Deniovi dejme čas. Tři porážky ale neomlouvejme jen silou soupeřů

Proti Anglii hrála přes hodinu v deseti, ve Španělsku přišla o kapitána v závěru. Přesto zůstává otázka, zda jsme doma neměli získat víc proti Chorvatsku, které vzápětí inkasovalo jedenáct gólů ve dvou utkáních. Dnes od 20:45 ve Wembley přijde poslední pokus bodovat v tomto reprezentačním bloku.

Santi Denia si zaslouží čas. Převzal reprezentaci, mění její způsob hry a dává prostor hráčům, kteří si své místo v národním týmu teprve hledají. Očekávat, že během prvního srazu vznikne hotové mužstvo schopné pravidelně konkurovat evropské špičce, by bylo naivní.

Jenže trpělivost by zároveň neměla znamenat, že po každé porážce stačí připomenout kvalitu soupeře a tím hodnocení uzavřít. Doma jsme prohráli s Chorvatskem 1:2, s Anglií 0:2 a ze Španělska odjeli s výsledkem 1:3. Tři utkání, skóre 2:7 a žádný bod. Každý z těch zápasů měl ovšem jiný příběh. A právě proto si zaslouží podrobnější pohled.

Právě první utkání ve mně po dalších výsledcích zanechává největší otazník. Chorvatsko má pořád hráče, které není radno podceňovat. Jeho pověst ale nemůže být automatickou odpovědí na otázku, proč jsme doma nezískali ani bod.

Chorvati po vítězství v Praze prohráli ve Španělsku 1:4 a následně doma s Anglií 0:7. Jedenáct inkasovaných gólů ve dvou zápasech. To je dost výrazné připomenutí, že i tenhle tým má slabiny.

Samozřejmě z toho nejde vypočítat, kolik jsme jim měli dát my. Anglie hraje jinak než Česko, každý zápas se vyvíjí jinak a vysokou porážku může ovlivnit řada okolností. Ani dva nepovedené večery samy o sobě nedokazují, že je Chorvatsko špatné.

Přesto mi z těch tří zápasů vychází právě domácí premiéra jako největší promarněná příležitost. Hráli jsme před vlastními fanoušky a proti soupeři, jehož současná podoba zjevně není bezchybná. Sympatické pasáže české hry mohou být důvodem k optimismu. Neměly by ale překrýt otázku, jestli jsme z nich neměli vytěžit víc.

Domácí porážku s Anglií bych hodnotil podstatně opatrněji. Pavel Šulc byl vyloučen už v prvním poločase a reprezentace hrála přes hodinu v oslabení. Proti takovému soupeři je to zásadní okolnost. Do přestávky navíc udržela bezbrankový stav, Anthony Gordon a Harry Kane rozhodli až po změně stran.

Když máte o hráče méně, mění se skoro všechno. Hůř se napadá, obtížněji se drží míč a každý nepovedený útok znamená další návrat dozadu. Síly, které by mužstvo potřebovalo na vlastní hru, spotřebovává na pokrývání prostorů.

Za těchto podmínek nepovažuji prohru 0:2 za důkaz, že český tým na hřišti úplně selhal. Zároveň nikdo neví, jak by zápas dopadl v jedenácti. Tvrdit, že bychom určitě bodovali, by bylo stejně přehnané jako dělat z výsledku jednoduchý důkaz anglické převahy od první do poslední minuty.

Oslabení patří do hodnocení. Patří do něj ovšem i odpovědnost za to, že jsme se do něj dostali.

Porážka v Oviedu měla dvě rozdílné části. V první půli Španělsko ukazovalo převahu a vedlo 2:0. Po přestávce se český tým dostal do zápasu výrazně víc. Jiří Sláma v 69. minutě snížil a o deset minut později dopravil míč do sítě také debutující Ryan Naderi. Vyrovnání na 2:2 ale neplatilo kvůli předchozímu faulu Lukáše Červa.

A tady bych byl vůči našemu týmu poctivý. Červ chtěl vytvořit prostor pro Krejčího, jenže při blokování Robina Le Normanda překročil hranici dovoleného souboje. Soupeře držel a bránil mu v pohybu. Neuznání gólu proto mělo oporu v tom, co Naderiho dorážce předcházelo. Také trenér Tomáš Janotka ve studiu ČT sport hodnotil Červův zákrok jako faul a vytýkal mu přehnanou intenzitu i délku souboje.

Naderiho pohotovost byla příslibem. Česká standardka ukázala, že španělská obrana může zaváhat. Nemůžeme ale z neuznaného gólu automaticky dělat ukradené vyrovnání jen proto, že bychom si ho moc přáli.

Potom přišlo vyloučení Ladislava Krejčího v 85. minutě. Časově se s dlouhým oslabením proti Anglii srovnat nedá, nastalo však za stavu 1:2, kdy pořád stačila jedna povedená akce. Kapitán měl první žlutou za protesty po neuznaném gólu, druhou dostal za přidržení Fernándeze. Zklamání z předchozí situace tak mělo další nepříjemný důsledek.

Ani tím ovšem sporné momenty neskončily. Při akci před třetím španělským gólem předvedl Štěpán Chaloupek riskantní skluz, za který mohl jít do sprch také. Karel Poborský ve studiu ČT sport požadoval červenou kartu. Jakub Diviš naopak v pořadu Bodlo na Sport.cz považoval žlutou za dostačující. Jednotný názor tedy nepanoval, ale při hodnocení rozhodčího nemůžeme přehlédnout ani situaci, ve které český obránce vyvázl s mírnějším trestem, než jaký podle části expertů zasloužil.

Otazník zůstává také nad dokončením téže akce. Kinský vyrazil zakončení Víctora Muñoze, následoval jejich kontakt a Mikel Merino dorazil míč do branky. „Šel jsem proti němu a cítil jsem, že mi přistál podrážkou na noze,“ popsal Kinský situaci po zápase. Zdeněk Zlámal i Poborský ve studiu ČT sport viděli nedovolený zákrok na českého brankáře. Zlámal měl za to, že třetí gól neměl být uznán. Stejně posoudil kontakt později i Diviš v Bodlu.

U této situace bych proto pochybnosti bral vážně. Zároveň je potřeba rozlišovat názor brankáře a expertů od konečného verdiktu rozhodčích, kteří branku uznali. A držet stejný metr: Červův faul nezmizí kvůli českému zklamání, stejně jako by případný faul na Kinského neměl přestat vadit kvůli předchozímu Chaloupkovu zákroku.

Český závěrečný tlak na půdě Španělska nebyl po průběhu druhé půle úplně nereálnou představou. Nemuselo jít o obléhání branky, stačila jedna standardka nebo povedený útok. Vyloučení však možnost ještě něco zkusit omezilo. Konečných 1:3 tak nevystihuje všechny naděje ani emoce toho večera. Do poctivého hodnocení ale patří také chyby, kterými jsme si cestu k bodu komplikovali sami.

Vyloučení nám pomáhají vysvětlit, proč byly některé úseky tak složité. Současně ukazují problém, který musí tým řešit. Na této úrovni si početní nevýhodu málokdo může dovolit.

Denia před odvetou ve Wembley připomněl také potřebu zvládat utkání v plném počtu. „Potřebujeme začít i skončit zápas s jedenácti hráči,“ uvedl na tiskové konferenci.

Disciplína přímo ovlivňuje, kolik z připraveného plánu vůbec dokážeme uskutečnit. Pokud chceme odvážnější a aktivnější reprezentaci, potřebujeme jí také ponechat podmínky, ve kterých takový fotbal může hrát.

Sám trenér před dalším zápasem nezůstal jen u pochval. „Je pravda, že potřebujeme body a tlak roste, ale nebojíme se toho,“ řekl Denia na předzápasové tiskové konferenci.

To je podle mě správný přístup. Hráči potřebují cítit trenérovu důvěru, zvlášť když se učí nové věci. Zároveň potřebují zažít, že jejich úsilí přinese také výsledek. I jediný bod proti silnému soupeři může dodat novému způsobu hry přesvědčivost, kterou samotná pochvala nenahradí.

Dnes, v úterý 6. října od 20:45, čeká českou reprezentaci odveta s Anglií ve Wembley. Bude to čtvrté utkání během jedenácti dnů a poslední příležitost získat body v tomto reprezentačním bloku. Liga národů potom pokračuje dalšími dvěma zápasy v listopadu.

Denia přitom musí řešit další komplikace. Vedle potrestaného Krejčího nemůže počítat ani se zraněnými Štěpánem Chaloupkem a Lukášem Červem. To přípravu na Anglii podstatně ztěžuje, zejména při skládání obrany a středu pole.

Požadovat za těchto okolností povinné vítězství ve Wembley by nebylo rozumné. Chtít mužstvo, které se pokusí o body a samo si cestu k nim nezkomplikuje, je ale naprosto namístě.

Deniovi bych důvěru dal i po těchto třech porážkách. Vidím důvody, proč jeho práci nehodnotit jen podle tabulky. Zároveň se nechci dostat do situace, kdy budeme mít po každém utkání dlouhý seznam pochval a v kolonce bodů pořád stejnou nulu.

Dnes večer má reprezentace příležitost dodat té trpělivosti další důvod.

https://www.youtube.com/watch?v=YaLuDUS5nIc