Článek
Slovenská liga je přitom často zdrojem talentů, které se pak uchytí právě u nás, a celkový počet slovenských legionářek rozesetých nejen po celé Evropě je mnohem vyšší než počet těch českých. Na to, kde se aktuálně slovenský ženský fotbal nachází a kam směřuje, nám pomůže odpovědět bývalá slovenská reprezentantka, nyní asistentka trenéra slovenské reprezentace a koordinátorka ženského fotbalu Slovenského fotbalového svazu Lucia Haršanyová.
V hlavní roli Myjava
První liga žen čítá u našich východních sousedů celkem deset týmů. Po základní části soutěže následuje nadstavba, v níž se prvních pět celků pere o mistrovský titul, zatímco pět zbylých týmů ze spodních pater tabulky mezi sebou svede boj o záchranu. Přestože historicky lize nejčastěji kraloval Slovan Bratislava, aktuálně je největším favoritem na titul Spartak Myjava, který soutěž ovládl rovněž v předchozích čtyřech letech.
Hráčskou základnu tvoří z drtivé většiny domácí hráčky, ale v některých klubech je k vidění i pár zahraničních akvizic: „Například v Myjavě působí několik českých hráček a v Komárně zase najdeme několik maďarských fotbalistek. To je samozřejmě dáno i tím, že se tato města nacházejí poblíž hranic. V lize ale nalezneme i jednu Moldavanku, která aktuálně hraje za Prešov,“ vysvětluje Lucia Haršanyová.
Na profesionalizaci se zatím čeká
Co se míry profesionalizace týče, je zatím slovenská liga pozadu za většinou okolních států. Žádný z prvoligových klubů momentálně nemá profesionální ani poloprofesionální status. Také s finanční odměnou hráčky nemohou příliš počítat, alespoň tedy ne oficiálně: „Pokud k nějakému odměňování dochází, tak je to na individuální bázi, ale nemyslím si, že je to příliš pravděpodobné. V současné době není známo, že by jakákoliv hráčka s klubem uzavřela oficiální smlouvu. Na druhou stranu je již standardem, že kluby hráčkám hradí ubytování, stravu a cestovní náklady,“ poukazuje dlouholetá slovenská reprezentantka. Ani pro trenéry jednotlivých klubů se nejedná o primární zaměstnání, ale aktivitu, kterou provozují nad rámec své civilní profese.
Kvalita zázemí jednotlivých týmů je napříč celou ligou velmi různorodá. Vše záleží kupříkladu na tom, v jak kvalitní lize hraje mužský A-tým, jestli klub disponuje akademií a do jaké míry má ženský tým přístup k celoklubovému zázemí, které jinak slouží mužskému týmu. Úplný základ jako šatny, posilovna a hřiště na trénink má ale dnes k dispozici každý prvoligový ženský tým. O něco horší je ale situace přímo na utkáních: „Ne každý tým se dostane na hlavní klubové hřiště, a tak se ligové zápasy často hrají i v okolních obcích nebo na tréninkových plochách. Na velkých hřištích se samozřejmě hraje lépe a důstojněji. Taková utkání navíc pak můžeme lépe využít k propagaci ženského fotbalu,“ dodává Haršanyová.
Pomoci může reprezentační úspěch
Zatímco základ české reprezentace tvoří z velké části fotbalistky z domácí soutěže, na Slovensku je situace diametrálně odlišná. Počet členek seniorského národního výběru, které působí ve slovenské lize, je opravdu malý. Jedná se zpravidla pouze o několik málo fotbalistek z mistrovské Myjavy: „Naše liga se tváří jako seniorská, ale ve skutečnosti jde spíše o soutěž juniorek. Věkový průměr hráček je skutečně velmi nízký a jedná se především o středoškolačky, maximálně o studentky vysoké školy,“ prozrazuje asistentka hlavního reprezentačního kouče Petera Kopúně a dodává, že když hráčky dosáhnou určitého věku, musejí se rozhodnout buď pro odchod do zahraničí, kde si fotbalem mohou vydělat, nebo zkrátka ukončit sportovní kariéru. Pokud se navíc jedná o hráčku, která svým talentem vybočuje, tak se ve slovenské lize ani neohřeje a při první možné příležitosti odejde do ciziny. „To samozřejmě kvalitě naší ligy nijak neprospívá,“ dodává.
Jak už bylo naznačeno, národní tým je tak postaven na hráčkách působících v zahraničí. Slovenské legionářky se usadily například v Česku, Polsku, Maďarsku, Švédsku, Rakousku, Německu, ale také třeba v Kanadě. Mezi největší hvězdy slovenské kopané se aktuálně řadí třeba středopolařka bundesligového Hamburgeru SV Mária Mikolajová, sparťanka Laura Retkesová a slávistky Martina Šurnovská, Tamara Morávková nebo momentálně dlouhodoběji zraněná Diana Bartovičová.
Poté, co Slovenky svou skupinou Ligy národů C prosvištěly bez ztráty jediného bodu, je nyní v Lize národů B čeká Lotyšsko, Finsko a Portugalsko. S těmito týmy se Slovensko popere o postup do elitní divize Ligy národů a také o lepší výchozí pozici do kvalifikace o mistrovství světa v Brazílii. „Kromě zkvalitnění zázemí a alespoň částečné profesionalizace první ligy je právě postup na velký turnaj něčím, co by slovenskému ženskému fotbalu nesmírně pomohlo. Po EURU ve Švýcarsku jsme od slovenské veřejnosti zaznamenali opravdu velmi pozitivní ohlasy, co se kvality hry i sledovanosti týče. V souvislosti s tím se čím dál víc lidí ptá, kdy se na podobně velké akci objeví i Slovensko,“ uzavírá Haršanyová.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
