky. Přitom jsou to profese, které jsou sakra těžké. Ráda bych se zastala zejména prodavaček, které to nemají v práci vůbec jednoduché.
Byla jsem jednu dobu ve finanční krizi a nevěděla jsem, co mám dělat. Nastoupila jsem proto do jednoho nejmenovaného obchodního řetězce a přísahám, že se mi po půl roce ulevilo, když jsem odešla. Je to práce nevděčná – dřete jak kůň, peněz moc nemáte, i když obchody avizují vysoké mzdy a ještě jsou k vám lidé velmi neslušní.
Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale pracovat s lidmi není nic snadného. A hlavně s těmi, kteří si myslí, že se k vám mohou chovat jako k otrokovi. Takových existuje opravdu hodně a někdy jsem měla pocit, že jsou mí šéfové, podle toho, jaká slova volili.
Nejednou jsem se ohradila proti nevhodnému chování zákazníka, ale co myslíte – samozřejmě jsem to slízla já, protože přece náš zákazník, náš pán. Ale to přece neznamená, že si nechám vše líbit. Dokonce jsem se po nějaké době přistihla, že si nechávám líbit doopravdy vše a vlastně mi to dost vadilo, protože to stálo i mou důstojnost.
Vysokou mzdu jsem opravdu neměla, a navíc ani chování nadřízených nebylo ukázkové. Musím smeknout před každým, kdo prodává už roky, musíte být silné osoby. A vy, kteří se mi smějete a říkáte si, jaká je to hračka, byste si to měli jít vyzkoušet. Narazíte na lidi bez slušného chování, kteří po vás chtějí vyřešit věci, na které nemáte kompetence. Někteří jsou schopni vám i nadávat a vy proti jejich slovům nemůžete říct ani popel. Velmi nepříjemné.
Práce jako taková nebyla tak hrozná, ale ta práce s lidmi byla šílená. Kdyby se zákazníci nechovali tak hloupě, možná by to tak nesnesitelné nebylo. Možná jsem měla jen smůlu, ale taková zkušenost mi stačila k tomu, abych za kasu už nikdy nepáchla.