Článek
Vím, že šlo jen o malé finanční gesto, ale mnoho zdravotníků, policistů, hasičů atd. mělo v tu chvíli pocit, že vláda a premiér se zajímají a peníze opravdu pomohly.
Nemohu se ubránit nutkání vyjádřit se k současné situaci ve světle předchozího textu zde na Médium.cz.[1] Především se považuji za apolitického a snažím se zůstat nestranný, zejména pokud jde o komentáře k páchání politiky českých politických stran. Přesto jsem si nemohl nevšimnout jedné zvláštní dichotomie.
Příznivci pana Fialy jej chválí téměř na hranici fanatismu za jeho pasivitu a tichý přístup k otázkám, jako kruté záplavy. Jako by jeho nicnedělání bylo považováno za vrchol moudrosti, zatímco expremiéra Babiše napadají urážlivými posměšky za to, že byl během pandemie aktivní, a tím pádem i náchylnější k chybám. Ironií osudu je, že chyba je vždy věrným stínem aktivity. Věřím, že kdyby byl dnes pan Babiš premiérem, jednalo by se o jiný příběh. Nejen on, ale všichni jsme již dostatečně poučeni z minulosti, a jeho tým by se podle mého názoru dokázal vyhnout mnohým z těch dřívějších přešlapů.
Co se týče současného premiéra, mám pouze neutrální poznámku: Je snadné stát stranou a nečinit nic, zatímco se prezentujete jako rozvážný a slušný pan profesor, který situaci údajně brilantně zvládá. Ono je to jednoduché neušpinit si ruce prací a pak se tvářit jako rozvážlivý a spořádaný pan premiér jenž situaci dokonale zvládá, zatímco ostatní jsou ušpinění a udření.
Raději bych měl za premiéra člověka, který jedná, i když přitom dělá chyby než někoho, kdo se sám prezentuje jako opatrný a klidný muž, ale ve skutečnosti je bezbarvý a prázdný jako miska polévky bez chuti. Připomíná mi to staré sumerské přísloví, vyryté kdysi dávno do hliněné destičky. I když se dochoval jen zlomek, význam je stále jasný: „Když pán bude polehávat a nečinně přihlížet… vždyť jen pánovi náleží spánek i oddech.“
Toto prastaré přísloví můžeme chápat jako odraz dávných společenských hierarchií. Pán si může dovolit spát v noci a odpočívat během dne, zatímco jeho podřízení, ti „otroci“, nemají právo ani na jedno. Jen pracují, mlčky, ve stínu svého vůdce, který spíše odpočívá, než aby vedl. A tak, podobně jako v sumerských časech, se pan premiér Fiala tváří, že jim přísluší výsadní právo na nečinnost, zatímco ostatní kolem pracují až do úmoru. Premiér, který se prezentuje jako „klidný a rozvážný“, může být ve skutečnosti právě tímto pánem, jehož nečinnost je v očích jeho příznivců mylně vykládána jako znak moudrosti. Ale je to opravdu moudrost, nebo pouhá netečnost maskovaná vznešenými gesty? Jaký je to vůdce, který, zatímco národ zápasí s problémy, volí pohodlnou pasivitu? Není lepší mít vůdce, který, ač dělá chyby, aspoň jedná, posouvá věci vpřed a ukazuje odvahu čelit nejistotám? Moudrý vůdce se neskrývá za fasádou klidu, když krutá záplava boří lidem domy a životy. Aktivita, i s rizikem chyb, je mnohem cennější než klidné přihlížení – protože právě v tom neklidném pohybu se rodí skutečné změny.
Jakou finanční pomoc mohou ti, kdo si tvrdě oddřeli povodně a ještě těžce dřou, očekávat od současné vlády? Pan Babiš lidem zajistil odměny a co vy pane Fialo?
Odkazy pod čarou
[1] https://medium.seznam.cz/clanek/suscitator-predstavte-si-ze-by-byl-dnes-premierem-vsemi-vysmivany-pan-babis-86553
