Článek
Dukla Praha – Teplice 1:1
Dukla udeřila paradoxně v době, kdy měli převahu Severočeši. Po krásné kombinaci se zblízka prosadil Řezníček, který se v podobně nadějné příležitosti objevil i po změně stran, to už ale zakončit nedokázal. Postupně se Dukla zaměřila spíše na poctivou defenzívu a vyčkávala na brejky. Právě to se jí ale nakonec vymstilo. V samotném závěru totiž Bílek v rámci trestného kopu využil nedorozumění mezi brankářem Hruškou a střídajícím Vondráškem, čímž Pražany připravil o tři body. Takto zbytečný gól v posledních vteřinách zápasu samozřejmě pořádně zamrzí.
Uvidíme, jak tento smolný gól zacvičí s psychikou týmu. Tento týden Duklu čeká dohrávka s Karvinou a duel s Pardubicemi, což jsou zápasy, ve kterých se od Pražanů nějaké body očekávat budou. K vítězství jim chyběl jen krůček, ale nakonec bych řekl, že je remíza spravedlivá.Zejména díky Gningovi si hosté vytvořili spoustu střeleckých příležitostí, ale senegalský útočník branku ani v jednom případě netrefil.
Jablonec – Slovan Liberec 0:0
Čtyřiašedesáté podještědské derby zůstalo za očekáváním. Místo kombinační hry to byla spíše nakopávaná s velkým množstvím soubojů a také faulů. Hlavně výkon domácích mě zklamal. Tím, kdo začal lepé, byli totiž hosté, ale se střelami z dálky si domácí brankář Hanuš poradil.
Stejný obraz hry měl i druhý poločas. Vydrželo sice slušné tempo hry, ale pohledných fotbalových momentů bylo v zápase k vidění minimum. Jednalo se o typický zápas o jednom gólu, ani ten ale nepřišel. Pravda je, že si domácí vybojovali jedenáct rohových kopů, ale Liberec to v defenzívě dobře „odskákal“, a tak na něj ani ve standardkách tradičně silný Jablonec nakonec recept nenašel.
Slovácko – České Budějovice 2:1
Slovácko konečně ukončilo svou výsledkovou mizérii a vylepšilo dojem po zpackaném zápase v Karviné. Z nejhoršího ale Moravané stále venku nejsou, jelikož ani tento výkon zdaleka nepatřil k těm optimálním.
Dynamo se na jaře o lepší výsledky připravuje samo. Ani v tomto zápase nebylo horším týmem, ale srazily ho ostudné školácké chyby v defenzívě. První gól šel za mladým brankářem Andrewem, a i v tom druhém měl společně se stoperem Koném prsty. Budějovický gólman se po skvělém výkonu v utkání se Spartou těšil výrazné mediální pozornosti, se kterou se možná nedokázal tak úplně vyrovnat. Kvůli zranění v oblasti nosu, které mu jako památka zůstalo právě po zápase s Letenskými, navíc teď nosí obličejovou masku, kvůli níž se také nemusí cítit zrovna komfortně. Už v minulém zápase s Baníkem nepůsobil nejjistěji a proti Slovácku zcela vyhořel.
Další příčinou budějovického zmaru je neschopnost v klíčových momentech soupeře gólově potrestat. Příkladem toho byl například Ekpai, který se za stavu 1:1 řítil sám na brankáře, ale Heča ho nakonec vychytal. Rovněž v závěru si hosté vytvořili větší tlak, k brance to ale nevedlo.
Budějovice se nenacházejí ve stavu, kdy by mohly zápasy vyhrávat třemi či čtyřmi góly, takže pokud mají mít šanci uspět, potřebují zlepšit své chování v defenzívě a eliminovat příšerné hrubky, kterých se dopouštějí takřka v každém zápase. Jarní herní progres jim totiž jinak bude zcela k ničemu.
Sparta – Slavia 2:0
Fotbalisté Sparty nakonec přece jen trochu zdramatizovali boj o mistrovský pohár. K nezdaru Slavie přispěly zejména dva faktory. Tím prvním bylo zranění sešívaného klenotu v podání Dioufa, jenž si po střetu s Uchennou přivodil prasklinu v lýtkové kosti. Tím druhým faktorem byla klukovina Chytila, který si v běhu neodpustil štrejchnutí do hlavy brankáře Vindahla, po čemž byl předčasné vyslán do šaten.
V prvním poločase byl fotbal suplován spíše plejádou faulů, agresivní hrou do těla a opravdu pestrou přehlídkou vypjatých emocí, kterými to jiskřilo na hřišti i na tribunách. Obzvlášť po vyloučení Chytila to byla skutečná řežba. Zároveň bylo znát, že ani jeden z týmů nechtěl udělat zbytečnou chybu v rozehrávce, a tak se soustředily spíše na dlouhé míče a případné dobírání druhých balonů.
Klíčový moment nastal na počátku druhé půle, kdy Sparta hostům nadělila v rozmezí šesti minut dva góly. Zejména ten druhý domácím Slavia připravila sama nešikovnou rozehrávkou v šestnáctce. Sparta se poté soustředila na to, aby si dvoubrankové vedení udržela. Ačkoliv se díky tomu Slavia do určité míry dostala zpět do hry, Letenští dbali na dobrou organizaci hry a kompaktní defenzívu, takže zápas zkušeně dovedli do vítězného konce. Nepříliš uspokojivá slávistická produktivita se tak vůbec poprvé promítla i do bodového zisku. Nemyslím si však, že by to v konečném důsledku mělo pro lídra tabulky nějaké fatální následky. Prohra kádr naopak spíše stmelí stejně jako zranění klíčového hráče Dioufa. Z pohledu nestranného diváka je samozřejmě škoda, že je náskok Slavie tak veliký. Kádr Slavie je však dostatečně kvalitní a široký na to, aby nedopustil případný výsledkový kolaps, který by Spartě dovolil vrátit se do hry.
Baník Ostrava – Mladá Boleslav 2:1
Boleslav zaznamenala už druhou porážku v řadě a čtvrtou z šesti jarních kol, což samozřejmě u takto ambiciózního týmu spokojenost vyvolá jen těžko.
Baník dokázal na úvodní zásah Vojty odpovědět hned dvakrát v rozmezí necelých pěti minut brankami Kubaly a Kohúta. Zejména přímý kop Kohúta se jistě stane ozdobou této ligové sezóny. Pro Kubalu to byl již čtvrtý gól ve třetím ligovém zápase v řadě. Myslím si, že z něj už fanoušci mohli být lehce nervózní, jelikož se na poměry ofenzivního hráče příliš neprosazoval. V posledních týdnech jim to ale vynahrazuje i s úroky. Po těchto dvou trefách už dokázala Ostrava i přes několik boleslavských závarů zkušeným taktickým výkonem v závěru vítězství udržet a připsat si tři cenné body.
Michala Kohúta jsem během svého angažmá zastihl u národního týmu U21. Jedná se o velice kvalitního a technicky skvěle vybaveného univerzálního fotbalistu s výbornou levou nohou. Jsem si jistý, že mu přesun ze Slovácka prospěl. V Uherském Hradišti strávil přece jen hromadu let, během nichž vystřídal různé pozice, a tak už byl nejvyšší čas jít o dům dál. V Ostravě do kádru skvěle zapadl, což koneckonců nyní potvrdil i krásným trestňákem.
Do třetice bych rád zmínil i Matyáše Vojtu, který se i přes svou nenápadnost stal jedním z největších překvapení sezóny. Takový progres od něj nikdo nečekal a on přitom dokázal v roli gólového tahouna týmu nahradit mnoho zkušenějších ofenzivních hráčů, na které Boleslav původně spoléhala. Měl jsem možnost s ním několikrát osobně mluvit a je vidět, že to má v hlavně srovnané. Pokud bude v těchto výkonech pokračovat i nadále, tak může očekávat pozvánku do reprezentační jednadvacítky a zabojovat o finálový turnaj, který se koná v červnu na Slovensku.
Hradec Králové – Karviná 1:1
Zápas mezi Hradcem Králové a Karvinou přinesl pořádnou divočinu. K vidění byly neuznané góly i červená karta. Votroci zažili šok hned v úvodu, když se ve druhé minutě po rohovém kopu prosadil Singhateh. Tentýž hráč také ještě před půlhodinou hry obdržel červenou kartu a rozšířil tak úctyhodnou sbírku Karviné, která čítá karet této barvy už osm. Domácí nabídnutou přesilovku bleskově využili krásným gólem Slončíka. Hradec si ve zbytku utkání vytvořil převahu, ale na srdnatě bojující Karvinou nakonec nevyzrál. Scházela mu především větší kvalita a kreativita v útočné fázi a také důraz, jelikož z šestadvaceti zakončení mířilo na bránu jen osm, což už o něčem vypovídá.
Tento zápas jenom potvrdil, že se Hradec v ofenzívě trápí. Hůře je na tom v tomto ohledu pouze Slovácko a tři poslední týmy tabulky. Hradečtí spoustu ze svých branek vsítili po standardkách, což je jen další ilustrací toho, že jim zkrátka chybí typ ofenzivního hráče, který by se dokázal vyhoupnout na slušné místo ve střeleckých tabulkách. Nemůžu nezmínit ani karvinského nešťastníka Tomiče, jenž o utkání přišel kvůli na této úrovni zcela nevídané administrativní chybě, kdy ho realizační tým jaksi pozapomněl uvést do zápisu.
Bohemians – Olomouc 0:1
Fotbalisté Bohemky nestačili na Olomouc a prohráli 0:1. Jediný gól vstřelil po čtvrthodině hry z penalty Jan Kliment, který se svými čtrnácti góly nadále vévodí tabulce střelců. Olomouc toho v Ďolíčku příliš nepředvedla, zvlášť v porovnání s předchozím zápasem proti Spartě. Na trápící se klokany to ale stačilo. Po gólu tempo opadlo, Sigma dobře a sebevědomě kombinovala, ale větší šance chyběly. Hosté průběh kontrolovali a nepouštěli soupeře do tlaku. Naopak ho sami několikrát zahnali do úzkých.
Po přestávce byli domácí opticky aktivnější, jelikož se Olomouc zatáhla. Do vážnější šance se ale klokani nedostávali. Dílem vlastní nepřesnosti, ale především i díky dobře pracující olomoucké defenzívě.
Rád bych se zastavil u Honzy Klimenta, kterému se zraněný kotník podařilo k velké radosti Sigmy vykurýrovat podstatně dřív, než se předpokládalo. Nyní je vidět, jak moc jsou jeho góly i jeho celkový přínos pro tým nepostradatelné. I zásluhou trenéra Janotky, pro něhož se jedná o první sezónu v nejvyšší soutěži, zažívá moravský klub snovou sezónu. Z vlastní zkušenosti jsem si vědom, že se výhry v Ďolíčku nerodí snadno. Bohemka se doma tradičně prezentuje nátlakovým, agresivním fotbalem, a také proto je vítězství hostů o to cennější.
Pardubice – Viktoria Plzeň 0:0
Výsledek tohoto zápasu byl bezpochyby největším překvapením kola. Viktorka zkrátka doplatila na nabitý program, což je ale jev, který se týká i těch nejlepších evropských celků. Když se k tomu navíc přidají zdravotní problémy, zranění a únava, tak si to zákonitě musí nějakou daň vybrat. Například v Bundeslize se tento víkend do problémů z obdobných důvodů dostal třeba Bayern, Leverkusen, Dortmund i Frankfurt. Plzeň mohla vlastně dopadnout ještě hůř, ale v klíčových momentech ji podržel fantastickými zákroky brankář Martin Jedlička. Myslím, že se Plzeňští teď primárně soustředí na odvetu s Laziem, a pokud nedopadne podle jejich představ, tak se naplno pustí do boje o druhé místo, o které poprvé od dvanáctého kola přišli.
Podle mého názoru jdou Pardubice výkonnostně nahoru. V zápase s Plzní jim mimo jiné prospěla i změna rozestavení na tři stopery, díky čemuž působila defenzíva kompaktněji. Pardubice dokázaly střely soupeře bez větších potíží blokovat. Navíc i několikrát zahrozily na druhé straně hřiště, a to především díky rychlým hráčům, kteří se vyznačují bleskovými přechody. Také v rámci standardek působili domácí nebezpečně.
Vyzdvihl bych hlavně výkon mladíků Míška a Šancla, kteří odehráli proti favorizované Plzni skvělé utkání a zaujali. Teď jde o to, aby v těchto výkonech pokračovali a udrželi si vysoký standard. Pořád ale platí, že Pardubice nevyhrály jedenáct kol po sobě a na jaře ještě nevstřelily gól, na který čekají už 550 minut.
