Článek
Německá veřejnost se ocitla v šoku z konceptu, že by odběratelé, klíčově pak firemní, měli elektřinu přednostně odebírat v době, kdy svítí slunce či fouká vítr. Před časem s tímto návrhem přišel šéf Spolkové agentury pro sítě (Bundesnetzagentur) Klaus Müller (což je německá obdoba ČEPS, českého správce přenosových sítí, odpovědného za dostatek zdrojů a stabilitu sítě). Dle úřadu, který spadá pod ministra hospodářství a ochrany klimatu Roberta Habecka (Zelení), mají firmy v Německu v budoucnu organizovat svou produkci a výrobu podle slunečního svitu a síly větru. Přesněji řečeno - když bude dost slunečno a větrno, měly by vyrábět naplno. Když nebude, měly by výrobu omezit.
Německá síťová agentura se pokouší dělat z nouze ctnost, když ve svém Dokumentu o klíčových otázkách dalšího vývoje síťových poplatků pro průmyslové odběratele v odvětví elektřiny plánuje snížit zatížení (rozuměj tvrdě regulovat spotřebu) v době, kdy obnovitelné zdroje dodávají méně elektřiny nebo dokonce žádnou. „V budoucnu chceme zejména v průmyslu motivovat k chování šetrnému k soustavě v oblasti spotřeby,“ praví se v návrhu. I toto je součástí kontroverzního plánu ministerstva na využití solární a větrné energie, jak napsal deník Bild a označuje další Habeckův krok za „naprosté šílenství.“ Po konzultacích s podnikovou sférou má nový systém zpoplatnění odběru elektřiny dle agentury začít platit od ledna 2026.
Letos v lednu nově vzniklá iniciativa Zukunft Wirtschaft (Budoucnost hospodářství) zdůraznila, že německá ekonomika potřebuje cenově dostupnou a snadno dostupnou elektřinu, nikoli energii závislou na počasí. Ve zprávě, kterou zveřejnila německá edice deníku Epoch Times, vyzvala veřejnost, aby pozvedla svůj hlas proti energetické cestě Německa, která vede k bankrotu. Šéfka iniciativy, Andrea Thoma-Böcková, špičková manažerka z metalurgického průmyslu, prohlásila, že Berlín tak vlastně přísahá na politický bankrot. „Je to důkaz zjevně špatného hospodaření a nedostatku realismu ze strany německé vlády,“ dodala. Podle názoru iniciativy je vynucené zásobování průmyslu řízené místo poptávky nabídkou „řízením nedostatku a chaosem“. Pro již tak churavějící německou ekonomiku „je to rána dýkou do zad“. Budoucí podoba trhu s elektřinou podle německé vlády by tak působila „jako urychlovač současného požáru deindustrializace a migrace“.
Thoma-Böcková prohlásila tvrdě kriticky na adresu německé zelené tranzice, která z občasných zdrojů energie (OZE) udělala klíč k řešení energetické transformace země: „Měli bychom sesednout z mrtvého koně a místo toho přizpůsobit energetickou transformaci realitě,“ protože, jak dodala, „světla (průmyslu a ekonomiky) symbolicky zhasínají.“ Šéfka iniciativy vyzvala celou německou společnost, jejíž většina dosud k této zkáze mlčí: „Mluvte teď, nebo navždy mlčte.“
Jak chce německá vláda zajistit prosperitu podniků, které jsou závislé na nepřerušované dodávce stabilní a cenově dostupné elektřiny, jako jsou chemický nebo ocelářský průmysl? Přičemž iniciativa dále upozornila na potřebu dodávky elektřiny v režimu 24/7 pro datová centra, umělou inteligenci, výrobu baterií, výrobu elektromobilů nebo polovodičů, výroby, které jsou poháněny surovinami, jako jsou čerstvé produkty, např. mléko, nebo všechny dodavatelské řetězce v režimu just-in-time a všechny společnosti s kapitálově náročnými systémy, které vyžadují lineární výrobu po celý den a využití kapacity. Podle této hospodářské iniciativy se o „osudu německého hospodářství“ rozhodne především v oblasti energetiky. Tisíce podniků si již stěžují na vysoké a stále kolísavější ceny energií a jejich nedostatečnou konkurenceschopnost. Ukázal to i nejnovější průzkum mezi podniky, který provedla Průmyslová a obchodní komora (IHK). Je tomu tak proto, že stabilní dodávky elektřiny a mezinárodně konkurenceschopné ceny elektřiny jsou ústředním základem každé rozvinuté ekonomiky. Průměrná německá cena elektřiny pro konečné spotřebitele je stále nejvyšší v Evropě. V srpnu činila 39,29 centů za kilowatthodinu (cca 9,90 Kč).
Zde je nutno pro české čtenáře dodat, že německá cena elektřiny neobsahuje mj. poplatek na podporu obnovitelných zdrojů (EEG), který ve snaze ulevit drahé ceně v polovině roku 2022 převzala vláda pro placení ze státního rozpočtu. EEG v Německu za 1 kWh činí v přepočtu asi 1,80 Kč. Také v ceně nejsou obsaženy astronomicky rostoucí náklady na výstavbu nových sítí a jejich správu, která si do roku 2040 vyžádá nejméně 500 miliard eur (asi 13 bilionů korun) a musí se dříve či později odrazit v cenách za elektřinu, což je vlastně v pozadí návrhu Spolkové agentury pro sítě.
Problémem je, že tvrzení Bundesnetzagentur o údajném dostatku německé elektřiny není pravda, pokud tedy nebudeme demagogicky argumentovat celoročními souhrny. Elektřina má specifikum v tom, že spotřeba se musí vždy rovnat výrobě a naopak, přičemž nejvíce energie potřebujeme v zimě. Německo má už většinu energetických zdrojů v přerušovaných, nestálých a nespolehlivých zdrojích, dominantně ve fotovoltaice (90 GW) a ve větrných elektrárnách (70 GW). Když ale nefouká vítr a nesvítí slunce, přes 30 000 větrných turbín na pevnině a v pobřežních šelfech a 3,4 milionu fotovoltaických systémů v Německu nevyrábí elektřinu takřka žádnou. Naopak při vhodných povětrnostních podmínkách produkují také nadbytek elektřiny tak, že spotové ceny jdou do záporu, ale nadbytek elektřiny i tak spotřebitelé zaplatí.
Protože výrobci ze solárů a větrníků měli (od ledna 2025 to vláda pro nové smlouvy kvůli kritickému nedostatku financí zrušila) na 20 let garantovány výkupní ceny elektřiny, nadbytek či přímo maření produkce kvůli vzájemné kanibalizaci obří kapacity provozovatelům nevadí – oni mají své jisté. Za každou kilowatthodinu výrobci z větru nyní dostávají 0,0735 eura (1,85 Kč), ze solárů mezi 0,08 až 0,12 eura (2 až 3 koruny). Jak ukazuje následující graf, doplatek garantovaných cen výroby z OZE jen letos v srpnu stál německé daňové poplatníky prostřednictvím státního rozpočtu 1,64 miliardy eur (v přepočtu přes 41 miliard Kč).
Graf: Na základě produkce solárů a větrníků v srpnu je připojen graf denních hodinových podpor výkupních cen (v milionech eur).
Dotovaná produkce elektřiny z německých solárních a větrných zdrojů v srpnu 2024
Jak je vidět na grafu, sluneční (žlutá barva) a větrná energie (modrá) stačily v srpnu v poledních hodinách pokrýt poptávku po elektřině (hnědá). Vodní a konvenční emisní uhelné a plynové elektrárny, které musí být připojeny k síti z důvodu stabilizace sítě, jsou však také stále v provozu, ale kvůli OZE musejí být kolem poledne s finanční kompenzací odstavovány. Ceny elektřiny na burze klesají k nule či dokonce do záporu.
Za celý letošní rok německý stát takto odhadem podpoří výrobce ze slunce a větru částkou kolem 23 miliard eur. Náklady pro rok 2024 jsou tedy výrazně vyšší než původní očekávání německé vlády, která předpokládala asi 11 miliard eur, i když nedávno zvýšila odhad na 19 miliard eur. To je jasný důsledek slepé sázky na budování stále větších kapacit OZE (do roku 2030 chce mít Německo v OZE neuvěřitelných 350 GW), jejichž garantované příjmy mají navíc daňové úlevy. Snaha najít úložiště energie z přebytků výroby z OZE v bateriích a zeleném vodíků naráží na obrovské náklady i cenu energie z těchto zdrojů.
Jako kdybychom slyšeli ozvěnu problémů státního rozpočtu ČR, které pro rok 2025 rovněž opomnělo spočítat částku za garantované výkupní ceny z OZE hlavně pro výrobce z FVE a naplánovalo pro ni jen 8,5 miliardy korun, přičemž v české ceně elektřiny k tomu spotřebitelé z každé kWh platí 0,50 Kč plus DPH. Ovšem dle dle kvalifikovaných odhadů to má být kolem 24 miliard korun, přičemž solárníci už tvrdě pohrozili mezinárodními arbitrážemi, pokud by smluvně dojednané plnění na léta 2010 až 2030 nedostali. Dle výpočtů ERÚ by podpora OZE za toto období měla spotřebitele i státní rozpočet stát dohromady bilion korun, samotní solární baroni by z toho měli zinkasovat 800 miliard korun, což je cena čtyř nových jaderných bloků od korejské firmy KHNP vysoutěžených českou vládou v jaderném tendru. Za to dostává republika v celoročním souhrnu kolem 3 % z celkově vyrobené elektřiny…
V důsledku masivního šetření kvůli drahotě elektřiny, ale ještě více v důsledku hospodářské recese (za rok 2023 kleslo HDP Německa meziročně o 0,2 %) silně klesla německá výroby elektřiny (netto), a to o 9,1 % na 448,5 TWh (2022: 493,2 TWh). Výrazný vliv na to mělo odstavení posledních tří německých jaderných elektráren v dubnu 2023, které ještě v roce 2022 vyrobily bezmála 7 % německé elektřiny. Takže výsledkem bylo, že po 20leté pauze se loni Německo stalo čistým importérem elektřiny, když rozdíl mezi vývozem a dovozem činil 12,2 TWh. Pro rok 2024 už ale čistý dovoz má činit 38 TWh.
Ideologicky podmíněným zavřením jaderných elektráren (v minulosti jich až 27 vyrábělo až třetinu německé elektřiny) se Německo zbavilo bezemisní spolehlivé produkce elektřiny a tepla, kterou by měly nahradit nestabilní a na počasí závislé sluneční a větrné zdroje. To spolklo 600 miliard eur (přes 15 bilionů korun). Další částky si vyžádá výroba z uhlí (dosud instalovaný výkon 38 GW) a zemního plynu (35 GW), které musejí „zaskočit“ v době, kdy OZE nefungují. Tyto zdroje dostávají za nehospodárně omezenou produkci dotace formou tzv. kapacitních plateb schválenými Bruselem. ČR si souhlas s takovou podporou v letech 2018-2019 v EU nedojednalo.
Následující graf ukazuje 20letý vládní program likvidace německých jaderných elektráren ve prospěch solárních a větrných zdrojů.
Náhrada německých jaderných elektráren solárními a větrnými
Z grafu vyplývá, že přechod na novou energetiku nepřinesl z hlediska výroby energie bez emisí CO₂ nic jiného než nahrazení levné jaderné energie dražší a nespolehlivější větrnou a solární energií od roku 2002. Do nových obnovitelných zdrojů Německo investovalo 387 miliard eur (9,7 bilionu korun) a k tomu je potřeba připočítat i dotace ve výši 310 miliard eur (7,8 bilionu korun), vypočítal profesor Jan Emblemsvåg z Norské univerzity vědy a techniky NTNU. Ve své publikaci v prestižním časopise „International Journal of Sustainable Energy“ dochází k závěru, že kdyby Německo v roce 2002 zůstalo u jaderné energie, ušetřilo by 600 miliard eur a vyrobilo by tolik bezuhlíkové elektřiny jako se všemi obnovitelnými zdroji energie. Poradenská společnost EY a Německý svaz energetického a vodohospodářského průmyslu vyčíslily investice, které je třeba uskutečnit v letech 2023 až 2035 v další fáze německé energetické tranzice, na závratných 1214 miliard eur. To je přes 30 bilionů korun, neboli přes 13 let výdajů státního rozpočtu ČR (v plánu pro rok 2025).
Má to ovšem ještě jeden důsledek: vzhledem k tomu, že se Německo neobejde bez „záložních“ zdrojů z uhlí a zemního plynu, uhlíková stopa jeho elektroenergetiky za celý rok 2023 činí dle portálu Electricity maps vycházejícího z dat Fraunhoferova institutu 400 gramů CO₂eq/kWh. Kritizované emisní Česko je na tom jen o pětinu hůře, zato jaderná Francie má s 53 gramy osmkrát lepší výsledky než Německo s jeho 22 let trvajícím a nesmírně drahým „bojem“ proti CO₂.
Zpráva Spolkové agentury pro sítě o bezpečnosti zveřejněná v informaci vlády poslancům Spolkového sněmu v únoru 2023 uvedla, že německý průmysl bude muset být připraven „dobrovolně snížit zatížení“ o celkem 13,6 gigawattů do roku 2030. To odpovídá výkonu téměř deseti jaderných bloků nebo 27 velkých plynových elektráren. Celé Německo podle zprávy spotřebovává v průměru přibližně 55 GW (špičková zimní zátěž soustavy dosahuje až 75 GW). Průmysl z toho potřebuje 43 %, tj. 23,7 GW. Německá vláda proto požaduje, aby průmysl v případě nedostatku elektřiny v důsledku tzv. temného období snížil své požadavky na elektřinu o více než 57 %.
To je zcela zásadní varování pro dekarbonizační program vlády ČR, která ve snaze o instalaci občasných zdrojů energie v čele s FVE opisuje od Německa. Ve veřejnosti i odborných kruzích se jasně mluví o tom, že vinou drahé emisní povolenky a s nezajištěnými kapacitními platbami nejpozději v roce 2027 zaniknou uhelné elektrárny v Česku. Ty ještě v roce 2022 měly instalovaný výkon 9,4 GW. Zde přitom nebudeme dále analyzovat, že s tím by skončily i uhelné doly a zastavila se produkce pro české teplárenství se 4 miliony Čechů závislých na centrálním vytápění z uhlí. Již na podzim 2023 sdělil druhý největší producent elektřiny v zemi, podnikatel Pavel Tykač, že uhelná energetika je ztrátová, obdobně se vyjadřuje vedení ČEZ. Přesto se stále opakují nějaké snové vize o tom, že uhlí nahradí zemní plyn. S ohledem na rozhodnutí EU tyto emisní plynové zdroje již v roce 2035 nahradit zeleným vodíkem je to drahý a nejistý projekt. České republice jako nejprůmyslovější zemi v EU tak hrozí, že od roku 2027 jí bude chybět čtvrtina a v zimě až třetina stabilních zdrojů elektřiny (špičková zátěž činí v zimě 12 GW). Úvahy ČEPS, že deficitní elektřinu dovezeme ze zahraničí, narážejí na realitu: kromě Slovenska všechny země kolem nás plánují také elektřinu importovat. A co je deficitní, bude také drahé.
Lze se obávat, že vláda ČR 17. července odložené schválení klíčových energetických politik (SEK, NKEP, Klimatický plán) nakonec přijme v kontextu modelů SEEPIA. Ty do roku 2030 počítají se zpětinásobením instalovaného výkonu solárních a větrných elektráren na 9,9 GW respektive 1,5 GW a postavení jedné velké plynové elektrárny a samozřejmě s minimálním či nulovým zbytkovým výkonem z uhlí. S plným zprovozněním nových jaderných bloků (2 v Dukovanech a 2 v Temelíně) lze počítat až za 20 let. Takže do té doby po vzoru Německa bude Česko energeticky, ekonomicky a sociálně fungovat, jen když bude svítit slunce a foukat vítr? Kde je nějaké tvrdé varování českých expertů, zaměstnavatelských svazů a odborářů, že taková energetická politika posadí Česko na mrtvého koně stejně, jako na něm sedí už Německo?
