Článek
Dnešní zasedací pořádek
Pokud člověk jede delší cestu, většinou si přes internet zakoupí místenku dopředu, aby měl jistotu místa. Ovšem delší trasou myslím z jednoho konce republiky na druhou stranu, nebo z Prahy někam do Krkonoš. Místenka je super věc, když si člověk chce zajistit sedadlo v autobuse. Proti těmto lístkům nemám jediné připomínky, dobře vymyšleno. Ovšem musí se taky využít se správným principem.
Ptáte se, proč si nekoupím místenku, abych šla mezi prvními? Obvykle vždy vystoupím na první, max. druhé zastávce na trase. Takže by mi ani nevadilo stát.
Kdo máte místenku, nastoupit jako první
Kouzelná věta, která bohužel zřejmě asi nepůsobí na každého majitele místenky. Nebo ano, ale rozhodnou se ji ignorovat. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, že polovina hloučku lidí nastoupí s lístky, pak nikdo, tudíž zbytek čekajících dojde oprávněně ještě po ústní výzvě, aby lidé s místenkami nastoupili, k závěru, že již můžou jít do autobusu také, a pak dojde k ,,neočekávaným situacím“. Tedy k situacím, kdy se usadíte na volné místo v autobusu, dáte si věci do prostoru nad sebe, případně pod sedadlo a do 5 minut u vás stojí další cestující s tím, že mu sedíte na místě. To jako opravdu?
Osobně se nepovažuju za cholerika, většinou v sobě věci dusím a někdy později si zanadávám, ale jsou situace, kdy opravdu už vidím rudě.
Nastupovala jsem v Praze na nástupišti, kde už bylo asi něco okolo 30 cestujících. Kufry, tašky, zavazadlový prostor bude kompletně naplněn. Přijede autobus, řidič otevře nákladový prostor a vyzve, aby lidé s místenkami nastoupili jako první. Nechávám tedy s nejbližšími cestujícími projít okolo sebe dav lidí s papírem nebo tiketem v mobilu, aby nastoupili. Půlka zastávky se vylidní. Vedle mě ještě jedna důchodkyně znovu volá na hlouček ostatních cestujících, aby nastoupili, jestli mají místenku. Poté se dávají do pohybu ostatní. Když nastupuju, říkám si, že budu mít kliku, když si budu mít kam sednout. Ale co, v nejhorším budu stát, i když ani to není nikdy jisté. Několikrát jsem zažila, že autobusy vezly i lidi, co stáli v uličce a drželi se madel, zatímco jindy řidič odmítl přepravit další cestující pro nedostatek sedadel. Svým způsobem je chápu, odpovědnost za cestující je odpovědnost a musí se dodržovat pravidla.
Naštěstí jsem našla v zadní části autobusu volné místo, takže hurá na něj. Vedle mě přes uličku spokojeně seděla postarší paní s malou vnučkou, šťastné, že také našly místo. Ovšem to dlouho netrvalo, protože do 5 minut k nim přistoupil mladý pár s tím, že tam mají místenku oni. Paní se tedy zvedla a vzala si věci, vyzvala k tomu samému i vnučku, ale než odešla, požádala pár, aby příště šli dopředu, když mají místenku. Pár si to všem nenechal líbit a ozval se, že nemůže vědět, zda ostatní cestující, čekající před nimi, místenku mají či ne. Jeden z nich ještě dodal, že neví, jak to má zjistit. Ovšem kdyby to aspoň řekl mile, a ne s jízlivostí v hlase. Ovšem nepočítal s pohotovou reakcí babičky, která ihned odvětila, že se měli zeptat, když tam ostatní čekali. Když druhý něco zamumlal, že nemůže sledovat veškeré dění, sdělila jsem mu, že vedle mě venku stála paní, která byla bez místenky a vyzývala ostatní, aby nastoupili, jestli mají lístek.
No nic, nedá se nic dělat, lépe už nekomentovat. Ovšem za chvíli o několik sedadel přede mnou se situace opakuje, když přichází pán s lístkem a požádá o uvolnění místa, na které má lístek. Dostane se mu stejné odpovědi, že měl nastoupit mezi prvními a původní cestující se zvedá, aby uvolnil místo.
Chápu, že je pro některé lidi těžké se zeptat, nemají rádi sociální komunikaci s ostatními, které neznají, ale už jen představa, že bych někoho ,,vyhodila“ z místa jen pro svou neschopnost nastoupit mezi prvními, by se mi příčila. Sice bych ,,obětovala“ své zaplacené místo, ale jen kvůli svému pochybení.
Už se vám stalo, že jste musel/a někoho pustit na sedadlo v autobuse, protože měl místenku a nenastoupil mezi prvními? Reagoval/a jste slovně, nebo jste dotyčného pustil/a beze slov?
