Článek
„To nebylo žádné herectví. Hrál jsem Smolíčka Pacholíčka,“ vzpomínal před lety Václav Postránecký v rozhovoru pro Český rozhlas a bylo evidentní, jak skromný a pokorný celý život je. Možná proto ho diváci i přátelé tolik milovali. Byl pro každou legraci, svůj nesporný talent mnohdy přičítal náhodě a kam vkročil, tam s ním přišlo obrovské dobro. Takové, které se nenaučíte, to musíte mít v sobě.
Přijďte příští rok, řekli mu na DAMU
Jeho kariéra byla dlouhá a úspěšná. Jako mladý zkoušel přijímací řízení na DAMU, ale nevzali ho se slovy, že má dojít další rok. Nestalo se, už to nikdy nezkusil, herectví nevystudoval - a přesto se z něj stala hvězda.
Vyučil se zámečníkem, a kdyby tehdy udělal svářečské zkoušky, bral by minimálně čtyřikrát víc než jako herec v divadle. Jenže on tolik toužil po herecké kariéře, že to nikdy nevzdal. Tu pak odstartoval v Brněnském státním divadle, později se stal členem Národního divadla v Praze. Za svůj život hrál ve více než 150 filmech, diváci ho znají tak ze seriálů - Vinaři, Krejzovi, Byl jednou jeden dům nebo Četnické humoresky.
Ta pravá láska
Jeho jedinou láskou se stala jeho první dívka - studentka baletní konzervatoře Helenka. Po roce vztahu se vzali, Postráneckému bylo tehdy 23 let. Vydrželo jim to celý život, a manželství to prý bylo idylické, až pohádkové.
Možná ale také díky Helenině nekonečné trpělivosti! V roce 2017 oslavili zlatou svatbu, přivedli spolu na svět dceru Lucii a syna Viléma a byli si obrovskou oporou. A to zejména ve chvílích, kdy Postránecký bojoval se zákeřnou nemocí.
Ještě než přijde konec…
Když ho v roce 2018 postihla rakovina jícnu, Helenka přestavěla pokoj přesně podle toho, jak ze zdravotních důvodů potřeboval. Přes velké bolesti trávil Postránecký co nejvíce času se svými blízkými. Ještě před svou smrtí myslel také na práci, kterou miloval.
Jeho posledním filmem se staly 3Bobule. „Musím splnit svůj poslední závazek a namluvit poselství vinaře Michalici. Snad mi to nemoc ještě dovolí,“ doufal jen pár týdnů před svou smrtí. Jeho poslední přání bylo vyslyšeno. Kvůli jeho nemoci se scénář osmkrát přepisoval, nakonec natočil jen deset vět na mikrofon bez obrazu. A i na to se tehdy čekalo celé týdny, protože ho lékaři ani na chvíli nechtěli pustit z nemocnice. Jakmile byl na den „venku“, ihned se pracovalo. „Byl skvěle připravený, a dokonce improvizoval,“ vzpomínali členové štábu. Jak bylo hotovo, Postráneckému se po tváři rozlil úsměv.
Na třetí pokračování filmu o moravských vinicích si s producentem Tomášem Vicanem plácli ještě předtím, než herec onemocněl. V určité fázi už bylo jisté, že si ve filmu nezahraje. A tak, jak propukala jeho choroba, přepisoval se i scénář.
Navzdory koronavirové krizi pustila tehdy produkce film do kin co nejdříve, ačkoliv by se jim vyplatilo rok počkat. „To bych Vaškovi nemohl udělat,“ řekl Vican. „Biograf miloval. Říkal, že jenom tam si člověk film vychutná…“
Václav Postránecký zemřel v úterý 7. května 2019. Zhruba deset dní před jeho smrtí ho odpojili od přístrojů a byl propuštěn domů. Odešel v kruhu své rodiny, se kterými strávil své poslední chvíle.
Zdroj: blesk.cz, lidovky.cz, super.cz
