Článek
Ach, prohibice! Když Spojené státy 28. října v roce 1919 zaváděly svou velkolepou prohibici, zdálo se, že snad konečně objevili ten kýžený recept na dokonalou společnost. Co na tom, že na druhé straně zákona se ihned objevili lidé ochotní naplnit touhu po zakázaném? Ostatně, kdo by neocenil poněkud vzrušující objev, že pít alkohol je najednou aktem nesouhlasu s nepochopitelným zákazem? Prohibice skončila 5. prosince 1933 naprostým fiaskem a její vliv na snížení kriminálního chování, prodeje alkoholu, dále na zlepšení zdraví a společenského života je sporný, a dokonce i v některých aspektech i škodlivý.
A teď, milí Češi, Moravané a Slezané! Opět se chystají obránci morálky a zdraví vystoupit ze stínů. Jejich chvíle opět přichází o více než sto let později mimo hranice USA. Tentokrát to jsou Piráti, jako nějací moderní pietističtí protestanti, aby jako zastánci ochrany vašich jater sáhli na vaše lahve a donutili vás znovu přehodnotit svůj vztah k alkoholu. Samozřejmě, že je alkohol problém, přátelé! Jak jinak by se dalo vysvětlit, že po pár skleničkách se z banálních konverzací stávají filozofické diskuse o smyslu života nebo, v tom horším případě, že i toporné poleno stává se tanečníkem, byť křečovitým, ale tanečníkem? A těch facek, co padlo a ještě padne! A těch přátelství, co vznikne a upevní se. Kolik jen hrdinů alkohol již stvořil. A máme ještě v živé paměti osudy dobrého prezidenta Zemana.
Je zjevné, že tento božský nektar, podle severských mýtů rekové i bohové v Síni padlých zpěvem a řevem s chutí nesmírnou do vyschlých hrdel nalévají a nejenom tam ve Valhale, ale na samém Olympu božskému nektaru holdují, a ještě v dávnějších časech i nejen staroegyptská, ale také sama sumerská božstva nápoj bohů k potěše své pijí.
Ale až křesťané božský nektar začali hanět a mluví o něm jako o „démonovi alkoholu“, jenž prý ovládá lidstvo od nepaměti, a podle Pirátů je nejvyšší čas jej zkrotit.
Piráti navrhují, abyste se nedívali na reklamy, které vám vnucují, jak skvělé je pít… a tím vás od alkoholu zázračně odradili. Protože jak všichni víme, absence reklamy znamená, že nikdo nebude mít nejmenší tušení, že alkohol vůbec existuje. Mladým se dokonce naskytne příležitost objevit kouzlo zodpovědnosti, když jim bude odepřeno vidět ty vábivé orosené láhve v reklamních pauzách mezi jejich oblíbenými pořady. A možná, jen možná, zapomenou, že alkohol existuje úplně – a nahradí jej čajem a sušenkami, neboť právě to je, milí přátelé, přirozený vývoj lidské touhy, zbavit se všeho, co potěšuje a užívat toliko věci zdraví prospěšných.
A co teprve návrh na vyšší zdanění alkoholu! Jaké to brilantní řešení! Ceny alkoholu se vznášejí do nebeských výšin a s nimi i společenská morálka. Vždyť co je lepší způsob, jak vyvolat v lidech touhu po střídmosti než z lahví alkoholu udělat vzácný artefakt, dostupný jen těm, kteří jsou ochotni za něj zaplatit třeba i zlatem? Bude to návrat k vznešené formě požitku, kde si skleničku dopřejeme jen o výjimečných událostech – a nikoliv při každém pokusu přenést se přes běžné trable života.
Návrh na omezení prodeje alkoholu je pak třešničkou na dortu. Jak se jen ten pirátský návrh inspiroval americkým, možná i přístupem severských zemí k prodeji alkoholu, kdy lidé, kteří touží po doušku něčeho silnějšího, jsou nuceni plánovat svůj den podle otevíracích hodin licencovaných prodejen! To je ta správná cesta k tomu, abychom mohli říci: „Ano, jsme národ, který překonal svou touhu po alkoholu, a to jen díky tomu, že jsme ho prostě nemohli dostat, když jsme ho chtěli!“
Ale buďme upřímní, přátelé, není nakonec největší potěšení ve věcech zakázaných? A vy Piráti, hlavně prosím nezapomeňte zapovědět domácí destilaci a pašování trestejte přísně! A pozorně kontrolujte konzumaci kokainu, pervitinu a marihuany. A počítejte i s tím, že možná se objeví okouzlující kultura tajných barů a nočního pašování, tak jak tomu bylo v USA během prohibice.
Tak se mi zdá, že si současná vláda našla další způsob, jak odvádět naši pozornost jiným směrem. Měli bychom se však spíše zabývat tím, proč máme tak zoufale nízké platy, zatímco ceny za služby a zboží jsou nehorázně vysoké. Proč se zvyšují daně, ale bez jakéhokoliv pozitivního dopadu na občany? Všechno, na co jen pomyslím, se zdražuje, ale kvalita života nezadržitelně klesá. A místo toho, aby se vláda zaměřila na čtyři zásadní problémy, které bude nutné skutečně řešit, zabývá se nepodstatnými záležitostmi.
