Článek
Má za účet platit muž, žena, nebo je správné, aby každý zaplatil svou část? Názory se různí. Některé ženy očekávají, že za ně muž zaplatí, a mnozí muži to považují za samozřejmost. Avšak jsou mezi námi i takoví lidé, kteří tento přístup odmítají. Kdo má tedy pravdu? Je běžné, že muž zaplatí účet za ženu? Není to jen standard, ale také gesto gentlemanství. Pokud se muž zdráhá vytáhnout peněženku, hodně to o něm vypovídá. A ne každá žena si takového partnera přeje. Nebo ne?
Muž mě na prvním rande totálně zklamal
Jednoho dne jsem se vydala na schůzku s mužem, kterého jsem poznala přes seznamku. Po několika zprávách, které jsme si vyměnili, jsme se domluvili na setkání v kavárně v centru města. Atmosféra byla příjemná a já jsem doufala, že z toho bude hezké odpoledne. Když přišel, usmál se na mě a sympatie byly vzájemné. Povídali jsme si o našich zálibách a plánech do budoucna. Konverzace plynula hladce, pořád jsme měli nějaké dobré téma.
Atmosféra byla uvolněná, lidé kolem nás si povídali, smáli se a já jsem měla pocit, že by to mohlo být skutečně hezké přátelství a možná i něco více. Po nějaké době jsme se rozhodli objednat si něco k pití a malé občerstvení. Číšník nám přinesl menu a my si vybrali své oblíbené nápoje. Když donesli objednávku na stůl, atmosféra se o to více zlepšila. Smáli jsme se, povídali si a já si začínala myslet, že tento muž by mohl být skutečně někdo, s kým bych chtěla strávit více času.
Takového lakomce jsem ještě neviděla
Když se naše schůzka chýlila ke konci, muž poprosil, aby číšník donesl účet. Pak se na něho podíval a řekl, že zaplatí svou část. V tu chvíli jsem byla naprosto zaskočená. Ne snad proto, že bych nebyla schopná zaplatit sama za sebe, ale protože jsem očekávala, že by jako gentleman mohl nabídnout, že to za mě zaplatí. Má útrata byla jen 200 korun.
Zhluboka jsem se nadechla, usmála se a nadiktovala jsem svou polovinu. Bylo mi to trochu líto, protože jsem si myslela, že tato schůzka má potenciál. Zaplatili jsme každý svou část účtu a rozloučili se. Když mě doprovodil k tramvajové zastávce, zeptal se, jestli bych měla zájem o druhé rande, že prý půjdeme do kina. V tu chvíli jsem mu řekla to, co si upřímně myslím. „Víš, bylo to dneska fajn, ale když musím platit sama za sebe na prvním rande, tak si myslím, že druhé už nebude.“
Viděla jsem ono velké překvapení v jeho očích, ale cítila jsem, že jsem udělala správně. Byla to moje hodnota a nebyla jsem ochotná ji snižovat. Od té doby jsem opatrnější a více si vážím svých vlastních hranic. Možná to zní staromódně, ale pro mě je důležité, aby muž projevil galantnost. A tak věřím, že někde venku je někdo, kdo je ten pravý a na kterého jednoho dne narazím.
