Článek
Moje zkušenost je taková, že jakmile jsem se odstěhovala z rodného města, trvalo mi 3 roky, než jsem se odhodlala jít ke kadeřníkovi, protože jsem se bála, co mi na hlavě vytvoří. Mám poměrně komplikované vlasy, a navíc potřebuji odbarvovat. Také mi vlasy moc nerostou, takže jsem se bála, o kolik mi je zkrátí, i když svá přání přesně popíšu. Musím říct, že jsem se trefila na první dobrou a jinam už nechodím. Vše dopadlo na jedničku.
Partner má ale úplně jinou zkušenost. Vždycky se nechává stříhat tam, kde je zrovna volno. Je to muž a má krátké vlasy, takže mu na tom tolik nezáleží. Tentokrát ale nějak netrefil kadeřníka a už potřetí přišel domů s naprosto příšerným sestřihem.
Už několikrát se stalo, že nebyl spokojený, ale vždy nad tím mávl rukou a nechal si to dorůst. Tentokrát se ale stydí jít bez čepice i do práce. Když dorazil domů, vypadal velmi zklamaně. Když sundal čepici, dostala jsem záchvat smíchu. Měl tam zuby a vypadal jak vazební věznice.
Já být na jeho místě, tak ten účes reklamuji, protože odešel s naprosto příšerným výsledkem. Nechápu, že mu to nechali vůbec zaplatit. Slečna kadeřnice se evidentně učí a účes se jí dvakrát nepovedl. Partner si prý zubů všiml až když účes zkoumal blíže, ale nečekal, že výsledek bude až tak tragický.
