Článek
Moje mladší sestra byla vždy problematická, ale pro moji matku byla dokonalá. Od mala to byl věčně nabubřelý, vzteklý a pěkně rozmazlený spratek. Matka se mnou měla těžký porod, při kterém mi lékaři zlomili krček, protože jsem se rodila koncem pánevním. Kvůli tomu jsem musela být do pěti let v různých strojcích a kroužit po ortopedech, takže matka neměla na další dítě ani čas ani chuť. Na porodním sále si totiž vyslechla, co matka slyšet nechce: „Zachráníme matku nebo dítě?“
Druhá už se povedla
Narození sestry po šesti letech pro ni tedy bylo za odměnu. Hladký porod a zdravé dítě. Pravý opak mě. Já byla ale šťastná, že mám konečně sourozence a malou ségru si užívala. Bavilo mě ji rozesmávat, a milovala jsem chvíle, kdy si ke mně před spaním vlezla do postele a špitaly jsme si. Většinou to skončilo tím, že nás táta seřezal, tedy spíš mě jako starší, že ještě nespíme. Ale i tak jsem tyhle chvíle milovala a dodnes na ně vzpomínám. Byly to totiž asi jediné opravdu hezké společné chvíle. Sotva začala sestra brát rozum do hrsti, začala se vymezovat. Když nebylo po jejím, flákla sebou na zem a vztekala se a řvala na celé kolo, a to doslova kdekoliv. Takže nakonec po jejím bylo…
Raději jsem vyklidila pole
Jednou, když spustila své divadlo doma, rozhodla se máma s babičkou, na čísi radu, malého vzteklouna zchladit a osprchovat ji ledovou vodou. V tom rozčílení si ale babička spletla kohoutky a sestru málem opařily. Tím skončily pokusy o výchovu vzteklého potomka. A tak si zvykla, že se svět točí kolem ní. Navíc velmi rychle pochopila, že ona je ta oblíbená a začala z toho obratem těžit. Čím byla starší, tím lépe dokázala intrikovat. Nakonec jí v tom nahrál i fakt, že jsem vyklidila pole. Bylo mi devatenáct, začínala jsem druhý ročník vysoké, ale přesto jsem se vdala. Prostě jsem chtěla pryč z domova. Sestra tím přestala mít zábrany zcela. Nikdy by mě nenapadlo, jak cílevědomá v tomto směru dokáže být.
Neuměla asi počítat
Velmi dlouho studovala, proto také velmi dlouho bydlela s rodiči. Když si našla konečně přítele, moc prima kluka, začali rodiče doufat, že se konečně vdá. Také jí už bylo dvaatřicet let. Jenže ženich vzal tři měsíce před svatbou do zaječích. A to už měla naše matka skoro ušité šaty. Byl to velký poprask, že si někdo dovolil naši Karkulku, jak jí máma říkávala, odmítnout. K překvapení všech se ale sestra dala s oním odvážlivcem znovu dohromady a po roce se opět začaly svatební přípravy. A opět nevyšly. Ženich unikl tři týdny před svatbou. Rodiče zuřili, všichni ostatní mu rozuměli.
Podivné dědictví
Moje sestra se totiž kdysi po mém vzoru zhlédla v půdním bytě, ve kterém jsem jeden čas bydlela, a chtěla jej také. A za každou cenu. Od rodičů v té době dostala po smrti babičky s dědou, se který jsme celý život bydleli v jednom velkém bytě, nový panelákový byt 3+1. Já nedostala nic se slovy: „Ty bydlíš a dostala jsi už spoření mladých ke svatbě!“ To byla pravda, má sestra dostala spoření mladých také i bez svatby, jen částka byla vyšší. Jednou prý podědím jejich 1+1. Bylo mi hloupé se dohadovat a poukazovat na to, že se mi to zdá docela nefér. Po jedné babičce s dědou podědil byt bratranec, po druhé sestra, jen mě se nas….! Podědila jsem jedno slepé zrcadlo a prožehlené prkno na žehlení. Ale bylo by mi vůbec něco platné se dohadovat? I dnes si myslím, že ne.
Sehnala jsem jí právníka
Pro sestru ovšem panelák nebyl dost nóbl. Vyhlédla si tedy 360 metrů čtverečních nevystavěné plochy a podepsala smlouvu o smlouvě budoucí. Samozřejmě bez vědomí svého budoucího manžela. Když přišli kupci na jejich panelákový byt a skoro manžel zjistil, jak se věci mají, beze slova se sbalil a víckrát se už nevrátil. Sestra svůj byt stejně prodala za devět set tisíc, což bylo i na tehdejší dobu málo. Od zamýšlené koupě půdy musela bez manžela upustit, ale až v té chvíli zjistila, že odstoupení od této smlouvy je víc než polovina utržených peněz za byt! Nejvíc zamotanou hlavu z toho měl táta. Zařídila jsem tedy skvělého právníka, který sestru z té šlamastyky vysekal jen za patnáct tisíc. Nikdy mi pochopitelně neřekla ani děkuji!
Prošustrovala byt za osm mega
Místo vlastního bydlení si pak zaplatila dekret na byt obecní a ten nakonec vyměnila za bydlení v půdním bytě-konečně, které si u majitele předplatila na patnáct let. Dokonce se jí podařilo uhnat i o osm let mladšího manžela, se kterým si pořídila tři děti. Když manžel dospěl, utekl od ní i tří kluků. V tu chvíli se sestra dostala do potíží. I když vystudovala vysokou, nikdy moc nepracovala, protože byla dlouho na mateřských. Peníze za byt utratila a předplacený pronájem si odbydlela. Peníze za nový byt, který by dnes měl hodnotu přes osm milionů, tak vlastně v průběhu let rozfrcala. Netuším, co čekala, ale najednou musela začít platit každý měsíc neuvěřitelnou palbu za pronájem svého „vysněného“ bydlení!
Viděla jen jednu dceru
„Chudák Karolínka!“ bědovala naše matka. V té době už pro ni dávno existovalo jen jedno dítě a mě pomlouvala kudy chodila, jen aby si ospravedlnila, proč jedno dítě miluje a druhé ignoruje. Tátovi tvrdila, že nám pomáhá oběma stejně, ale ve skutečnosti vše šlo do rodiny sestry. I když byly chvíle, kdy bych si třeba ráda postěžovala, nebylo komu. Já jsem navíc chronicky nemocná, dokonce jsem dostala invalidní důchod třetího stupně na všeobecně špatný zdravotní stav už ve čtyřiačtyřiceti letech, ale i to v očích mé matky je něco, zač bych se měla stydět. Výhodou je, že mě skutečně naučila stát pevně na vlastních nohou, nestěžovat si a vždy si za každých okolností poradit. Za to jsem jí opravdu vděčná. Jen mé zdraví to bohužel odskákalo. Přesto stále pracuji, abych nemusela nikomu viset na krku, někdy i s ukrutnými bolestmi, ale každý máme nějaký osud a já ten svůj nevzdávám. Dělat musím, dokud mě někde neklepne.
Podvodem získaly vše
Nedávno jsem se dozvěděla, že sestra podědí po smrti mámy i druhý byt, který mi byl mnoho let slibován. Dokonce existovala i závěť, kde krom bytu bylo rozděleno vše, co naši vlastnili, kterou jsme sepsali my čtyři-táta, máma, sestra a já, ale bohužel nebyla uložena u notáře. K dědickému řízení po smrti táty ji matka ale nedonesla. „Žádná není, měla sis ji ofotit!“ odpověděla na můj dotaz, kde závěť, podepsaná námi čtyřmi, je. Byt šel tedy do dědického řízení, ze kterého měl být vyňat. My sestry jsme dostaly každá po 1/6 a matka dostala 4/6, které obratem přepsala na svoji milovanou dceru a mě a mé děti, které se o babičku stále starají, tak připravila o vše. Své děti jsem nikdy nevedla k nenávisti vůči mé matce, i když bych pro to měla mnoho důvodů. Chovat se slušně se holt někdy nevyplácí! Měla jsem to řešit dřív, nenechat si líbit různé jejich drobné podrazy a nechutné pomluvy, ale byla jsem v tomto směru hloupá a naivní-vždyť jsou má rodina?! A dokud žil táta, takovouto nespravedlnost by nikdy nedopustil a věřil, že udělal vše, aby jeho holky dostaly obě stejně… Ještě, že to nevidí. Já bych se k cizím nezachovala tak, jak se ke mně dokázala zachovat má vlastní matka se sestrou!
