Článek
Již pár mých známých, přátel nebo členů rodiny, se v minulosti rozhodlo mi darovat oblečení pro děti.
Nemám nic proti, pokud se najde třeba slušně vypadající mikina nebo tepláky, na zahradu či do lesa to bohatě stačí.
Ano, zním teď jako ten největší nevděčník na světě.
Ale zdá se, že si někteří můj byt pletou s kontejnerem na textil.
Tepláky s rozervanými koleny, bunda s roztrženými švy a mohli bychom pokračovat.
Jako by byli líní vyhledat kontejner nebo poničené oblečení vrazit do popelnice, vždyť kolem ní určitě museli projít, když šli z domu.
Není nic snazšího, než Vám prostě na návštěvě s úsměvem na obličeji vrazit igelitku s obnošeným oblečením a šikovně to zakecat.
Když si později prohlížíte jednotlivé kousky a vidíte, v jakém stavu se nachází, je Vám z toho na nic.
Jak by se oni cítili, kdyby dostali tašku plnou poničených věcí?
A když už jsou tyto kousky poškozené, proč je alespoň neopravit, pokud je chci poslat dál? Nebo alespoň mít tu slušnost na vady upozornit.
