Článek
Znepokojivý pohled na nealko pivo u dětí
Seděli jsme s manželem v útulné restauraci na okraji města, tak jak to děláme obvykle každý pátek. Naše tradiční posezení u kafe a dortu, kde si povídáme, sledujeme okolí a užíváme si klidné odpoledne. Tentokrát se však stalo něco, co mi zvedlo tlak a úplně zkazilo náladu.
Do restaurace vešla mladá žena se dvěma holčičkami, mohlo jim být tak šest let. Byly roztomilé, oblečené do pestrých šatiček, se smíchem a nadšením si sedly vedle matky k velkému dřevěnému stolu. Zpočátku se nic nezdálo divného. Běžný obrázek z pátečního odpoledne. Ale pak přišla obsluha, aby přijala objednávku.
Matka bez váhání a s naprostou samozřejmostí požádala o pivo pro sebe. To mě ani nepřekvapilo, ale co následovalo, mě zarazilo. Pro děti bez jakéhokoli zaváhání objednala dvě ovocná piva. Nealkoholická piva.
Zůstala jsem jak opařená.
Když číšník přinesl natočené pivo a 2 plechovky – jedno klasické pivo pro matku a dvě plechovky pro ty dvě nevinné holčičky – málem jsem se zakuckala kávou. Holčičky si vzaly své plechovky, suverénně otevřely, jakoby to dělaly běžně a začaly pít. V ten moment jsem pocítila obrovský neklid. Je tohle normální?
Dívám se na manžela, čekám nějakou reakci, ale ten zůstává klidný. „Je to jen nealkoholické pivo,“ šeptá. Jenže mě ten pohled naprosto vyvádí z míry. Holčičky, které sotva dorostly do školních lavic, teď sedí a pijí nápoje, které jsou spojené s dospělostí, s alkoholem, s něčím, co by mělo být pro děti zapovězené. A i když vím, že toto pivo je oficiálně „nealko“, přesto obsahuje malé množství alkoholu. A navíc – co to ty děti učí? Že je normální sedět u stolu s plechovkou piva v ruce?
Cítila jsem obrovskou potřebu něco říct. Upozornit tu matku, že možná dělá chybu, že by se nad tím měla zamyslet. Co když si ty děti vytvoří špatné návyky? Nebo si snad jednou budou myslet, že je v pořádku pít pivo, jen co jim bude dvanáct nebo třináct?
Ale manžel mě jemně chytil za ruku. „Nezasahuj, to není naše věc.“ V jeho hlase byl klid, který jsem já rozhodně necítila. Snažil se mě uklidnit, ale já se cítila jako ve varu. Jak můžu mlčet, když mám pocit, že to není správné?
Snažila jsem se sledovat situaci dál, ale každá další chvíle, kdy ty malé ručičky zvedaly plechovky s nápojem, který prostě nemá v jejich rukou co dělat, mě trápila víc a víc. Nakonec jsem už nevydržela. „Pojďme pryč,“ řekla jsem manželovi a zvedla se od stolu. On mě následoval, i když jsem cítila, že si myslí, že přeháním.
Cestou domů jsem stále přemýšlela. Kde jsou hranice? Kdy se z nealkoholického piva pro dítě stává problém? Dělá matka něco špatného, nebo je to jen můj starší pohled na věc, který nedokáže akceptovat uvolněný přístup k alkoholu?
Možná jsem staromódní, možná se příliš starám o věci, které se mě netýkají. Ale přesto nemůžu setřást pocit, že jsou věci, které prostě do dětského světa nepatří. A pivo, byť jen nealkoholické, je podle mě jednou z nich.
