Článek
Jmenuji se Magda a chtěla bych vám povědět o jedné situaci, která se mi stala nedávno v bance. Tehdy jsem tam s mým malým synkem čekala na vyřízení dokladů, když najednou začal plakat. Bylo jasné, že má hlad. Bez váhání jsem si sedla na pohovku v koutě mojí banka a začala ho kojit. Neviděla jsem jediné řešení, protože z banky jsem odejít nemohla a zároveň nenechám svého syna plakat.
Kojila jsem v bance a lidé na mě zle koukali
Ačkoliv jsem cítila, že to je nejnormálnější věc na světě, postupně jsem si všimla, že na mě několik lidí hodně divně kouká. Někteří dokonce s velkou nevolí moje chování tolerovali. Pohledy plné nepochopení a nepříjemné ticho mě naplnily smutkem. Přemýšlela jsem, co může být na tak přirozeném aktu, jakým je kojení, špatného?
Situace se zhoršila ve chvíli, když mi jedna paní řekla, že bych neměla na veřejnosti ukazovat své prso. Několik lidí se zasmálo a jeden pán dokonce poznamenal, že se stejně není na co dívat. Pocítila jsem hrozný stud a začala jsem se červenat. Slzy mi stékaly po tvářích a cítila jsem se tak trapně, že jsem se nakonec rozhodla z banky utéct.
Nevím, co je na tom špatného
Celá tato zkušenost byla velmi bolestivá a dodnes nechápu, proč je kojení na veřejnosti vnímáno tak negativně. Tento zážitek mě hluboce zasáhl a přiměl přemýšlet o tom, jak společnost stále může být nespravedlivá a nepochopitelná vůči tak základní a přirozené činnosti, jakou je kojení.
Vždyť každý z nás, kdo má doma miminko, by se přeci zachoval stejně. Nikdo nenechá svého potomka trpět hlady a při kojení nikomu neubližuji, tak nevím, proč se ti lidé ke mě takto chovali. Je mi z toho opravdu smutno.
Zdroje: autorský text a vyprávění Simony
