Článek
Možná za to může nostalgie mnohých lidí, možná je vše čistá pravda. Češi již neumí točit pořádné filmy. Seznam hvězdných herců a režisérů, jež nežijí nebo jsou v důchodu, se rozšiřuje, zatímco seznam jmen, kvůli nimž by se do kin hrnul davy, se tenčí. Koho zajímá další no name hvězda, kterou téměř nikdo nezná? Správně, nikoho.
Potřeba vyrovnat se celému světu ve filmovém odvětví je dalším hřebíčkem do rakve kvalitní filmařiny, zdá se, jako se před tím točilo, jen pro náš český rybníček. Například Popelka se až později stala klasikou, jež si zamilovala půlka Evropy. Jenomže dnes se ve všem točí velké peníze, není čas, nejsou prachy, a tak se natočí další paskvil, jen aby se neřeklo.
Potřeba používat CGI za každou cenu, být vtipní za každou cenu a něco natočit za každou cenu. Trapné vtipy střídají ještě trapnější klišé. Tlemící se Kozub a všudypřítomný Jakub Prachař všem lezou krkem, přesto se z nějakého záhadného důvodu najdou lidé, jež budou všechny tyto blbosti vychvalovat do nebe. Jak může mít úspěch takový „Vyšehrad film“, mi hlava nebere.
Snad už jen zmínit, že by se nové filmy daly shrnout do čtyř kategorií. Pohádka, trapná (často romantická) komedie, totálně vymletý film (Vyšehrad film, Tři tygři a Jackpot) a vše ostatní. Zní to sice šíleně, ale už je to tak.
