Článek
Nám mohou připadat strašní Krampusáci, cizinci nedokáží pochopit naše pojetí velikonoc, a já jim rozumím.
Také chápu některé ženy a dívky, jenž na Velikonoce někam odjedou či zůstanou doma, ale zásadně nikomu neotevírají.
Někteří koledníci neznají míru, ať už jak moc mají holku švihnout, aby to nebolelo nebo že by si přeci jenom neměli dávat panáka u každých dveří.
V době oběda začínají ženy vyhlížet z okna své muže, jenž se po alkoholové jízdě zapomněli tak u patnáctých dveří.
Především na vesnicích je normální nabídnout koledníkovi štamprličku, samozřejmě policie s tím počítá a náležitě odmění ty, kteří si vykoledují pěkný průšvih.
Některé ženy chodí koledovat též, odpoledne, je jich však málo. Kdo by chtěl po celých dnech šůrování, pečení, vaření a praní, jít pobíhat po venku s vařečkou, obzvlášť když se jde zítra zase do práce.
Koledování s pomlázkou mi zkrátka připadá podivný zvyk, který by měl dávno skončit v propadlišti dějin.
Sice je zaobalen pěknou omluvou, že se z mladých proutků předává ženám energie a síla, jenže mně se to zkrátka nelíbí.
