Když mi záplava ukradla zahrádku

Moje zahrádka byla mnohem víc než jen útočištěm. Byla to laboratoř inspirace, kde se mé myšlenky proplétaly s přírodou a přetvářely se v příběhy. V těch chvílích, kdy jsem seděl v tichu pod stínem stromů, s kávou v jedné ruce a prázdným listem papíru ve druhé, se vše zdálo tak jednoduché. Rostliny mi šeptaly příběhy, včely a ptáci rozeznívali v duši podivné tóny, a západy či východy slunce vždy rozvíjely proud inspirace.

Všechno tvůrčí mělo zdroje v zahrádce. Každý chvějivý záblesk, každá rozechvělá myšlenka – to všechno bylo vdechnuto vůní růží, šelestem listů a jemným pohybem trávy ve větru. Tento kousek světa byl mým rájem, místem, kde se svět přestal točit a já se mohl nechat unášet. Ale ta idyla, ten kousek ráje, se jednou proměnil v noční můru.

Začalo to nenápadně. Obloha se zatáhla a já si myslel, že půjde jen o obyčejný letní déšť, možná krátkou bouřku. Ale jak dny plynuly, kapky se spojovaly v něco mnohem horšího. Kapka za kapkou, neúnavné bušení deště jako by pomalu ohlodávalo hranice mého klidného světa. Déšť, ten nespravedlivý, zákeřný déšť, nechtěl přestat.

A pak přišla povodeň. Šeredná, urputná vlna, která zničila všechno, co jsem roky budoval. Voda si našla cestu ke každému záhonku, křehké květy byly bezmocné proti její síle. Každý keř, každá rostlina, každé dílo přírody, které jsem pečlivě opatroval, zmizelo pod přívalem špinavé, studené vody. Moje místo pohody a klidu bylo naprosto zpustošeno. Povodeň si přivolala potměšilý déšť, který neúnavně, bez slitování, dál rozséval zkázu.

Přišla chvíle, kdy povodeň začala ustupovat. Můj malý ráj se proměnil v bažinu. Když voda opadla, zanechala za sebou zpustošenou zahrádku. Všechna má práce, ta křehká rovnováha, kterou jsem v zahradě i v sobě pečlivě udržoval, se rozpadla. Bylo to, jako by ta voda brala něco víc než jen rostliny a plody mé práce – brala mi mou inspiraci, mou duši. Každý kout byl zamokřený, pokrytý lepkavým bahnem, které se zdálo být přímo zosobněním destrukce.

Chápu, že obnova bude těžká, ale stejně jako vdechuji život postavám na papíře, dokážu ho vdechnout i zahrádce. Zase si vybuduji svůj malý ráj na zemi.