Článek
Mladá Boleslav – Teplice 2:1
Utkání nakonec dopadlo podle papírových předpokladů, přestože nebyly Teplice stejně jako v zápase s Karvinou zejména v první půli horším týmem. Nenechaly se rozhodit ani prvním gólem, ale o lepší výsledek se okradly víceméně samy, navíc dostaly pořádnou lekci z produktivity. Boleslav se po přestávce oklepala, srovnala hru, a když se hostům podařilo vyrobit chyby v obraně, tak je bez váhání využila.
Už od počátku sezony Teplice ukazují, že jim vyhovuje hrát do otevřenější obrany a vyčkávat na brejkové situace, díky čemuž ostatně sebraly body všem týmům z top trojky. Je ale vidět, že je tato strategie už poněkud profláklá, jejich soupeři už jsou na to připravení a už se zkrátka nenechají Teplicemi jen tak lacině obelstít. Nutí je hrát do uzavřenější, zhuštěnější obrany, na které si skláři vylámou zuby. Kvalita ve finální fázi jim prostě chybí.
Pozitivně hodnotím debut Aleše Mandouse, který se do Boleslavi uchýlil vzhledem k ne zrovna přehledné hierarchii mezi slávistickými brankáři. Jestli je však pro Bolku skutečně tou správnou volbou, to naznačí až následující zápasy. Dále si pochvalu zaslouží i Michal Ševčík, jenž do duelu naskočil zkraje druhé půle a přidal veledůležitý druhý gól. Je vidět, že kreativní myšlení tomu klukovi neschází. Snad mu dá Boleslav co největší prostor, ve finální fázi se jí za to Ševčík totiž může náramně odvděčit.
Pardubice – Slavia Praha 0:2
Slavia měla rozhodně vyhrát výraznějším rozdílem. I když tomu bodové zisky nenapovídají, tak sešívané v posledních zápasech trápí produktivita. Jejich pozici v tabulce to zatím nijak nenarušuje, ale přesto by neměli tak lehce usínat na vavřínech. Pokud přestřílíte soupeře 33:2, tak jsou dvě branky dosti skromnou gólovou nadílkou.
Už v prvním poločase Slavia domácí herně válcovala, ale Pardubičtí převahu hostů díky kompaktní defenzívě přečkali bez úhony. Po pauze ale Schranz proměnil penaltu, Chytil přidal uklidňující druhý gól po standardce a bylo hotovo.
Pardubice čekají v lize na výhru už sedm zápasů. Omlouvá je částečně to, že se potýkají s rozsáhlou marodkou, a navíc v zápase nemohli nastoupit hráči hostující ze Slavie. David Střihavka se tak při skládání sestavy musel notně zapotit a rozhodl se dát šanci mladým. Musel, v podstatě neměl na vybranou. Perníkáři mají jediné štěstí, že Budějovice horlivě dělají všechno pro to, aby přímo sestoupily, jinak by se totiž přímého sestupu museli bát oni sami.
Viktoria Plzeň – Liberec 3:2
Pokud bych měl vybrat nejatraktivnější zápas kola, byl by to tento. Viktorka v jedenácté minutě vedla už od dvě branky, ale Liberec bleskurychle snížil a po přestávce dokonce srovnal díky parádní střele Hlavatého. Pak ale ve čtyřiasedmdesáté minutě následovalo diskutabilní vyloučení brankáře Koubka po faulu, který byl sice odpískán dle pravidel, ale faktem je, že by Durosinmimu za takový pád bez problému prominuli přijímačky na DAMU.
Klíčový moment přišel v osmdesáté druhé minutě, kdy měl být za faul na Krollise vyloučen srbský stoper Markovič. I já jako Plzeňák se přikláním k tomu, že hlavní sudí i VAR chybovali a Markovič měl jít ven. Olej do ohně byl ještě přilit o tři minuty později, kdy Markovič vsítil svoji vůbec první branku v plzeňském dresu, čímž Liberec definitivně pohřbil. Komise rozhodčích začala podnikat kroky už bezprostředně po zápase a zatrhla danému videorozhodčímu nedělní zápas mezi Bohemians s Budějovicemi. V pondělí navíc oficiálně potvrdila, že měl Markovič skutečně vyfasovat červenou.
Ačkoliv souhlasím s tím, že byl Liberec v tomto zápase výroky rozhodčích poškozen, tak to nic nemění na tom, že nedisciplinovanost je pro Liberecké reálným problémem. Nesouhlasím s tím, že by se jednalo o nezkušenost, protože do šaten předčasně odcházejí i zkušenější hráči, viz Koubek či kapitán Mikula. Všechno nelze házet na rozhodčí, Severočeši si zkrátka neumějí zachovávat chladnou hlavu. Příkladem by měli jít především trenéři, kteří však sbírají karty jako poštovní známky. Jestli na tom nezapracují, tak body ani přes slušnou kvalitu kádru přicházet nebudou.
Ještě bych se zastavil u Pavla Šulce, jenž opět všem připomněl, že bude Plzeň jeho odchod opravdu hodně bolet. Podal excelentní výkon, měl prsty ve dvou brankách Viktorky, kterou svou agilní hrou opět táhl. Myslím, že pokud v Plzni nechtějí, aby se jim po Pavlově přestupu do zahraničí rozsypala hra, tak by už teď měli začít přemýšlet o tom, co bude, až Šulc nebude.
Jablonec – Slovácko 4:2
Sám jsem si nepřipouštěl, že by měl Jablonec v tomto utkání ztratit body, což se potvrdilo. Po celou dobu se prezentoval výrazně lépe a názorně ukázal, jak dominantní je při standardkách. Do zápasu také promluvila síla jablonecké lavičky, což je aspekt, který je v dnešním fotbale alfou a omegou úspěchu. Domácí si jsou zkrátka na hřišti schopni udržet stejnou kvalitu i po několikanásobném střídání, jelikož se vedení podařilo udržet přes zimu kádr pohromadě a posílit jej o pár šikovných akvizic. Klub má po právu evropské ambice a divil bych se, kdyby je během jara nestvrdil.
Slovácko sice kosí početná marodka, ale to není jediný důvod, proč se Moravané tak trápí. Prohráli už třetí zápas v řadě a dál se bezmocně propadají tabulkou. Je vidět, že v týmu dochází k přestavbě, kdy po odchodu legend dostávají prostor mladí hráči, kteří však zatím tíhu takové zodpovědnosti ne vždy zvládají. Příkladem může být třeba mladý brankář Borek, který sice ve Vyškově zářil, avšak jeho výkon v minulém kole působil přinejmenším křečovitě.
Hlavně bránění standardek je z pohledu Slovácka naprosto tristní, tam je jednoznačně potřeba větší zodpovědnosti a důslednosti. Jablonec se v rámci standardních situací už od podzimu vyznačuje velkou technickou vyspělostí a přesností, na což Moravané nedokázali reagovat, a tak jedou domů s prázdnou.
Bohemians Praha – České Budějovice 1:0
Klokani nakonec toto utkání, v němž byli jednoznačným favoritem, zvládli díky brzkému gólu Júsufa Hilála. Ten svým osmým gólem v sezoně už v jednadvacátém kole vyrovnal statistiky ze svého nejproduktivnějšího ročníku české ligy. Oproti tomu Dynamo se za probíhající sezonu zmohlo na pouhých sedm branek, což vypovídá o všem.
Bohemka hrála od začátku lépe, ale poté, co Honza Matoušek nevyužil tři tutovky, mohl Dynamo do hry vrátit Skalák, jenž však neproměnil penaltu. Domácí tak bojovali s nervozitou až do samotného závěru, který ale nakonec již tradičně skončil prohrou Budějovic. Ty na výhru čekají už pětadvacet utkání a vzhledem k losu lze předpokládat, že se ještě dost načekají.
I když se klub nyní snaží vzbudit dojem, že je vlastnická struktura již vyřešena a trenérský štáb stabilizován, tak nevím, jestli tomu někdo věří, a těžko říct, co se děje za oponou. Ačkoliv v zimě Dynamo posilovalo, nemyslím si, že je situace v této sezoně ještě řešitelná. Uvidíme, jestli se něco změní s příchodem zkušeného slovenského matadora Petera Pekaríka.
Baník Ostrava – Sigma Olomouc 1:0
Virózou schvácený Baník vydřel další výhru, ke které ho opět hnali hlasití chachaři v ochozech. Je mi velmi sympatické, že Ostravané nežádali o odklad utkání a místo toho se rozhodli dát šanci členům širšího kádru, což se ukázalo jako dobrý tah.
První poločas byl z obou stran opatrný a gól padl po půlhodině hry z první větší příležitosti, kdy se Buchta na malém vápně dostal k vyraženému míči, který poslal do prázdné branky. Ve druhém poločase byli na koni spíše hosté, ale do velkých šancí se dostávali domácí. Hanáci sice tvořili hru, drželi míč na svých kopačkách, ale nedokázali si poradit s precizní defenzívou Baníku.
Baník teď jede na vlně euforie a domnívám se, že má dostatečnou kvalitu na to, aby prohnal Spartu a Plzeň v boji o druhé a třetí místo.
Sparta Praha – Hradec Králové 3:0
Vypadá to, že se stará Sparta z předchozích dvou sezon vrací. Hradec v neděli porazila rozdílem třídy, i když k tomu přispělo i to, že Hradec na Letnou nastoupil až příliš pokorně a ustrašeně. Prohra o tři góly byla však pro hosty ještě milosrdná. Dlouho držel Hradecké nad vodou Zadražil, ale v šestatřicáté minutě byl krátký na Kuchtu, jenž obdržel výstavní přihrávku od Suchomela. Mladý perspektivní obránce se v posledních zápasech stává stabilním členem základní sparťanské jedenáctky a nutno dodat, že ani tentokrát nezklamal.
Kuchta si opět řekl o to, aby se jeho hostování proměnilo v trvalý návrat do Prahy. V celém týmu znovu probudil tolik postrádanou dravost a hlad po vítězství, navíc je neuvěřitelně cenný v presinku a soubojích a zastane velké množství černé práce. Je vidět, že se chce klubu odvděčit za to, že ho úřadující mistr vysvobodil z nepovedeného dánského angažmá a dal mu druhou šanci.
Rád bych vyzdvihl také výkon Adama Zadražila, který je zářným příkladem toho, že se poctivou prací můžete z amatérské či poloprofesionální úrovně prokousat až na úplný vrchol. Po druholigovém Táborsku a Plzni, v níž plnil nevděčnou roli trojky, se uchytil v Hradci, kde má velký podíl na slušném postavení klubu v tabulce. Brankář, jenž minulý rok dokonce nakoukl do reprezentace, tak dokazuje, že když se chce, tak to jde.
