Článek
Jakkoliv se mi nepodařilo na webu dohledat přesnou citaci, z různých zdrojů je více než pravděpodobné, že Václav Klaus slovo „neprohra“ skutečně použil. Pravděpodobně se tak stalo v lednu 2003 v souvislosti s jeho kandidaturou na prezidenta České republiky. Klaus tehdy neuspěl v prvním kole prezidentské volby a na tento neúspěch reagoval právě zmínkou o „neprohře“. Chtěl tím naznačit, že výsledek nebyl jeho porážkou, i když nevyhrál. Výrok odrážel jeho pozitivní interpretaci výsledku, ve kterém si i přes neúspěch uchoval naději a aktivně pokračoval v boji o post prezidenta. Tento přístup se projevil i v druhém kole volby, kde opět kandidoval.
Klaus měl tah na branku. Fiala nikoliv
Ať už si o bývalém prezidentovi myslíme cokoliv, jedno mu upřít nelze. Měl tah na branku. Dokázal vyjednávat. A hodně toho také vyjednal. Současný premiér však podle mě žádným „tahounem“ ani vyjednavačem není. Proto jeho interpretace výsledku voleb, kdy na tiskové konferenci sdělil, že výsledek voleb není úspěch, ale ani fatální neúspěch, uspokojí asi málokterého voliče koalice nebo ODS.
Fatální neúspěch to prý není
Kromě Jihočeského, Libereckého a Jihomoravského kraje dominovalo všude uskupení ANO, a pan premiér to nepovažuje za fatální neúspěch? To je jako v tom vtipu, který hovoří o tom, jak si padající člověk z desátého patra panelového domu v každém patře říká: „Ještě je to dobrý…“ Já si ale myslím, že „dobrý“ to rozhodně není.
Pekarová chce volby posuzovat podle výsledků vyjednávání
Ale abychom si rozuměli. Nehodnotím, jestli je dobré to, že ANO takto ve volbách dominovalo. Je to výsledek demokratických voleb a je potřeba ho respektovat. Co podle mě však dobré není, je to, jak se k výsledku postavila vládní koalice. Podle premiéra nejde o fatální prohru, podle Markéty Pekarové Adamové dokonce zase nejde údajně tolik o to, kdo vyhrál, ale kdo bude úspěšný v povolebním vyjednávání, resp. v tom, jak bude schopen se dohodnout na povolební koalici: „Posuzujme volby podle toho, kolik zastupitelů se dokáže dohodnout a být součástí vedení kraje,“ řekla v Radiožurnálu Pekarová Adamová. Asi jí nedošlo, že při takovémto výsledku voleb bude vyjednávací pozice vládnoucí koalice v mnoha krajích skutečně spíše symbolická.
Umění prohrávat se koalice nenaučila
Prohry jsou součástí života. Ať se nám to líbí, nebo ne. Ale i prohrávat se musí umět. To, že budu svoji prohru bagatelizovat, protože to byla prohra „jenom“ ve skupině, když ten pravý „match“ bude až v semifinále, je podle mě známkou slabošství. A současná vláda slabá je. Drží pohromadě jako želé. Jako želé se třese a jako želé také chutná. Prostě nijak. Hmota v puse.
Vládě chybí osobnosti, opozice je nabízí
Umění bouchnout do stolu, udělat radikální změny, jít s kůží na trh, nabídnout svoji funkci v případě, že se něco nepovede. Tak by se měl, alespoň podle mě, profilovat silný politický jedinec, silná politická strana. Kdo ze současné vládní koalice se však může takovými vlastnostmi pochlubit? Jako volič koalice bych po takové „nakládačce“ očekával od premiéra omluvu všem voličům a nabídnutí své funkce k dispozici. Nikoliv zbabělé výmluvy a „faceliftovanou“ reakci á la Václav Klaus, která mě skutečně uráží. I v tom je potřeba hledat příčiny výsledku voleb. Současné vládě chybí osobnosti, zatímco opozice je nabízí. Neřešme, jestli hrají podle „vyššího morálního principu“. To mnohdy jistě ne. Ale osobnosti to jsou výrazné a jsou schopni svoje voliče aktivovat…